NS: Vyúčtování není řádné, neobsahuje-li výši zaplacených záloh. Soud zkoumá jeho řádnost, i když nebyly podány námitky.
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem v Kadani, Jana Švermy 1696, proti žalovanému I. Z., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Lucií Houdkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108, o zaplacení částky 114 582,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Praze – západ pod sp. zn. 6 C 50/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2019, č. j. 26 Co 14/2019–132, t a k t o :
- Dovolání žalobce se zamítá.
- Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 000 Kč k rukám Mgr. Lucie Houdkové, advokátky se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce (společenství vlastníků jako právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku) se domáhal, aby žalovanému (vlastníku šesti bytových jednotek, jež se nachází v domě spravovaném žalobcem) byla uložena povinnost zaplatit mu částku 114 582,82 Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu neuhrazeného nedoplatku z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytových jednotek za rok 2015.
Okresní soud Praha – západ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 8. 2018, č. j. 6 C 50/2017–80, žalobě vyhověl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný je vlastníkem bytových jednotek č. p. XY, č. p. XY, č. p. XY, č. p. XY, č. p. XY a č. p. XY v domě č. p. XY v XY, v němž žalobce představuje společenství vlastníků, jehož je žalovaný členem. Podle stanov, schválených shromážděním společenství vlastníků dne 23. 4. 2014, žalobce zajišťuje plnění spojená s užíváním jednotek, výbor žalobce pak zajišťuje vyúčtování záloh na úhradu za služby a je povinen vypořádat se s nedoplatky či přeplatky, a to jedenkrát za zúčtovací období, kterým je kalendářní rok, nejpozději do čtyř kalendářních měsíců po jeho skončení. Žalovaný je podle stanov povinen jako člen společenství vlastníků hradit příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na úhradu za služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Dále zjistil, že dne 18. 4. 2016 žalobce odeslal žalovanému „Vyúčtování zálohových plateb 2015“, kterými vyúčtoval náklady za služby za jednotlivé jednotky. Z jejich obsahu shledal, že byla vyhotovena dne 11. 4. 2016, jsou v nich rozepsány jednotlivé položky vyúčtovaných nákladů za služby a jsou zde uvedeny celkové náklady na bytovou jednotku. U jednotky č. XY činily náklady za služby celkem částku 46 378,22 Kč, u jednotky č. XY částku 41 422,13 Kč, u jednotky č. XY částku 19 478,31 Kč, u jednotky č. XY částku 25 591,93 Kč, u jednotky XY částku 18 958,03 Kč a u jednotky č. XY částku 23 365,20 Kč. Ve vyúčtování nejsou zohledněny zálohy a neplyne z nich, zda uvedené částky na náklady za služby představují přeplatek či nedoplatek. Z „Celkového vyúčtování bytových jednotek žalovaného za rok 2015“ vyplynulo, že žalovaný uhradil v roce 2015 na účet žalobce celkem částku 303 491 Kč, z toho 242 880 Kč bylo evidováno u položky „fondy SV“ a na zálohy na služby bylo použito 60 611 Kč. Za rok 2015 činily náklady za služby za všech šest bytů celkem částku 175 193,82 Kč, žalovanému tak vznikl po zohlednění částky 60 611 Kč zaplacené na zálohách nedoplatek v celkové výši 114 582,82 Kč, k jehož zaplacení jej žalobce vyzval dopisem ze dne 1. 2. 2017.
K právnímu posouzení věci uvedl, že žalovaný je jako člen společenství vlastníků ve smyslu § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), povinen uhradit nedoplatek, který mu vznikl na nákladech za služby. Žalobce prokázal výši nedoplatku pro každou bytovou jednotku prostřednictvím předložených vyúčtování, která považoval za řádná, neboť obsahují rozepsanou výši nákladů za jednotlivé služby a byla vyhotovena i doručena žalovanému v zákonné čtyřměsíční lhůtě od skončení zúčtovacího období. Uzavřel, že „pokud žalovaný nesouhlasí s předloženými vyúčtováními, je třeba bránit se jinými procesními postupy, nikoli v rámci této žaloby“.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 26 Co 14/2019–132, změnil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žaloba se zamítá (výrok I.), a současně rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ale na rozdíl od něj měl za to, že znal-li žalobce ke dni vyúčtování (11. 4. 2016) celkové plnění žalovaného za rok 2015, částečně z něj pokryl stanovené příspěvky na správu domu a pozemku a zbývající částku použil na částečnou úhradu nákladů za služby u všech šesti bytů žalovaného, pak musí vyúčtování obsahovat nejen skutečnou výši nákladů na služby, ale i částku, která byla na tyto náklady zálohově (byť jednorázově) v průběhu roku zaplacena. Jestliže vyúčtování úplný přehled cen za služby a zároveň výši uhrazených záloh neobsahuje, nejde o vyúčtování řádné, odpovídající § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), a není tak splněna podmínka splatnosti nedoplatku za služby.
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal zejména, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení zákona č. 67/2013 Sb., když uzavřel, že vyúčtování záloh za služby, které neobsahuje u jednotlivých bytů žalovaného skutečnou výši uhrazených záloh, není řádné a splatné, aniž proti němu podal žalovaný námitky. Měl za to, že v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu doposud nebyla vyřešena otázka, která se týká splnění obsahových náležitostí ročního vyúčtování záloh ve vztahu k zálohám za služby, ani otázka právních účinků námitek ke způsobu a obsahu vyúčtování. Dále namítal, že se odvolací soud nepřípustným způsobem odchýlil od hodnocení důkazů provedeného soudem prvního stupně a že mu (v rozporu s tam citovanou judikaturou) neposkytl poučení podle § 118a odst. 2 ve spojení s § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že je možné věc posoudit po právní stránce jinak, a nevyzval jej k doplnění rozhodných skutečností. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví, nebo aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právními závěry odvolacího soudu, že žalobce neprovedl vyúčtování řádně. Poukázal zejména na to, že žalobce soudu předložil kromě vyúčtování nákladů k jednotlivým jednotkám i tzv. „Celkové vyúčtování bytových jednotek žalovaného za rok 2015“, které však nebylo součástí ani přílohou vyúčtování, a šlo jen o sumář výpočtu žalobce v součtu za všech šest jednotek žalovaného. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“, a zjistil, že dovolání je podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou (účastníkem řízení) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
V projednávané věci se odvolací soud zabýval otázkou, zda žalobce provedl řádné vyúčtování plateb za služby za rok 2015 u jednotek ve vlastnictví žalovaného ve smyslu § 1181 o. z. ve spojení s § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že tato otázka hmotného práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu výslovně řešena, je podle ustanovení § 237 o. s. ř. dovolání přípustné.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel namítal, že odvolací soud zatížil řízení vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), jestliže rozhodl v jeho neprospěch, aniž jej o povinnosti doplnit tvrzení vzhledem k odlišnému právnímu posouzení ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213b odst. 1 o. s. ř. řádně poučil. Poučení účastníků řízení postupem podle § 118a odst. 2 o. s. ř. však přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 592/2010, nebo ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1522/2010). Odvolací soud založil své rozhodnutí na rozhodných skutečnostech, jež byly účastníky tvrzeny a zjištěny v řízení před soudem prvního stupně, nelze mu proto důvodně vytýkat, že žalobce nepoučil postupem podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř.
Podle § 1181 odst. 1 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.
Podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů za služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.
Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164/80, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 2. 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, nebo ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 – ústavní stížnost podanou proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/09).
Tyto právní závěry je třeba aplikovat i v poměrech bytového spoluvlastnictví (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 356/2018, a ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018) a není důvod se od nich odchylovat ani při vyúčtování služeb provedeného podle zákona č. 67/2013 Sb. Soud proto v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným. Skutečností, zda je vyúčtování služeb řádné (a uplatněný nárok tudíž důvodný), se soud zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (srov. § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.), neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování. Ostatně ani zákon č. 67/2013 Sb. s podáním námitek žádné následky nespojuje, pouze stanoví povinnost poskytovateli služeb na ně nejpozději do 30 dnů od jejich doručení reagovat.
Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb, jež jsou spojeny s užívání bytu nebo s ním souvisejí, nyní upravuje zákon č. 67/2013 Sb. (vzhledem k tomu, že v dané věci jde o vyúčtování služeb za rok 2015, ve znění účinném do 31. 12. 2015), který v § 2 písm. f) vyúčtováním rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby (demonstrativně vyjmenované v § 3 odst. 1 zákona) v daném zúčtovacím období. V § 7 odst. 2 zákona jsou pak konkrétně uvedeny náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování, které mu musí být doručeno (§ 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), příjemci služeb (vlastníku jednotky) určí výši přeplatku či nedoplatku na poskytnutých službách, jehož finanční vyrovnání se provede ve lhůtě vyplývající z § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. (pro bytové spoluvlastnictví ve lhůtě, která byla do 30. 6. 2020 upravena v § 1186 odst. 2 o. z.). Vzhledem k tomu, že vyúčtování je účetní doklad, mělo by obsahovat i jeho obecné náležitosti, vyplývající z § 11 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, jež nejsou kryty shora uvedeným vymezením speciálním, zejména v něm musí být uvedeno, kdo a kdy jej vyhotovil [srov. 11 odst. 1 písm. d), f)].
V projednávané věci žalobce vystavil dne 11. 4. 2016 doklady, nazvané „Vyúčtování zálohových plateb 2015“, kterými ke každé bytové jednotce žalovaného zvlášť vyčíslil náklady na jednotlivé služby za rok 2015 i celkové náklady na bytovou jednotku, neuvedl v nich však výši žalovaným zaplacených (byť jednorázově) záloh v průběhu roku 2015, ačkoli mu byla v době vypracování vyúčtování známa. Za této situace postrádá žalobcem provedené vyúčtování jednu ze základních náležitostí, kterou je vyčíslení skutečné výše záloh. Proto nejde o vyúčtování řádné, neboť fakticky uvádí pouze výši nákladů za služby pro jednotlivé byty, aniž by byly zohledněny přijaté zálohy a vyčíslen nedoplatek.
Výše záloh uhrazených žalovaným (v částce 60 611 Kč) byla od celkových nákladů na služby za byty žalovaného (v částce 175 193,82 Kč) odečtena až v dokladu nazvaném „Celkové vyúčtování bytových jednotek žalovaného za rok 2015“, který však není podepsaný ani datovaný, takže není zřejmé, kdo a kdy jej vyhotovil. V řízení pak nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by tento doklad byl součástí provedeného vyúčtování a spolu s ním žalovanému doručen. Z obsahu spisu (zejména žaloby) i obsahu samotného dokladu plyne, že sloužil jako poklad při vyčíslení „úhrnného nedoplatku“ pro potřeby žalobce. Proto jej odvolací soud správně za součást vyúčtování nepovažoval a správně dovodil, že vyúčtování služeb provedené žalobcem není řádné a splatné.
Lze uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek je rozsudek odvolacího soudu věcně správný, proto dovolací soud dovolání zamítl [§ 243d písm. a) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, k náhradě nákladů dovolacího řízení, jež vznikly žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 5 700 Kč [§ 6 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“] a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 1 a 3 AT), celkem tedy činí 6 000 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalovaného neosvědčila (§ 14a odst. 1 AT), že je plátcem daně z přidané hodnoty, nenáleží k nákladům řízení náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 26. 8. 2020 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu
Chápu to správně, že je zcela nepodstatné, zda vlastník (příjemce služeb) podal či nepodal námitky/reklamaci vyúčtování?
- „Příjemce služeb (bez ověření)“ napsal: „Chápu to správně, že je zcela nepodstatné, zda vlastník (příjemce služeb) podal či nepodal námitky/reklamaci vyúčtování?“
Nechápete to správně.
Podle § 8 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že příjemce služeb má zákonem uloženu povinnost podat námitku do 30 dnů, případně má zákonem uloženu povinnost nahlédnout do podkladů, nelze-li přímo z vyúčtování poznat zda je řádné a správné.
Poruší-li tuto zákonem uloženou povinnost, jistě chápete, že to nemůže zůstat bez následků.
- Porušíte-li zákonnou povinnost dát přednost v jízdě na křižovatce, dopadnou na Vás následky, dojde-li k nehodě.
- Porušíte-li zákonnou povinnost zkontrolovat vyúčtování a podat námitku, dopadnou na Vás následky, zjistí-li se dodatečně, že celé vyúčtování pro dům je vadné.
Minimálním následkem bude to, že opravné vyúčtování po zmeškání lhůty 30 dnů by měl uhradit ten, kdo lhůtu zmeškal. Pokud už došlo k vyrovnání přeplatků a nedoplatků, pak dodatečně objevená chyba ve vyúčtování nedává příjemci služeb právo vymáhat rozdíl na poskytovateli služby. Musel by již vymáhat sám na těch, kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatili – a to jsou všichni ostatní vlastníci jednotek.
Poskytovatel služby (rozúčtovatel) totiž splnil všechny své zákonem uložené povinnosti. Doručil řádné vyúčtování a byl připraven vypracovat (na svůj náklad) vyúčtování opravné. Není jeho vina, že žádná námitka nebyla podána.
Jestliže vlastník jednotky nesplnil svou zákonnou povinnost – zkontrolovat podklady, případně podat námitku – pak dodatečně vzniklé vícenáklady jdou za tímto bezstarostným a lehkomyslným vlastníkem. Nesplnil totiž svou obecnou prevenční povinnost předcházet škodám na majetku, na zdraví a na životě (§ 2900 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto by měl nést veškeré následky za svou nedbalost.
Pro úplnost podotýkám, že uvedené platí pouze pro vyúčtování, které obsahovalo zjevnou vadu. Zjevná vada je taková, kterou byla schopna odhalit osoba s rozumem průměrného člověka (§ 4 zákona č. 89/2012 Sb.) při kontrole svého vyúčtování a za použití podkladů, které si mohl na poskytovateli služby vyžádat podle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb..
Naopak skrytá vada vyúčtování (kterou nemohl přijemce služeb odhalit ve lhůtě 30 dnů ani porovnáním s doloženými podklady vyúčtování) má za následek plnou odpovědnost poskytovatele služeb za případnou škodu. A to i po uplynutí lhůty 30 dnů, samozřejmě.
Justitianus
Prošel jsem zák. č. 67/2013 a nic, co by se týkalo povinnosti příjemce služeb v něm není. Tato norma ukládá pouze povinnosti poskytovatelům služeb. Můžete prosím citovat ustanovení o které se opírá vaše tvrzení ve věci povinností příjemce služeb? Pokud jsem něco přehlédl, tak se předem omlouvám.
Citát z rozsudku:
Jestliže vyúčtování úplný přehled cen za služby a zároveň
výši uhrazených záloh neobsahuje, nejde o vyúčtování řádné,
odpovídající § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé
otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním
bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013
Sb.“), a není tak splněna podmínka splatnosti nedoplatku za služby.
Když příjemce služeb nemá zákonnou povinnost poskytovat rozpis uhrazených
záloh dle druhů plateb (záloh a příspěvků), není-li celková částka
měsíční platby přesně ve výši celkové částky měsíčního předpisu.
Bez toho rozpisu rozúčtovat zálohy nelze.
Pane AsiTak, to je zase ta Vaše neznalost zákona. Žádný rozpis není potřebný. A samozřejmě lze rozúčtovat o bez toho rozpisu. Děje se tak běžně. Zákon určuje jak příjemce plateb přiřadí přijaté částky, jestliže neexistují předem dohodnutá pravidla, ani plátce neurčil na který účel jakou částku hradí.
