Žaloba na SVJ(2000)
Pohádka – horror ze života SVJ (podle skutečné události, která se nikdy nestala)
Stručná fakta:
Byla podána žaloba na SVJ(2000) na zrušení dvou přijatých usnesení přehlasovaným vlastníkem. Usnesení se týkala vypsání:
- mimořádné zálohy na správu ve výši podílů z příjmů z pronájmu NP, garáží (jde o zdanitelné příjmy vlastníků, navíc ne všech, ale jen těch co na nich mají podíl – máme za to, že taková nerovnoměrná tvorba záloh je v rozporu se zákonem), a
- převodu zdanitelných příjmů jednotlivých vlastníků z výnosů hospodaření SVJ na účet SVJ.
Potřebnost mimořádné zálohy nebyla zdůvodněna žádným způsobem, SVJ mělo v tu dobu k dispozici cca 3 mil. Kč, žádný projednaný a schválený plán oprav nebyl, tedy ani potřebnost vypsání MZ, a na naléhání jak bude tato MZ použita, odpověděl předseda výboru, že třeba dá parkety do sklepa.
Vše, podrobnosti jednání, včetně zvukového záznamu jednání (ZZ) a jeho přepisu, bylo přiloženo k žalobě.
Krajský soud (KS) na základě kontroly PL a PM rozhodl, že od začátku jednání nebylo shromáždění usnášeníschopné (US), a protože US je podle KS prioritou, důležitost věci nezkoumal. Žalobě tedy KS vyhověl v plném rozsahu.
SVJ podalo proti tomu odvolání, a vrchní soud vrátil spis zpět, s požadavkem, aby se KS také zabýval důležitostí záležitosti, a doplnil důkazy.
Na následném jednání se však KS choval překvapivě: doporučil žalující straně, aby se raději se SVJ dohodla na smíru (tedy stáhla žalobu, atp.), a jednoznačně poté naznačil, že záležitosti by nemusely být důležité, což by znamenalo zamítnutí žaloby v plném rozsahu.
Takže, v situaci, kdy je záležitost někým označena za nedůležitou, znamená to, že shromáždění i když není usnášeníschopné, může svým „hlasováním“ (není US, a přesto hlasování platí?) odejmout vlastníkovi jeho zdanitelné příjmy? V prvním případě obejitím zákona vypsáním nerovnoměrné, nepotřebné a nezdůvodněné MZ ve výši příjmů, ve druhém prostým „hlasováním“ o převodu zdanitelných příjmů jednotlivých vlastníků na účet SVJ.
Závěr:
Při jednáních žalující strana nebyla nikdy vyslechnuta, soud vždy jen nahlédnul do dodané dokumentace, a rozhodl. Jednou spočítal US, podruhé se vypořádal s „důležitostí“. Jak však poznal, že ta záležitost není, cituji KS: „… velmi, velmi důležitá“, netušíme, vyslechnuti jsme nebyli.
Takže jako laikove přicházíme k závěru (na základě výše popsaného postupu soudů), že přestože shromáždění není usnášeníschopné, může přijmout „platné“ usnesení, kterým lze odejmout vlastníkovi jednotky a podílu třeba na NP jeho zdanitelné příjmy. A dosažení nápravy není (zatím/trvale?!) u soudu možné dosáhnout. To znamená, že pokud takové rozhodnutí o „nedůležitosti“ hlasování o převádění zdanitelných příjmů jednotlivých vlastníků na účet společenství opravdu padne (jednání je zatím odloženo), bude asi také možné kdykoliv a kdekoliv prohlasovat odejmutí/převod části osobní mzdy vlastníka na účet SVJ. Je to pohádka, nebo budoucí horor?
Může nám prosím někdo kvalifikovaně poradit jak postupovat, abychom KS přesvědčili, že zdanitelné příjmy jednotlivých vlastníků nelze hlasováním odebrat, a převést „někam“?
Že je důležité, aby nám nikdo nemohl brát zdanitelné příjmy?
Dobrý den,
já si dovolím též doplnit pár vět. Nevím, jestli se mnou pan Lake bude souhlasit. Občas máme diametrálně odlišný názor, je na Vás, jak se zařídíte.
- Je nutné si uvědomit a dokázat (toto důkazní břemeno nesete jako žalobce), že můžete podat žalobu ke KS pouze, jde-li o důležitou záležitost (§ 11, odst. 3, zákona 72/1994 Sb., ZoVB), jak je uvedeno v rozsudku NS a jeho usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3706/2010, uveřejněné pod č. 95/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz.
