Rozúčtování v domech s bytovými kalorimetry
Některé domy (zejména investorská výstavba bytů v posledních letech)
mají bytové předávací stanice s jediným kalorimetrem pro měření tepla
vstupujícího do bytů. Objevil se zde dotaz jak rozúčtovat náklady na
službu „vytápění“ a na službu „centralizované poskytování teplé
vody“ v těchto domech.
Odpověď je jednoduchá: NIJAK.
SVJ totiž tyto služby vůbec neposkytuje.
SVJ poskytuje pouze službu „dodávka tepla“ podle § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.. Předané teplo do bytů se měří pomocí bytových kalorimetrů, bez rozlišení která část tepla byla použita k vytápění bytu a která část k ohřevu vody v bytové předávací stanici. Zákon nenabízí žádný postup pro rozúčtování této služby. Náklad domu na službu „dodávka tepla“ se tedy rozúčtuje postupem, který bude schválen ve stanovách a který nejspíše zohlední náměry bytových kalorimetrů.
- Zpravidla se náklady rozdělí na část základní (k pokrytí tepelných ztrát při dopravě a cirkulaci teplonosného media) a na část spotřební (platba podle náměru kalorimetru).
- Nelze ale žádným fyzikálně průkazným a přijatelným způsobem rozdělit toto teplo na část k vytápění a část k ohřevu vody. Ostatně není to ani zapotřebí.
Je třeba podívat se na mapu Evropy. Ve třech evropských zemích – v Rakousku (9 milionů obyvatel), Německu (83 milionů) a Italii (60 milionů) je zákonem zakázáno deformovat náklady na vytápění pomocí korekčních koeficientů. (Tyto státy dohromady mají víc než třetinu obyvatel EU.) Je v nich běžné, že každý byt si zaplatí to teplo, které odebere. To znamená, že při koupi bytu v nevýhodné poloze (rohový, pod střechou, orientovaný na sever, s nadměrným prosklením, atd.) nabyvatel předem počítá s tím, že za tepelnou pohodu v bytě bude muset platit o něco více. A to se odráží i v ceně neúsporných bytů – jsou na trhu levnější.
Pokud investor z některé z těchto zemí zafinancoval výstavbu bytů v České republice, pak se setkáváme s byty vybavenými „po západním způsobu“ bytovou předávací stanicí s kalorimetrem na vstupu. Vše je tedy perfektně připraveno na rozúčtování služby „dodávka tepla“ podle § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. o službách. Co je běžné ve třetině Evropy, není ovšem běžné v ČR – a nastává zmatek, nepochopení a chybné rozhodování.
Členové SVJ v těchto domech jsou totálně popleteni a snaží se na dodávku tepla do bytů nějak „napasovat“ pravidla pro rozúčtování neexistující služby „vytápění“ (§ 6 zákona č. 67/2013 Sb.) a pravidla rozúčtování neexistující služby „centralizované poskytování teplé vody“ (§ 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.). Taková snaha je totálně nesmyslná.
Vyhláška č. 269/2015 Sb. je pro tyto domy nepoužitelná, protože nesplňují ani definici „vytápění“, ani definici „společné přípravy teplé vody“ podle § 2 vyhlášky. Vyhláška se tedy těchto domů vůbec netýká!
Právní předpisy nelze obelhat. Fyzikální zákony nelze obelhat.
Justitianus
Dle mého názoru takto rigidní gramatický výklad je přehnaný a neodpovídá duchu uvenených ustanovení zákona o službách.
V § 3 (1) se hovoří , že službami jsou „zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody,..“.
Z takového kontextu dle mého názoru plyne že právě tyto dvě jsou dále rozvedeny § 6 , a to přestože zde je použit odlišný polem namísto „dodávky tepla“ , a sice „vytápění“.
Jinak by postrádal logiku např. § 9(4), protože by se na vytápění (nelogicky)nevztahoval.
Dále není splněna vaše premisa že se jedná o situaci „okruhů, do nichž se dodává a měří teplo na základě smlouvy dodavatele přímo s příjemcem služeb“, neboť zde předmětný přímý vztah na základě smlouvy není. Naopak je bezezbytku splněna základní definice „… vytápěním ústřední vytápění pomocí otopné soustavy ovlivňující zúčtovací jednotku, kterou prochází, napojené na společný zdroj tepla;“
Co se týká TUV – zde souhlasím, že řešení výroby TUV v takovém domě lze nepovažovat za centralizované poskytování teplé vody.