Viz § 1932 a § 1933 zákona č. 89/2012 Sb.. Není-li možné rozlišení plateb podle žádného kriteria tam uvedeného, přiřadí se přijatá částka poměrně ke všem účelům, které přicházejí v úvahu.
Mimochodem: zálohy se nerozúčtují, to jste napsal nesprávně. Rozúčtují se vždy skutečné náklady.
Justitianus
„příjemce služeb nemá zákonnou povinnost poskytovat rozpis uhrazených záloh dle druhů plateb (záloh a příspěvků).“
Jakým vhodným způsobem by plátce měl poskytovat rozpis uhrazených záloh? (Jde mi o vhodný způsob určení účelu plateb, nikoliv, zda taková povinnost je či není dána.)
„Bez toho rozpisu rozúčtovat zálohy nelze.“
Bez toho rozpisu rozúčtovat zálohy lze. Soudy jsou v tom zajedno.
„Žádný rozpis není potřebný.“ Pokud nahrazen rozpis pravidlem, které určí rozdělení platby, pak rozpis potřebný není (jen aby soudy měly co kontrolovat). Pravidlo neobsahuje projev vůle plátce, co platit a kolik platit. Viz § 1932 a § 1933 zákona č. 89/2012 Sb. zde uvedenými atributy předpisy vyúčtování nedisponují. Rozdělení platby měsíčních plateb lze rozdělit jen poměrem velikosti předpisů služeb. Takové rozdělení nemá žádný význam a podle mě, bylo by lepší neaplikovat žádné rozdělení, přinejmenším při absenci rozdělení nepovažovat vyúčtování za „neřádné“.
„Rozdělení platby měsíčních plateb lze rozdělit jen poměrem velikosti předpisů služeb. Takové rozdělení nemá žádný význam“
Proč poměrem předpisů? Platby by se měly přiřadit v poměru nákladů. Po vyúčtování je již výše předpisů nepodstatná.
Pane Účetní, vlastník hradí měsíčně částku, kterou SVJ musí rozdělit (1) na správu domu a (2) na služby. U služeb jde ovšem vždy o zálohy na budoucí náklad, takže Vámi navržený postup je v praxi nemožný.
Bude se tedy dělit v poměru předpisů plateb.
Pokud snad má vlastník zároveň uhradit i nedoplatek z vyúčtování služeb předchozího roku, pak možná jde o závazek nejdříve splatný – a ten se uhradí přednostně před (1) a (2), v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku.
Justitianus
„U služeb jde ovšem vždy o zálohy na budoucí náklad“
Nikoli, u služeb o zálohy na budoucí náklad vždy nejde. U služeb se provádí finační vyrovnání (vypořádání) na základě vyúčtování. Co je vyúčtování zde správně uvedl pan AsiTak (vyčíslení rozdílu skutečných nákladů a uhrazených záloh).
Pro pana „Nikoli (bez ověření)“:
Upozorňujete mne (správně), že měsíční platby týkající se služeb nemusí mít charakter záloh. Může se samozřejmě jednat rovnou o konečné příspěvky. Tedy z hlediska právního i účetního jde o paušální platby za služby podle § 9 zákona č. 67/2013 Sb..
Je legrační, že jste mne upozornil na nepřesnost, ale sám jste udělal naprosto stejnou chybu. Napsal jste totiž: „U služeb se provádí finační vyrovnání (vypořádání) na základě vyúčtování.“. To ovšem u paušálního placení není pravda! Paušální platby na služby jsou konečnými úhradami. Nejde o zálohové platby a proto se plátci nevyúčtovávají (§ 9 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.).
Justitianus
Přehled plateb zahrnutých do vyúčtování
datum přijetí zálohy na službu/služby výše platby v Kč 27.11.2018 2 000,00 … … Celkem 3 640,00
- Bruno2 napsal: „Prošel jsem zák. č. 67/2013 a nic, co by se týkalo povinnosti příjemce služeb v něm není.“
Pane Bruno2, zákon č. 67/2013Sb. samozřejmě obsahuje mnohé povinnosti příjemců služeb. Je naprosto naivní domnívat se, že povinnosti by měl mít uloženy pouze poskytovatel služeb, avšak příjemce by neměl mít povinnosti žádné. V takovém absurdním světě naštěstí nežijeme. Zákon samozřejmě ukládá příjemci služeb povinnosti, namátkou uvádím dvě triviální:
- povinnost odebírat poskytované služby ve schváleném rozsahu,
- povinnost hradit náklady na poskytované služby.
Ostatní povinnosti příjemce služeb si jistě můžete v zákoně najít sám, postačí umět číst a rozumět čtenému textu. Uvádím namátkou některé další povinnosti, uložené příjemci služeb zákonem č. 67/2013 Sb.:
| § 4 Výše záloh za služby a způsob změny jejich výše (1) Poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Z uvedeného je zřejmé, že zákon ukládá příjemci služeb povinnost hradit zálohy na služby. |
| § 5 Rozúčtování nákladů na služby (1) Způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období. (2) Nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství, rozúčtují se náklady na služby takto a) dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody (…). Z uvedeného je zřejmé, že přijemce služeb má povinnost hradit náklady služeb podle (většinového) ujednání vlastníků jednotek, podle rozhodnutí SVJ, nebo podle zákonné úpravy. |
| § 6 Rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou
přípravu teplé vody pro dům (2) Pokud je jiným právním předpisem stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu, rozdělí se náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle (…). Z uvedeného plyne, že příjemce služeb má povinnost strpět, aby výše jeho plateb za službu „vytápění“ byla určena postupem uvedeným v zákoně. |
| § 6 Rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou
přípravu teplé vody pro dům (4) (…) Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka se rozdělí mezi příjemce služeb poměrně podle náměrů vodoměrů (…). Z uvedeného plyne, že příjemce služby „centrální poskytování teplé vody“ má povinnost podílet se na celkových nákladech služby a to částkou určenou podle zákonem stanoveného výpočtu. |
| § 8 Nahlížení do podkladů k vyúčtování a vypořádání
námitek (2) Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Z uvedeného plyne, že případné námitky je přijemce služeb povinen uplatnit u poskytovatele neprodleně, nejpozději však do 30 dnů. Následek neslpnění této povinnosti jsem zde už popsal v jiném příspěvku, viz též § 2903 zákona č. 89/2012 Sb. Ten 5e39 n8sledky nespln2n9 povinnosti podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.. |
| § 12 Příjemce služeb oznámí poskytovateli služeb písemně a bez zbytečného odkladu změny v počtu osob rozhodných pro rozúčtování. Z uvedeného plyne, že zákon ukládá vlastníkovi jednotky povinnost oznamovat změny v počtu osob. |
| § 13 Pokuta za prodlení s nepeněžitým plněním (1) Jestliže (…) příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, (…) je povinen zaplatit druhé straně pokutu, (…) Zde už se řeší pouze následek nesplnění povinnosti uložené příjemci služeb v § 12. |
Pane Bruno, ještě stále tvrdíte, že v zákoně č. 67/2013 není nic, co by se týkalo povinnosti příjemce služeb?
Justitianus
Podle mne jedinými službami, které si nelze pro plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů zajistit bez účasti poskytovatele služeb, je dodávka tepla (kvůli prostupům tepla skrz stěny) a odpady.
Kterým jiným službám lze zlovůlí většiny přiřknout „povinnost odebírat poskytované služby ve schváleném rozsahu“?
„jedinými službami, které si nelze pro plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů zajistit bez účasti poskytovatele služeb, je dodávka tepla (kvůli prostupům tepla skrz stěny) a odpady.“
Voda v domě napojeném na veřejný vodovod, protože zákon z nejasných důvodů neumožnuje vlastníkovi bytu uzavřít smlouvu o dodávce vody. Vlastník bytu si ovšem může zřídit studnu, využívat dešťovou vodu nebo si nechat vodu nosit.