- Návrhy na zrušení tohoto rozhodnutí potřebujete tedy opřít o argumentaci, že daná věc zasahuje do podstaty vlastnictví a Vašich práv, abyste žalobu mohli opřít o § 11, odst. 3, zákona č. 72/1994 Sb., ZoVB.
- Vzhledem k tomu, že jak píšete bylo Shromáždění od počátku do konce bez schopnosti se usnášet, je nutné se zaměřit tímto směrem. To znamená, že je nutné nechat zrušit soudem celé Shromáždění na základě § 11, odst. 2, zákona č. 72/1994 Sb., ZoVB, dle platných Stanov SVJ a s přihlédnutím k § 40 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jak již zmínil Lake. V tomto případě, by soud již neměl přihlížet k aplikaci „důležité záležitosti“, pouze konstatovat na základě předložených listin, zda bylo či nebylo Shromáždění usnášení schopné a na základě těchto důkazů rozhodnout.
- Je důležité si uvědomit časovou souslednost dějů během Shromáždění. Nejdříve nastala věc, kdy se zjišťovalo, zda je Shromáždění usnášení schopné. Vaše žaloba však nesměřuje k tomuto bodu, ale navrhujete zrušit jen některá usnesení, která na tomto Shromáždění byla přijata. To je důvod, proč se Soud nemůže vypořádat s Vašimi důkazy, pokud je žaloba opřena o možnost se obrátit na soud na základě § 11, odst. 3, zákona č. 72/1994 Sb., ZoVB, protože musí posoudit svou příslušnost k projednávané věci. Nevzbudíte-li předložením důkazů, že se jedná o důležitou věc (mimořádná záloha tím určitě není – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3246/2007, dostupné na www.nsoud.cz), nemůže soud věc posoudit dále a usnesení zrušit.
- Něco jiného si myslím je „převod“ vašich příjmů na SVJ. Nemyslím si, že je možné, aby Váš „osobní“ příjem mohl někdo zcizit „pouhým hlasováním“, nehledě na usnášeníschopnost, i když se jedná o příjem ze spoluvlastnictví věci a jejího pronájmu. Ale to je otázka pro soud.
Právně zajímavější je jiná otázka: Jak vyřešit obdobný případ, jestliže se shromáždění v budoucnu sejde, bude usnášeníschopné a odhlasuje si totéž.
V tomto případě nepůjde o nulitní jednání (neplatné od počátku). Půjde o řádně přijaté usnesení. Zároveň nepůjde o důležitou záležitost, která by zasahovala do samé podstaty vlastnictví. Přehlasovaný vlastník by se měl dožadovat svého práva podle zákona:
| 89/2012 Sb. § 1791 (1) Vzniku a trvání závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na jehož základě má dlužník povinnost plnit; věřitel je však povinen prokázat důvod závazku. |
Z uvedeného plyne, že SVJ jako údajný věřitel je povinno prokázat důvod údajného závazku. Neprokáže-li jej, šlo by o platby bez právního důvodu a jednalo by se o bezdůvodné obohacení právnické osoby SVJ. Důkazní břemeno nese právnická osoba a obsah dokazování vypývá ze zákonné právní úpravy hrazení záloh v ZoVB:
| 72/1994 Sb. § 15 (1) Vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2). (2) K účelu uvedenému v odstavci 1 skládají vlastníci jednotek předem určené finanční prostředky jako zálohu. Výši záloh si určí vlastníci jednotek usnesením shromáždění dopředu tak, aby byly kryty předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících měsících i v dalších letech. Výši částky a den její splatnosti sděluje vlastníkům jednotek výbor nebo pověřený vlastník. |
SVJ tedy je povinno tvrdit a prokazovat, že záloha byla schválena oprávněně a při splnění podmínek, které ukládá zákon. Napřed je tedy nutno, aby SVJ konkrétně označilo důvod úhrady navržených záloh. Teprve z toho lze zkontrolovat, zda jde o budoucí náklad nutný či nikoliv nutný, a zda výše částky je či není přiměřená stanovenému účelu.
V SVJ(2000) zpravidla platí, že o opravách rozhoduje shromáždění tříčtvrtinovou většinou všech vlastníků jednotek. Nemůže tedy být za „budoucí nutný“ považován náklad na takovou opravu, která dosud nebyla shromážděním řádně schválena. (Píši zde opakovaně o Reserve study a o jejím schvalování, lze vyhledat.) Tím spíše nemůže být za „budoucí nutný náklad“ označena taková částka, o které samo SVJ netuší na co ji v budoucnu použije, kdy ji použije a zda vůbec ji použije.
