Pane s hloupým nickem „Právo není povinnost (bez ověření)“,
jistěže právo není povinnost. Vy však nedovedete rozpoznat kdy zákonodárce ukládá povinnost a kdy přiznává právo. Proto nerozumíte co zákon obsahuje, a nemůžete ani pochopit co jsem prve napsal. Oprávnění se v právním předpisu zpravidla formuluje takto:
- § 1126: Každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci.
- § 1162: Jsou-li podíly na společných částech určeny jinak než poměrem velikosti podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše všech bytů v domě nebo než jako stejné, má vlastník jednotky právo domáhat se změny tohoto určení (…).
- § 1169: Vlastníci jednotek mohou prohlášení změnit.
- § 1175: Vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt
- § 1209: Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby (…).
Pokud by ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. obsahovalo pouze právo příjemce služeb uplatnit námitku, musela by příslušná část být formulována fakultativně takto:
| Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování může (smí, je oprávněn) předložit příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. |
Takto však příslušná část zákona nezní. Třetí osoba jednotného čísla, která je tam použita, neoznačuje v žádném případě dobrovolnost. Označuje povinnost uloženou právním předpisem.
Nesplnění této zákonem uložené povinnosti má pro příjemce služeb následky popsané v § 2903 zákona č. 89/2012 Sb..
Justitianus
Poslední komentáře