Odpad možný sjednat je (byl) a nějakou dobu to tak v našem paneláku fungovalo, takže každý vlastník bytu platil za sebe přímo. Nyní už se zase hradí za dům souhrně.
Teplo prostupuje mezi bytem a okolím, takže z fyzikálního pohledu souhlas. Na druhou stranu si vlastník může dodávku tepla sjednat sám.
Pane „aby bylo jasno“ jste zjevně zcela mimo tuto planetu a mimo tuto galaxii. Podle zákona platí, že služby spojené s užíváním bytů jsou právě ty služby, které
- jsou uvedeny v prohlášení, nebo
- jsou uvedeny ve stanovách, nebo
- o jejich poskytování rozhodla právnická osoba SVJ.
Jakékoliv mudrování a slovní tanečky okolo této triviální skutečnosti jsou zbytečnou ztrátou času. Máte sice právo nesouhlasit, ale ty služby jste povinen konsumovat a platit. Které to jsou – na to se zeptejte ve vašem domě.
Justitianus
Podle Justitina jsou služby v prohlášení, stanovách a rozhodnutích SVJ (příkladmo donáška pizzy předsedovi, chov opic, sauna ad.).
Podle ostatních jsou služby v zákoně o službách.
Můžete si vybrat.
- Čtenář napsal: „Podle Justitina jsou služby v prohlášení, stanovách a rozhodnutích SVJ (příkladmo donáška pizzy předsedovi, chov opic, sauna ad.). Podle ostatních jsou služby v zákoně o službách.“
To napsal blb, který nezná ani zákon o službách, ani občanský zákoník.
- Donáška pizzy předsedovi není službou spojenou s užíváním bytů. Jedná se o typické naturální plnění – odměnu za výkon funkce člena statutárního orgánu. Neznáte zákon, popletený Čtenáři.
- Chov opic nemá samozřejmě nic společného se službami spojenými s užíváním bytů. Jde o typickou činnost správy domu a pozemku, kterou vykonává SVJ na základě zákona č. 89/2012 Sb.. Neznáte zákon, popletený Čtenáři.
- Sauna (je tím asi míněn její provoz, údržba a opravy) je nejspíše opět činnost správy domu a pozemku podle zákona č. 89/2012 Sb.. Službou spojenou s užíváním bytů by mohlo být užívání sauny, bazénu, domovního fitness centra, solária nebo jiného zařízení v domě, pokud je to jako služba deklarováno v prohlášení, ve stanovách nebo v rozhodnutí shromáždění. To jsem ale už napsal v předchozím příspěvku a plně to platí i pro tu saunu.
Totálním nesmyslem je tvrzení Čtenáře, že prý „služby jsou v zákoně o službách“. Je tomu právě naopak: zákon o službách žádné služby povině nepředepisuje, ani žádnou službu ze seznamu služeb nevylučuje. Neznáte zákon, popletený Čtenáři. Proto píšete tyto blbosti.
Podle § 3 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že rozsah poskytovaných služeb si poskytovatel služeb a příjemce služeb ujednají nebo o něm rozhodne družstvo nebo společenství. Je to přesně jak jsem napsal: rozhodující je ujednání, to jest: obsah prohlášení, obsah stanov, nebo rozhodnutí shromáždění.
Justitianus
„zákon o službách žádné služby povině nepředepisuje“
Možná si zákon o službách nejprve přečtěte. Dočtete se v něm: „Službami jsou zejména …“ a následuje výčet služeb.
Některé činnosti jsou ze služeb vyloučeny jiným předpisem.
Pane s pitomým nickem „Službami jsou zejména … (bez ověření)“,
Vy si nejprve přečtěte co jsem napsal! Teprve pak byste mohl reagovat. Nejste-li schopen porozumět jednoduchému textu v češtině, nechte si to od někoho přečíst a vysvětlit.
Nepsal jsem zde nic o tom jaké služby jsou příkladmo vyjmenovány v zákoně č. 67/2013 Sb. o službách. To víme. To si v zákoně může přečíst každý blb, i Vy. Napsal jsem pouze to, že žádná z tam vyjmenovaných služeb není povinná pro nikoho. Jde pouze o obecné příklady. Napsal jsem to přece jasně: „[Z]ákon o službách žádné služby povině nepředepisuje, ani žádnou službu ze seznamu služeb nevylučuje.“. Je to česky. Jedno souvětí. Porozuměl jste?
Napsal jste závěrečnou větu: „Některé činnosti jsou ze služeb vyloučeny jiným předpisem.“ Jistěže, to už jsem Vám přece vysvětlil. Takže jste pochopil, že naturální mzda není poskytováním služby spojené s užíváním bytů ale řídí se zákoníkem práce. Že zajišťování správy domu není službou spojenou s užíváním bytů, nýbrž řídí se zákonem č. 89/2012 Sb., část o bytovém spoluvlastnictví.
Prosím: příště až mne budete oslovovat, reagujte na to, co jsem skutečně napsal. Nikoliv na to, co máte jen ve vlastní zmatené hlavě.
Justitianus
Jasně je to jedno. Důležitý je že umím číst, že jo…
§1/3 zák. 67/2013Tento zákon se nevztahuje na služby, které si příjemce služeb zajišťuje bez účasti poskytovatele služebTakže když si místní blbečkové (Vaši klienti zde) dají do prohlášení „escort servis“ nebo „drbání tamarínských opic pod krkem“, tak podle mne jde těžko o službu spojenou s užíváním bytů a nebytových prostorů. Ale dejte vědět, až budete mít v kabeli víc než jen ty svý cinty, šéfe.
Aleluja
PS: já si nechám svůj názor a vy taky. Uvidíme komu dají „místní blbečci“ lajky. Jo? Protože vo ty jde Vám. Mně ne.
Příjemce služeb má PRÁVO nikoliv POVINNOST podat námitku či nahlížet do dokladů. Pokud tohoto PRÁVA nevyužije musí nést důsledky svého nejednání.
Pane s hloupým nickem „Právo není povinnost (bez ověření)“,
jistěže právo není povinnost. Vy však nedovedete rozpoznat kdy zákonodárce ukládá povinnost a kdy přiznává právo. Proto nerozumíte co zákon obsahuje, a nemůžete ani pochopit co jsem prve napsal. Oprávnění se v právním předpisu zpravidla formuluje takto:
- § 1126: Každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci.
- § 1162: Jsou-li podíly na společných částech určeny jinak než poměrem velikosti podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše všech bytů v domě nebo než jako stejné, má vlastník jednotky právo domáhat se změny tohoto určení (…).
- § 1169: Vlastníci jednotek mohou prohlášení změnit.
- § 1175: Vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt
- § 1209: Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby (…).
Pokud by ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. obsahovalo pouze právo příjemce služeb uplatnit námitku, musela by příslušná část být formulována fakultativně takto:
| Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování může (smí, je oprávněn) předložit příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. |
Takto však příslušná část zákona nezní. Třetí osoba jednotného čísla, která je tam použita, neoznačuje v žádném případě dobrovolnost. Označuje povinnost uloženou právním předpisem.
Nesplnění této zákonem uložené povinnosti má pro příjemce služeb následky popsané v § 2903 zákona č. 89/2012 Sb..
Justitianus
Pane s hloupým nickem Justitianus, je dobře, že víte, že právo není povinnost. Nyní jen zbývá toto poznání uplatnit v praxi.
Pane s nickem „Právo není povinnost“, hlavně byste se měl pocvičit v rozlišování kdy jde v právním předpsu o přiznané právo a kdy o uloženou povinnost. Je zjevné, že v tom selháváte.