- SVJ je povinno tvrdit a prokazovat, že jde o zálohy na budoucí příspěvky na správu domu (to prokáže jedině tím, že sdělí na jaký konkrétní účel správy domu je tato konkrétní záloha určena a kdy má na tento účel být použita). Také bude SVJ povinno tvrdit a prokazovat, že na správu domu v následujících letech nepostačuje dosud vybíraná záloha ve výši 3 miliony Kč.
- SVJ je povinno tvrdit a prokazovat, zda jde o zálohu krátkodobou, či dlouhodobou. V případě dlouhodobé zálohy je povinno prokázat předpokládanou dobu použití zálohy. Na tom totiž závisí vznik povinnosti příjemce záloh vyúčtovat a vypořádat přijaté částky.
- Jde-li o zálohu krátkodobou, SVJ je povinno tvrdit a prokazovat, že výše zálohy je určena tak, aby byly kryty konkrétní předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících měsících.
- Jde-li o zálohu dlouhodobou, SVJ je povinno tvrdit a prokazovat, že výše zálohy je určena tak, aby byly kryty konkrétní předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v dalších letech.
Pokud jde o závaznost hlasování pro ty, kdo hlasovali pro, použije se příslušné obecné ustanovení NOZ:
| 89/2012 Sb. § 1 (2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. |
Tomu rozumím tak, že chtějí-li NĚKTEŘÍ vlastníci jednotek skládat zálohy bez důvodu a bez konkrétního určení, mohou si toto ujednat se SVJ. Toto ujednání však dopadá pouze na účastníky tohoto ujednání: na SVJ a na ty, kdo se dobrovolně zavázali hradit zálohu bez účelu. Ostaním vlastníkům jednotek taková povinnost nevznikla. Shromáždění není oprávněno jim takovou nezákonnou povinnost uložit a SVJ není oprávněno na nich tyto částky vymáhat, neboť se nejedná o povinnost podle § 9a ZoVB odst. 3.
lake
Shromáždění nebylo usnášeníschopné, usnesení nebylo přijato. Krajský soud nemůže tuto skutečnost ani ignorovat, ani změnit. Výsledek musí tedy být tentýž jako poprvé.
Soudci Vrchního soudu jsou pravděpodobně hlupáci, kteří nerozumějí právu. Je zcela bezvýznamné, zda šlo či nešlo o důležitou záležitost. Rozhodující je zda skutečně bylo na shromáždění přijato usnesení.
- Pokud soud zjistí, že usnesení bylo přijato na řádně svolaném a usnášeníschopném shromáždění potřebnou většinou, pak teprve lze začít zkoumat zda šlo o důležitou záležitost, zda žalobce byl oprávněn napadnout usnesení žalobou, zda žalobce je přehlasovaným vlastníkem, zda byla dodržena lhůta k napadení usnesení.
- Pokud shromáždění nebylo usnášeníschopné, pak ovšem jsou nulitní (neplatná od samého počátku) všechna zdánlivě přijatá „usnesení“. Jde o typický paakt – zdánlivé jednání, které formálně napodobuje skutečné jednání, avšak jím není.
K přijetí usnesení vůbec nedošlo pro neschopnost shromáždění usnášet se. Není tedy na místě zkoumat zda šlo o důležitou záležitost. K takovému zkoumání není důvod. Není zde platného usnesení, takže vlastníkům jednotek žádná povinnost nevznikla.
lake
Vážený pane LAKE.
Upřímně a z celého srdce Vám děkujeme za odpověď i za rychlost se kterou jste se nám k našemu problému vyjádřil. K Vašemu stanovisku jen podotkneme, že náš právník i my jsme stejně jako vy očekávali, že KS vynese znovu prakticky totéž rozhodnutí. Není US, tedy žalobě se vyhovuje. Proto jsme byli zaskočeni tlakem soudu na přijetí smíru pod latentní hrozbou zamítnutí žaloby. Z technických důvodů se nám podařilo jednání odročit, ale času nemáme nazbyt, takže hledáme nevyvratitelné argumenty, snad je i s vaší pomocí nalezneme. Děkujeme Vám.
Omlouváme se, ale zapomněli jsme zdůraznit, že záležitost spadá ještě do období, kdy neplatil NOZ, tedy shromáždění se konalo v roce 2013.
Za jakékoliv Vaše další podněty, návrhy, připomínky či argumenty Vám budeme velmi zavázáni, bude-li to možné, jsme Vám samozřejmě ochotni čas strávený nad řešením tohoto problému finančně uhradit.
Ještě jednou děkuji.