Zákon ukládá ve svém § 8 odst. 2 příjemci služeb povinnost podat námitku v případě vadného vyúčtování. Jde o zákonem uloženou povinnost, jak už jsem zde napsal vícekrát. Zákonodárce toho toho dosáhl tím, že použil nepodmiňovací způsob a třetí osobu jednotného čísla:
| „Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů (…). “. |
Použití třetí osoby jednotného čísla v imperativním a nikoliv podmiňujícím způsobu nepochybně znamená, že jde o vyjádření zákonem uložené povinnosti; k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu 29 Cdo 4195/2010.
Justitianus
Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípaděSlovo PŘÍPADNĚ odlišuje alternativu tzn.
- (1) námitky NEMÁM, protože jsem VADY nenašel, tedy je ani nemohu nikomu podat, že (fakultátům doporučuji ten §4 NOZ),
- (2) námitky NEMÁM, protože jsem VADY nehledal, tedy jsem podle J. porušil POVINNOST – a teď nevím zda povinnost vady HLEDAT? nebo vady NAJÍT? – těžko soudit co se panu J. honí ve škebli. Pochybuji že lze nalézt obecný způsob jak dokázat, že jsem je NEHLEDAL ale jen NENAŠEL.
- (3) námitky NEMÁM, přestože jsem VADY našel. Jsou v můj neprospěch ALE buď formální (překlepy) NEBO bagatelní (nebudu se hádat o 10-ti káču anebo mi to nestojí za ty nervy), NEBO jsou v můj prospěch přímo (mohu případně později prokázat oznámení zvýšení pro §12 ale je mi stále počítán nižší počet), NEBO jsou v můj prospěch nepřímo (není zúčtována nějaká služba, kteréž ale řádné vyúčtování by vedlo ke zvýšení mého nedoplatku nebo snížení mého přeplatku – proto „nevidím chybu, neslyším chybu“ resp. ve spojení s §4 NOZ by se jen přepjatý puntičkář (lidově „blb“) dožadoval opravy jehož důsledkem by bylo navýšení jeho nedoplatku nebo snížení jeho přeplatku), …
- (4) námitky MÁM, protože vady jsem našel a stojí mi to za to hádat se a „mám na spory gebíry“ a „chci do ringu“ – tedy je pošlu písemně. Když to jde tak do datové schránky, když ne tak doporučeně. Vzhůru do boje.
- (5) námitky MÁM, protože vady jsem nenašel (a možná ani nehledal). Rád komunikuji se zástupci poskytovatele na pejorativním levelu a buď naprostá ŘÁDNOST a SPRÁVNOST mi to námitkovat znemožňuje, nebo jsem jen „Únas bez symbionta“ a nedokážu odhalit ani vady ZJEVNÉ natož ty skryté.
Hodil by se na vyškolení nějaký ten rozsudek a jeho „sofistikovaný“ argumentáty pro tvrzení, že příjemce NEPODAL námitky ač tak udělat mohl kdyby se s obsahem seznámil (a podle pohádkáře J. musel) s použitím §4 NOZ, pro situaci, kdy příjemce NEPODÁ námitky a zaplatí co se po něm chce, ale poskytovatel nebo jiný příjemce dosáhne rozložení řádnosti rozúčtování tzn. dosáhne stavu kdy by se muselo rozúčtovat znovu a v neprospěch příjemce, který NIC NENAMÍTAL (dokázat že nenamítal, přestože věděl, že kdyby namítal, byl by jeho nedoplatek vyšší – tipuji půjde dokázat jen velmi obtížně (spíše kouzlem))
Ty snesené §§, pro rozlišení PRÁVA a POVINNOSTI v případě §8/2 zák. 67/2013 jsou tedy snůškou smyšlenek.
Pane „aby bylo jasno“, napsal jste to velmi rozvláčně a nepřehledně, tedy nejasně. Upravte si Váš nick na „aby bylo nejasno“. Pak to bude přesně odpovídat Vašim textům.
Hrajete si se slovíčkem „případné“, ale stejně jako jiní jste nic nepochopil.
Podání námitky ve prospěch příjemce služeb je jeho povinnost, uložená zákonem. Netuším, proč musím tuto triviální skutečnost opakovat pro místní blbečky dokola.
Slovo „případně“ má v textu zákona pouze ten význam, že rozlišuje zda příjemce služeb má či nemá důvod k „reklamaci“ vyúčtování.
- Rozumí se samo sebou, že příjemce služeb žádnou námitku nepodá, pokud k tomu neshledá důvod (vůči poskytovateli služeb se ničeho nedomáhá, je s vyúčtováním spokojen).
- Naopak platí, že pokud se vůči poskytovateli chce něčeho domoci (opravy neřádného vyúčtování), je jeho zákonnou povinností námitku podat.
Slovo „případně“ je v zákoně uvedeno pro blbečky, kteří by jinak z doslovného znění dovozovali, že příjemce má zákonnou povinnost podat námitku proti KAŽDÉMU vyúčtování a vždy. Zákonodárce dává slovem „případné“ najevo, že povinnost podat námitku dopadá na příjemce služby pouze v případě, kdy má důvod aby námitku podal.
Znovu připomínám, že nesplnění zákonem uložené povinnosti (nepodání námitky) může mít pro lehkomyslného příjemce služeb důsledky do jeho majetkové sféry. Jestliže nepodal námitku, jednal nedbale a dokonce tím mohl jiného zkrátit na jeho právech a způsobit škodu. Ponese za to následky. Viz:
| § 2903 (1) Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. |
Z uvedeného plyne, že při nepodání námitky do 30 dnů může poskytovatel služby po příjemci požadovat veškeré vícenáklady s tím spojené. To samozřejmě platí, i kdyby šlo o vadné vyúčtování.
| § 2910 Porušení zákona Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. |
| Domněnka nedbalosti § 2911 Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. |
| § 2912 (1) Nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. |
Justitianus
Jsem potěšen. Rozsudek NS je srozumitelný a má hlavu a patu. Zároveň je ovšem vidět, jak mizerně a povrchně věc posoudil soud prvního stupně.
Je možno k tomu dodat, že příjemce služeb neuplatnil námitku vůči vyúčtování (v zákonné lhůtě 30 dnů), protože mu nikdy nebylo doručeno žádné (platné) vyúčtování.
Námitka je prostředek, kterým příjemce služeb může upozornit poskytovatele služeb na vadu či chybu v řádném vyúčtování. Jestliže ovšem příjemce služeb nikdy nedostal žádné (řádné) vyúčtování, nebylo proti čemu vznést námitku. Lhůta 30 dnů pro podání námitky totiž nezačala vůbec běžet!
Je třeba rozlišovat:
- Vyúčtování je ŘÁDNÉ, jetliže obsahuje všechny náležitosti předepsané zákonem.
- Vyúčtování je SPRÁVNÉ, jetliže je řádné a neobsahuje nepravdivé údaje, chyby v psaní, chyby v počtech, nebo chyby ve způsobu výpočtu výsledné částky přeplatku/nedoplatku.
SVJ které se soudilo nedokázalo dodat ani to první – řádné vyúčtování služeb. Nemohlo tedy být úspěšné při vymáhání nedoplatku, který se nikdy nestal splatným.
Justitianus
podle mne „Lhůta 30 dnů pro podání námitky totiž nezačala vůbec běžet!“ platí jen za situace,
že po obdržení něčeho, z čeho lze i jen mlhavě tušit, že by mohlo jít o vyúčtování záloh, se podá prenatální námitka nesrozumitelnosti, prenatální námitka některých zjevných špatností a srozumitelně formulovaná žádost o podklady s odkazem na §8/1 zák.!
Za takové situace platí, že příjemce čeká na (1) vyřízení prenatálních námitek (2) na doručení podkladů dle §8/1. Lhůta 30 dní dle §8/2 začne běžet nejen až po prokazatelném taxativním doložení podkladů ale až po doručení dalšího opraveného vyúčtování. Obě podmínky tedy musí platit současně. Tolik logika.
Opravené vyúčtování ale nemusí být opraveno SPRÁVNĚ (nejde ale o soulad s očekáváním příjemce!), ale musí to být vyúčtování ODLIŠNÉ, protože bylo li by TOTOŽNÉ – námitky lze mít za nevyřízené; jeli ODLIŠNÉ ale stále neSPRÁVNÉ – námitky lze mít za vyřízené ve lhůtě, ale implikuje to další námitky.
úkol: najděte chybu.
V čase T+(-90) podám žádost o podklady dle §8/1. V čase T+0 mi přijde
vyúčtování nebo něco co se tak tváří. Do T+30 mohu podat námitky.
V T+20 podám námitky. Do T+(20+30) by měly být námitky vyřízeny.
V čase T+40 mi přijde opravné vyúčtování (to je pro mne jen takové,
které tak je označeno! jinak pro mne základním vyúčtováním zůstane
stále jen to, doručené v T+0). Do T+(40+30) mohu podat námitky.
V T+65 podám námitky. Do T+(65+30) by měly by být námitky vyřízeny.
V čase T+80 mi přijde opravné vyúčtování. Do T+(80+30) mohu podat
námitky. V T+105 podám námitky… atd.
Tento příklad předpokládá, že „námitky“ nemohly být uplatněny ASAP anebo vznikaly (kupily se) s každým dalším opravným vyúčtováním opětovně, jinak by to soud vzal za obstrukci ze strany příjemce.
Pan aby bylo jasno uvádí běžné příklady z praxe, např.:
- Rozúčtovatel námitky vyřeší tak, že napíše, že vyúčtování bylo správné. Má příjemce služeb v takovém případě podat opakované námitky? Kolikrát? Toto se může nekonečněkrát opakovat.
- Rozúčtovatel po námitkách vypracuje další, rovněž vadné vyúčtování. Má příjemce služeb podat opakované námitky? Kolikrát? Toto se může nekonečněkrát opakovat.
- Rozúčtovatel po námitkách vypracuje další vyúčtování pro podatele námitek. Ostatní příjemci služeb v zúčtovací jednotce námitky nepodali, takže souhlasili s vyúčtováním. Má příjemce služeb podat opakované námitky, tentokrát pro nesoulad svého vyúčtování s vzúčtováním pro ostatní příjemce služeb? Může se příjemce služeb zabývat vyúčtováními ostatních příjemců služeb, nebo může kontrolovat pouze svoje vyúčtování? Má-li být vyúčtování služeb správné, musí být správné pro všechny příjemce služeb v zúčtovací jednotce, nebo jenom pro ty, co podali námitky?
Kde je zakotveno zde tvrzené samozhojení vyúčtování, jsou-li námitky podány po zákonné lhůtě? Nic takového jsem nenašel, ale mohl jsem něco přehlédnout.
Jak postupuje soud: Soud námitky/reklamce (jejich existence, jejich obsah, jejich vyřízení) ve sporu o splatnost vyúčtování vůbec nezajímají. Soud zajímá, zda vyúčtování bylo bezvadné (a tím splatné) a nebo vadné (a tím nikoliv splatné).
- Pane „aby bylo jasno“, nesouhlasím s tímto Vaším tvrzením: „Opravené vyúčtování ale nemusí být opraveno SPRÁVNĚ (…), ale musí to být vyúčtování ODLIŠNÉ, protože bylo li by TOTOŽNÉ – námitky lze mít za nevyřízené“.
V tomto nemáte pravdu. Námitky mohou být vyřízeny buď kladně (tedy je k nim přihlédnuto v opravném vyúčtování), nebo mohou být vyřízeny záporně (tedy jsou zamítnuty).
Jak uznání námitky, tak zamítnutí námitky může být dáno najevo konkludentním právním jednáním – konáním či naopak nekonáním poskytovatele služeb.
Není totiž pochyb o tom zda k námitkám bylo či nebylo přihlédnuto. Přikemce služeb to pozná z obsahu nového (opravného) vyúčtování, nebo ze skutečnosti, že mu poskytovatel služeb nedoručil opravné vyúčtování. V obou případech je zjevné jak byla námitka vyřízena, i kdyby to poskytovatel služeb neoznámil nějakým speciálním přípisem.
Poskytovatel služeb není totiž veřejnoprávní úřad, který by musel speciálně formlizovaným způsobem (nějakým písemným ouředním „rozhodnutím“) reagovat na podání námitky a oznámit namítateli jak s jeho námitkou naložil.
Justitianus
Různé varianty (předpokládám, že v tomto případě jetliže=jestliže :)):
- Vyúčtování je ŘÁDNÉ, jetliže …
- Vyúčtování je SPRÁVNÉ, jetliže …
- Vyúčtování je PLATNÉ, jetliže … „platné“ znamená co ??
- Vyúčtování je SPLATNÉ, jestliže … (je ŘÁDNÉ + je SPRÁVNÉ) OK
- Vyúčtování je SPLATNÉ, jestliže … (není SPRÁVNÉ + PREKLUZE z §8/2) ??
- Vyúčtování je SPLATNÉ, jestliže … (není ŘÁDNÉ + PREKLUZE z §8/2) – soud 1.stupně
Pan J. (nebo kdokoli jiný, kdo to dokáže) by měl podrobně rozvést tak „aby bylo jasno“,
- zda když Vyúčtování není na první pohled příjemce ŘÁDNÉ,
netřeba podávat ani námitku?
(a v klídečku počkat, až soud ne/potvrdí žalobcem tvrzenou prekluzi a případně že to soud neodůvodní přepjatým formalismem žalovaného?) - měl by soud „vrchnostensky“ rozhodnout už o zjevné neŘÁDNOSTI (příkladně pokud je Cdo-rozsudky instruován, že chybí li zúčtované zálohy, že to řádné není, nebo si má raději žádat znalecký posudek (§127/1 OSŘ kdy někomu k tíži nařídí zaplatit zálohu za znalecký posudek)) nebo je znal.pos. nutný až k posouzení neSPRÁVNOSTI?
Názor že na ne-ŘÁDNÉ v vyúčtování není třeba podávat námitku, by se mi hodil do aktivního sporu. Musel by ale mít pro soud uhájitelnou hlavu a patu. Mně se jeví, že je pouze na názoru toho kdo na něco chce nějak pohlížet zda uzná, že to co „vyzvracel“ na papír „obsahuje všechny náležitosti předepsané zákonem“ nebo neobsahuje. SVJ to rozhodně neuzná dobrovolně. Při nedohodě, rozhodne soud až po létech (pro někoho na konci života).
Příkladně: dojde mi něco co „se tváří jako vyúčtování“. Je to
nepodepsané zástupcem SVJ. Chybí tam platby přijaté na účet SVJ za
účelem platby záloh na služby. Chybí tam vyúčtování společné
elektřiny. Je na částku 2× vyšší než jsou v daném roce vykázané
náklady. Obecnou vědomost mám, že společenství se na žádném
nevyúčtovávání služeb neusneslo.
Za popsané situace – mám nebo nemám, podávat námitku? Zřejmě se
mám rozhodnout, podle toho, zda to považuji za neŘÁDNÉ, neSPRÁVNÉ nebo
nePLATNÉ?
Tvrzení že „Námitka je prostředek, kterým příjemce služeb může upozornit poskytovatele služeb na vadu či chybu v řádném vyúčtování.“ by podle mne u soudu NEOBSTÁLA. Námitka se dle mých soudních zkušeností musí podat i na obálku od SVJ, která obsahuje prázdný list – což se mi také stalo, protože se pak nemusíte těžce bránit u soudu 2-ma svědkům (zaměstnancům správce), kteří potvrdí, že si „navzájem kontrolují listiny vsouvané do obálky tím druhým“.