Dita
Pokud je mi známo, píši to zpaměti, žalobci požadovali vyslovení neplatnosti dvou výše uvedených usnesení. Jejich požadavek se opíral mj. o tvrzení, že usnášeníschopnost shromáždění nebyla k dispozici od samého počátku jednání až do konce, protože si však nebyli jisti, zda soud uzná jejich argumenty, tak také dokládali další argumenty týkající se porušení jednotlivých paragrafů ZoVB. Například, požadavek stanovení výše záloh, tedy i MZ atd., nebyl v souladu se ZoVB. Byli spokojeni, když soud uznal již jejich první argumenty a potvrdil, že další zjišťování není nutné, protože US shromáždění nebyla k dispozici. Soud tedy vyhověl žalobě v plném rozsahu, vyslovil neplatnost obou usnesení, a ve zdůvodnění své rozhodnutí opřel o prioritu neusnášeníschopnosti shromáždění a uvedl, že další usnesení shromáždění jsou nicotná.
Nyní se KS tváří jako by toto jeho rozhodnutí neexistovalo, a chce se zabývat výhradně důležitostí záležitostí (protože je tak prý povinován VS).
Pokud máte zájem o přesné znění žaloby, rádi Vám ho žalobci ve formátu „pdf“ pošlou. Žalobci Vám děkují za Váš laskavý zájem a pomoc.
Aktualizuji a upřesňuji, předmětem žaloby bylo (získáno dotazem) následující:
I. Určuje se, že usnesení shromáždění vlastníků jednotek Společenství xxxxxxxxxxxxxx ze dne xx.xx.2013, uvedené pod bodem x. Zápisu ze shromáždění vlastníků – x/2013, kterým shromáždění schválilo mimořádnou zálohu na údržbu a opravy ve výši výnosů z nebytového prostoru, je neplatné.
II. Určuje se, že usnesení shromáždění vlastníků jednotek Společenství xxxxx ze dne xx.xx.2013, uvedené pod bodem x. Zápisu ze shromáždění vlastníků – x/2013, kterým shromáždění schválilo převod výnosu z pronájmu společných částí domu za rok 2012 do dlouhodobé zálohy, je neplatné.
Děkuji za Váš zájem
Dita
Paní Dito, děkuji za doplňující informaci o žalobě. Abychom to měli kompletní, ještě by mne zajímal právní názor Vrchního soudu, podle kterého se nyní KS snaží postupovat..
Jde tedy o žalobu na neplatnost usnesení. Neplatnost mohla být způsobena různými příčinami, mezi jinými nedostatkem schopnosti shromáždění usnášet se. A právě k tomu nejspíše došlo.
Obdobná věc už zde byla řešena: http://www.portalsvj.cz/…pravni-zajem. I v oné diskusi jsem musel vyvracet mylný názor ohledně existence či neexistence „důležité záležitosti“. Jakmile je žalováno z důvodu procesního (že nešlo o usnášeníschopné shromáždění), pak již je bezvýznamné, zda jde či nejde o důležitou záležitost.
V roce 2013 účinný zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník obsahoval tato ustanovení:
| 40/1964 Sb. § 39 Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. |
| 40/1964 Sb. § 40 (1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. |
I když samotné hlasování vlastníků jednotek na shromáždění není právním úkonem, použijí se na ně analogicky ustanovení o právních úkonech (což bylo dříve opakovaně judikováno). Ze znění tehdy účinného Občanského zákoníku mi tedy plyne, že soud je povinen přihlédnout k neplatnosti hlasování ex offo (z moci úřední), a to i bez návrhu.
A v tom případě již soud nemá důvod zjišťovat, zda šlo či nešlo o důležitou záležitost ve smyslu ZoVB. Takové zjišťování by totiž bylo nadbytečné, neboť by nemohlo zvrátit skutečnost, že právnická osoba neunesla důkazní břemeno a neprokázala usnášeníschopnost svého shromáždění. (O přesunu důkazního břemene na právnickou osobu se zde psalo vícekrát.)
lake
P.S.: Podotýkám, že NOZ v části o usnášení spolku řeší platnost usnesení zcela jinak (a vnáší tím do právních vztahů nežádoucí nejistotu). Právní úpravu NOZ jsem kritizoval zde: http://www.portalsvj.cz/…pravni-zajem#….
Vážený pane Lake.
Děkuji Vám za odpověď a omlouvám se Vám, že jsem informace nedoplnila dříve (získala jsem je před chvílí). Cituji (i s tiskovými chybami):
Vrchní soud přezkoumal rozsudek krajského soudu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že nejsou dány předpoklady pro jeho potvrzení při změnu.
V ustanovení § 11 odst. 3 větě třetí a čtvrté zákona o vlastnictví bytů jsou stanoveny podmínky, za kterých může být přijaté rozhodnutí shromáždění přezkoumáno soudem. Ty omezují možnost obrátit se na soud s ohledem na zachování právní jistoty společenství a vlastníků jednotek, jakož i třetích osob z hlediska osobního, věcného a časového.
Krajský soud uzavřel, že z hlediska časového byla žaloba podána ve lhůtě šesti měsíců od přijetí rozhodnutí, z hlediska osobního krajský soud uzavřel, že žalobu podali přehlasovaní vlastníci jednotek, hledisko věcné však krajský soud vůbec nezkoumal s ohledem na právní názor, který zaujal. Přitom uplatnit požadavek na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek může pouze přehlasovaný vlastník jednotky, pokud se jedná o důležitou záležitost a žalobu podá v zákonem stanovené lhůtě. Krajský soud se výslovně nezabýval otázkou, zda předmětem jednání shromáždění vlastníků jednotek v obou případech byla důležitá záležitost. Ve smyslu stávající judikatury (například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 29 Cdo 3706/2010) je důležitou záležitostí taková záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Mohou to být i záležitosti týkající se společenství samotného. Přehlasovaný vlastník tedy může požádat o přezkum usnesení přijatého shromážděním pouze tehdy, má-li napadené usnesení významný dopad do právního postavení práv či povinností společenství nebo vlastníků jednotek a je přitom povinen tvrdit skutečnosti, z nichž význam napadeného usnesení vyplývá a k jeho prokázání označit důkazy.
Těmito závěry vyslovenými v judikatuře Nejvyššího soudu se krajský soud necítil vázán a nezkoumal proto z tohoto pohledu aktivní legitimaci žalobců, tedy to, zda byla projednávána záležitost důležitého významu. V tomto směru měl krajský soud žalobce vést k doplnění skutkových tvrzení žaloby a označení důkazů.
Takto krajský soud nepostupoval s ohledem na svůj jiný právní názor, a proto odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek krajského soudu podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.
Děkuji za Váš zájem a pomoc.
Dita
Paní Dito,
věc se tedy má přesně tak, jak jsem popsal zde a shodně i v dřívější diskusi http://www.portalsvj.cz/…pravni-zajem.
Nenapíšu o soudcích senátu Vrchního soudu, že jsou to hlupáci, kteří nejsou schopni pochopit ani prostý případ jednoduchého práva. Nenapíšu to, neb bych při tom musel být sprostý jak dlaždič a určitě bych použil i další nevhodné výrazy.
Krajský soud byl povinen přihlédnout k absolutní neplatnosti usnesení ex offo, a to i v případě, že žádná ze stran sporu se absolutní neplatnosti nedovolala. Soud zcela správně řešil jako otázku předběžnou zda vůbec bylo řádně přijato ono usnesení, které je předmětem sporu. Soud dospěl k názoru, že nikoliv. Usnesení je pouze zdánlivé. V skutečnosti usnesením není a nevyvolává právní účinky.
Krajský soud tedy byl povinen judikovat pouze tak, že neplstné usnesení nemá právní účinky. Soud zcela správně již neřešil nic dalšího, ani otázku, zda by se bylo jednalo o důležitou záležitost, kdyby usnesení bylo bývalo řádně přijato.
Při absolutní neplatnosti usnesení bylo již bezvýznamné, zda předmět zdánlivého usnesení lze podřadit pod „důležitou záležitost“ či nikoliv. Rozhodující je pouze to, že SVJ neuneslo důkazní břemeno a neprokázalo, že by shromáždění bylo usnášeníschopné.
Právní názor Vrchního soudu je vadný (protizákonný a protiústavní). Bude-li se KS tímto názorem řídit, skončí to nejspíše protiústavním judikátem, který bude třeba napadnout. Jistí to Ústavní soud.
lake
Vážený pane LAKE.
Děkujeme za Vaši laskavou odpověď.
Manžel, jako absolutní právní laik, ale s docela logickým myšlením, také tvrdil, že pokud nakonec KS zamítne tu žalobu, dostane se tak do situace typické pro paradoxy:
Soud zamítne žalobu, čímž vlastně prohlásí, že přijatá usnesení platí! Což ovšem prohlašuje tentýž soud, který tvrdí, že shromáždění, které přijalo tato usnesení nebylo usnášeníschopné od samého začátku až do konce! Obé nemůže platit současně.
Jak vše dopadne, zda KS rozhodne, že jde o důležitou záležitost, nebo přijme opačné rozhodnutí, že nejde o důležitou záležitost, Vás budeme informovat nejdříve koncem příštího týdne.
Ještě jednou děkuji, pěkný zbytek večera přeje
Dita
Poslední komentáře