Alleluia
Pane Justitianus,
já bych tak nad zdůvodněním NS nejásal. NS mimo jiné uvedl:
„Vzhledem k tomu, že vyúčtování je účetní doklad, mělo by obsahovat i jeho obecné náležitosti, vyplývající z § 11 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, jež nejsou kryty shora uvedeným vymezením speciálním, zejména v něm musí být uvedeno, kdo a kdy jej vyhotovil [srov. 11 odst. 1 písm. d), f)].“
Nemyslím si, že vyúčtování zaslané vlastníkovi je účetní doklad, jak argumentuje NS ve svém rozhodnutí.
I p. Klainová ve svém příspěvku zde http://www.portalsvj.cz/…agdin-spolek#… také uvádí:
„Vyúčtování pro vlastníky dostanou na jedné straně A4
jednotliví vlastníci. Mají tam své skutečné náklady a zálohy podle
jednotlivých druhů služeb, čili údaje předepsané zákonem č. 67/2013 Sb.
Vyúčtování obsahuje výpočty prováděné externím správcem např.
u společné elektřiny. Připojeny jsou přílohy s rozúčtováním tepla a
teplé a studené vody, které provádějí profesionální firmy. Na
účetnictví mají jedinou vazbu – jejich součet musí být stejný jako ve
vyúčtování pro dům.
Vyúčtování pro jednotlivé vlastníky není účetním
dokladem. Určitě by ale mělo být podepsáno osobou, která
odpovídá za jeho správnost. U nás je to externí správce, který
přijímá reklamace do 30 dnů. Finanční vyrovnání s vlastníky se může
provádět až po uplynutí této lhůty.“
Pane Orle, souhlasím s Vaší připomínkou. Nejvyšší soud to popletl.
Žádný celostátně účinný právní předpis nestanoví, že by vyúčtování služeb doručené vlastníkovi jednotky mělo mít náležitosti účetního dokladu. Jak víme, SVJ nemá povinnost vést v účetních knihách samostatné účty jednotlivých vlastníků jednotek. Pouhé vyúčtování služeb jednotlivému vlastníkovi jednotky je výsledkem rozúčtování celkových částek a toto rozúčtování se provádí mimo účetní knihy v pomocné evidenci (asi v nějaké tabulce v Excelu). Vyúčtování se v účetnictví výstavce neprojeví jako samostatná položka v účetní knize. Jde pouze o oznámení o výši závazku/pohledávky vlastníka jednotky vůči poskytovateli služby. Je to totéž jako vystavení pro forma faktury: o ní také výstavce neúčtuje.
Vyúčtování služeb není tedy u výstavce účetním dokladem, protože nejde o „průkazný účetní záznam“. Účetním dokladem se doručené vyúčtování může stát teprve u příjemce služeb (pokud vede účetnictví).
Podle § 4 odst. 10 zákona o účetnictví platí, že účetním záznamem se rozumí data, která jsou záznamem veškerých skutečností týkajících se vedení účetnictví. Každou skutečnost týkající se vedení účetnictví jsou účetní jednotky povinny zaznamenávat výhradně jen účetními záznamy.
Podle § 11 odst. 1 písm. (f) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, platí, že účetní doklady jsou průkazné účetní záznamy, které musí obsahovat
- označení účetního dokladu,
- obsah účetního případu a jeho účastníky,
- peněžní částku nebo informaci o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství,
- okamžik vyhotovení účetního dokladu,
- okamžik uskutečnění účetního případu, není-li shodný s okamžikem podle písmene d),
- podpisový záznam podle § 33a odst. 4 osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování.
Na závěr uvádím, že ne každý účetní záznam podle § 4 odst. 10 je zároveň i průkazným účetním záznamem (účetním dokladem) podle § 11 odst. 1. Vyúčtování služeb je z hlediska výstavce pouze výzvou k úhradě dlužné částky (nebo informací o výši přeplatku) podle § 1791 zákona č. 89/2012 Sb..
| § 1791 (1) Vzniku a trvání závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na jehož základě má dlužník povinnost plnit; věřitel je však povinen prokázat důvod závazku. |
Nic nebrání tomu, aby shromáždění přikázalo SVJ účtovat na účtech jednotlivých vlastníků jednotek. Pak jim nepochybně bude povinno vystavovat účetní doklady se všemi náležitostmi. Takové řešení se však nevyskytuje, zřejmě pro nepraktičnost a podstatně zvýšený počet účetních úkonů.
Nejvyšší soud to tedy zase popletl. Ach jo.
Justitianus
„Vyúčtování pro jednotlivé vlastníky není účetním dokladem. Určitě by ale mělo být podepsáno osobou, která odpovídá za jeho správnost.“
U nás je to externí správce, který přijímá reklamace do 30 dnů. Finanční vyrovnání s vlastníky se může provádět až po uplynutí této lhůty.“
Prosím „ORLE“, neuvádějte zdejší čtenáře v omyl. Ve vašem SVJ není poskytovatelem služeb právnická osoba SVJ( § 2 z.č.67/2013 Sb.,), ale váš externí správce?:-)
Tím kdo vyúčtování podepisuje a zodpovídá za jeho správnost není žádný externí správce nebo účetní firma, ale právnická osoba SVJ/resp. její statutární orgán. U této osoby(SVJ) členové SVJ taky vyúčtování v zákonné lhůtě 30 dnů reklamují, poněvadž pouze s touto právnickou osobou(SVJ), jsou členové SVJ v právním vztahu.
Přeji hezký večer.JaVa
Pana JaVa,
když tvrdíte, že uvádím někoho v omyl, tak byste měl citovat moje tvrzení. Moje tvrzení bylo: „Nemyslím si, že vyúčtování zaslané vlastníkovi je účetní doklad, jak argumentuje NS ve svém rozhodnutí“, ostatní vč. toho co jste citoval byla citace p. Klainové.
Přesně tak, jak píše pan Orel. Jsou to moje slova.
Ve svých příspěvcích z roku 2017 jsem ale uváděla, jak to bylo u nás. Trochu jsme si to zrychlili, ale samozřejmě je možné reklamovat i u výboru, který reklamaci předá vyhotoviteli vyúčtování. Chtělo to přečíst si i další příspěvek a až potom reagovat.
Reklamace 2 Vložil N. Klainová (bez ověření), 11. Únor 2017 – 14:03 ...........
Napsala jsem někde, že to musí být tak, jak to je u nás?
SVJ může některými činnostmi pověřit smluvního (externího) správce. Smluvním správcem je proto, protože provádí činnosti uvedené ve smlouvě. My to máme ve smlouvě dohodnuto takto, jinde je to jinak. Někde nemají vůbec žádná pravidla ani ve stanovách, ani ve smlouvách, vnitřních předpisech či směrnicích. A potom se tu rozvine celodenní diskuse, kdo má co podpisovat a kdo za co ručí. Každý to má tak, jak si to udělá nebo neudělá.
Zdravím paní Klainová.
Máte pravdu v tom, že právnická osoba SVJ může pověřit smluvního správce k čemukoliv, co jí schválí nejvyšší orgán SVJ, ale to ji nezbavuje odpovědnosti za správu domu a vedení účetnictví včetně následného řádného vyúčtování.
Smlouva o vedení účetnictví je uzavřena pouze mezi právnickou osobou SVJ a účetní firmou/resp externím správcem. Člen SVJ/vlastník jednotky v domě, není s tímto externím správcem/účetní firmou v žádném právním vztahu a tudíž po něm nemůže nic požadovat ani u něho reklamovat/připomínkovat vyúčtování.
To si může ze zákona nárokovat pouze u poskytovatele služeb a tím je právnická osoba SVJ. Vím, že „lidová tvořivost“ statutárů je obrovská, ale v § 2–8 zákona č.67/2013 Sb., se píše něco jiného.
Za to, že jsem ve svém příspěvku neuvedl, že reaguji na ten Váš příspěvek se všem omlouvám a přeji hezký den.JaVa
I já Vás zdravím, pane JaVa. Reaguji na tato Vaše slova:
„Člen SVJ/vlastník jednotky v domě, není s tímto externím správcem/účetní firmou v žádném právním vztahu a tudíž po něm nemůže nic požadovat ani u něho reklamovat/připomínkovat vyúčtování.“
To je hezké, že jste mi vysvětlil, co nemohu po externím správci požadovat.
Jenomže já to po něm požadovat mohu a ostatní vlastníci rovněž. Máme na vyúčtování písemně, komu můžeme reklamaci adresovat. Každý si může vybrat.
S „lidovou tvořivostí statutárů“, o které píšete, to nemá nic společného.
Zdravím, paní Klainová,
u nás to máme podobně.
SVJ udělilo plnou moc externímu správci, aby přijímal a vyřizoval mj. reklamace z vyúčtování.
S „lidovou tvořivostí statutárů“ to pochopitelně nemá nic společného.
Pokud někoho zplnomocním, tak zmocněnec jedná mým jménem ve vymezeném rozsahu. Je to jako by jednal zmocnitel (já).
Je to běžné zejména o velkých SVJ.
Také úklid a účetnictví většinou neprovádí členové výboru, ale sjednají si na to externistu. Tak proč by museli vyřizovat reklamace?
Hezký den a hlavně zdraví!
Pavel
P.S.
Vím, že Vy víte, ale asi ne všichni vědí.
Hezkého Mikuláše!
Pane Pavle, i já Vás zdravím a děkuji za podporu. Přeji Vám co nejpohodovější dny v této nelehké době a samozřejmě rovněž pevné zdraví. NK
Děkujeme za upozornění, že Nejvyšší soud České republiky judikuje nesmysly. Judikáty NS si propříště vždy necháme zrevidovat u p.orla a pí.klainové, kteří je uvedou na pravou míru. A jiné vedlejší účinky po poslední medikaci nepociťujete?
Nejvyššímu soudu ráda poradím, budu-li požádána.
Teď jen malé vysvětlení, v čem se mýlí:
Je vyúčtování účetním dokladem nebo ne?
Vystavené vyúčtování služeb pro vlastníky jednotek není u vyhotovitele účetním dokladem
Z účetnictví převezme vyhotovitel vyúčtování (často jiná osoba než účetní) zaúčtované skutečné náklady i předepsané a uhrazené zálohy. Provede rozúčtování skutečných nákladů na vlastníky (nebo rozúčtování zadá specializovaným firmám). Zjistí rozdíly, tj. přeplatky a nedoplatky záloh a vyúčtování rozešle příslušným příjemcům služeb.
O ničem z výše uvedeného nebude účtovat, účetní doklad tedy nepotřebuje vystavovat.
Přijatá vyúčtování služeb nejsou ani u příjemců služeb účetním dokladem, ale mohou se jimi stát, podobně jako přijaté faktury, výpisy z bankovních účtů a pod., má-li být podle nich účtováno.
Potom na ně účetní doplní náležitosti předepsané § 11 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (ve znění pozdějších předpisů). Až potom se přijaté vyúčtování stane účetním dokladem.
Ostatní příjemci si vyúčtování prohlédnou a reklamují, založí nebo zahodí.
paní Klainová,
nerozumím – můžete mi to vyjasnit?
Třeba o tom ta debata není, já nevím, ale NS uvádí že cit. „…Vzhledem k tomu, že vyúčtování je účetní doklad, mělo…“. Vy tedy píšete že není, ale že „se jím může stát“.
A o to mi jde: když dostanu vyúčtování BEZ „náležitosti předepsané § 11 zákona č. 563/1991 Sb“ ale já ho potřebuji S „náležitostmi předepsanými § 11 zákona č. 563/1991 Sb“ tak je jen na dobré vůli1 té účetní zda mi to tam doplní nebo ne. Ne?
Protože já nikde v §7 zák. 67/2013 Sb. nevidím, že by měl poskytovatel povinnost rozlišovat zda příjemce chce vyúčtování S nebo BEZ „náležitostí předepsaných § 11 zákona č. 563/1991 Sb“. Jediné co vidím v §7/2 je cit. „…se všemi potřebnými náležitostmi…“.
Nejsou ty „…náležitosti…“ z §7/2 ZoSL těmi náležitostmi z §11 ZoU. A pokud ne, co je tedy těmi „…náležitostmi…“ z §7/2 ZoSL?
Rozlišení bych řekl, je docela důležité: pan Justicianus zde rozlišil vyúčtování ŘÁDNÉ, SPRÁVNÉ a PLATNÉ. Vyúčtování bez náležitostí dle §11 ZoU se mně(!) zdá neŘÁDNÉ (nemající náležitosti požadované zákonem). Pan Justicianus tu radí na takové neŘÁDNÉ vyúčtování nepodat ani námitku – ten je radí dávat jen na ta neSPRÁVNÁ.
děkuji
1)účetní je zaměstnancem správce a poslouchá jen svého nadřízeného – u nás jen a pouze jednatele správní firmy. Ne vlastníka, Poskytovatel (SVJ) pak, jen není li v v rozporu s jejím právním názorem. Má ale vždy za to, že co vydalo je ŘÁDNÉ, SPRÁVNÉ a SPLATNÉ. Bez debaty.
Zdržujete mne od práce. Psala jsem o tom výše, pan Pavel potom ještě 2× (zatím).
Vnitřní účetní doklady vyhotovuje účetní, např. příjmové pokladní doklady, vede-li zároveň pokladnu, apod.
Chce-li účtovat podle přijatých (externích) dokladů, tj. přijatých faktur, výpisů z banky, vyúčtování služeb a dalších, musí na ně doplnit předepsané náležitosti podle § 11 ZoÚ.
Povinné podpisy na účetních dokladech se budou týkat Vaší účetní jednotky, ať jste OSVČ, s.r.o. nebo něco jiného.
ZoÚ se vztahuje na účetní jednotky viz § 1 odst. 2 písm. a) až l).
X
§ 7 odst.2 zákona č. 67/2013, o službách **zmiňuje předepsané náležitosti vyúčtování, avšak nedefinuje je, ani nepožaduje, aby byly uvedeny náležitosti předepsané ZoÚ.
Dotaz na předepsané náležitosti vyúčtování služeb směřujte tedy na autory zákona o službách.
Na další dotazy už nebudu odpovídat.
Musím řešit jiné věci. Čekají nás změny, které se významně promítnou do vedení účetnictví i do mých prográmků viz hlavně zrušení superhrubé mzdy. Bohužel nevím, jak se to promítne, musím se připravovat variantně, stejně jako daňoví poradci, autoři článků k novinkám, lektoři seminářů apod.
„Zdržujete mne od práce. … Na další dotazy už nebudu odpovídat. Musím řešit jiné věci.“ (Vložil N. Klainová (bez ověření), 2. Prosinec 2020 – 10:22)
Děkuji za hodnotný a věcný příspěvek.
„Dotaz na předepsané náležitosti vyúčtování služeb směřujte tedy na autory zákona o službách.“
Těmi autory jsou prosím kdo? Napíšu jim.
napiš tomu jelimanovi z ODS: Marečkovi Bendů.
A znám ještě jednoho poťouchlíka „ing. Skuhra CCS“. Makal na MMR, teď maká pro privát. A chytrej je jak rádio Jerevan.
Aby bylo jasno,
před chvílí jsem odpověděl Lucianě.
Aby se stal doklad účetním dokladem podle § 11 ZoÚ, musí se činit účetní, která/ý (abych byl genderově neutrální) o účetním dokladu účtuje. Tj. účetní příjemce služby.
Považuji za logické, že účetní externího správce nemůže zajistit podpisy osoby odpovědné za účetní případ a osoby, která je odpovědná za zaúčtování u příjemce služby.
Podívejte se na fakturu od telefonního operátora či dodavatele elektřiny a plynu. Také tam nejsou podpisy. Podpisy doplňuje až příjemce služby.
Hezký den!
Pavel
Poslední komentáře