Používat v bytech kalorimetry je docela dobrý podvod. Pokud nejsou jednotlivé byty navzájem odizolované, co asi nejsou, tak existuje prostup tepla mezi jednotlivými byty a pak drahé kalorimery fungují pouze jako idnikátory. Ani jinak fungovat nemůžou.
Kalorimetr, přes který proudí do bytu tepelná energie na vytápění a na ohřev vody, je něco jako plynoměr pro etážové topení, nebo jako kbelík s uhlím do kamen či jako elektroměr pro elektrické topidlo.
Kalorimetr je fakturační měřidlo. Každý vlastník zaplatí jen tu energii, která prošla jeho měřidlem, a to bez ohledu na prostup tepla mezi byty.
Byt připojený na cizí zdroj s měřením kalorimetrem je vytápěný lokálně. Jako byt s kamny na pevná paliva, s etážovým topením nebo s přímotopem či akumulačkami. V těchto domech taky nikdo nehořekuje na prostupem tepla mezi byty, ba co dím, pro někoho je to cíl svého snažení, vystoupit z ústředního vytápění a přejít na lokální.
„pro někoho je to cíl svého snažení, vystoupit z ústředního vytápění a přejít na lokální.“
V takovém případě bývá cílem přechytračit ostatní (okrádat je). Z ekonomického hlediska se přechod z ústředního na lokální vytápění nevyplatí.
To přece nikdo nevyvrací. Ovšem vzhledem k tomu, že je použité tam, kde nejsou byty navzájem izolované, je ve skutečnosti degradovné na drahé poměrové měřidlo, protože měří stejným způsobem jako kdyby tam bylo měřidlo poměrové.
„Vyhláška se tedy těchto domů vůbec netýká“ –
protože v případě BPS je jiná situace, nicméně i v tomto případě se
jedná o odběr měřeného množství tepla ze společného zdroje, které je
třeba rozdělit rozúčtovat na jednotky. Dále se jedná o odběr měřeného
množství vody ze společného zdroje, které je třeba rovněž rozdělit
rozúčtovat na jednotky. Pro vyúčtování BPS vyhlášku 269/2015 Sb. přímo
použít nelze nicméně může sloužit jako zdroj inspirace při zpracování
vlastního návrhu vyúčtování BPS zejména v části obsahující pokyny
rozúčtování zvláštních případu vyúčtování.
Služba „dodávky tepla“ podle mě je služba obchodní činnosti, kde
poskytovatel služby dodavatel zboží „teplo“ dodává odběrateli
příjemci služby obchodní zboží „teplo“.
Služba „vytápění jednotky“ podle mě je služba, kde poskytovatel
služby u příjemce služby vytvoří specifikovanou teplotu vzduchu (např.
koupelna 25C, ostatní místnosti 20C) vytápění jednotky příjemci služby.
Službou „vytápění“ spotřebované teplo je nákladem služby a je
použito na vytvoření požadované teploty.
Výroba a rozvod tepla je výrobní činnost a není službou.
- AsiTak napsal: „Služba „dodávky tepla“ podle mě je služba obchodní činnosti …“
Pane AsiTak, pletete dohromady pojem „obchodní činnost“ a pojem „poskytování služby“ podle zákona č. 67/2013 Sb.. Takové zmatené mísení pojmů nedává žádný smysl. Samozřejmě že můžete na poskytování služeb spojených s užíváním bytů hledět jako na obchodní činnost SVJ – to ale platí pro kteroukoliv službu na kterou si vzpomenete. Praktický smysl v tom není naprosto žádný – je to jen hraní se slovíčky.
Dodávka tepla je nepochybně službou a je výslovně zmíněna v § 3 zákona č. 67/2013 Sb.. Zda si k tomu vymyslíte kuriózní a nikým nepoužívaný název „služba obchodní činnosti“ – to je pro věc zcela bezvýznamné.
Souhlasím s Vámi v tom, že výroba, rozvod a dodávka tepelné energie je něco jiného a řídí se zcela jinými právními předpisy (energetický zákon, zákon o hospodaření energií). Však právě proto platí, že SVJ poskytující službu „dodávka tepla“ nikomu žádnou tepelnou energii nedodává. Proto SVJ nepotřebuje distributorskou licenci od ERÚ na rozvod tepelné energie.
Pro zajímavost uvádím, že platnou licenci ERÚ na rozvod tepelné energie má pouze jediné SVJ v České republice: Společenství vlastníků domu č.p. 208 v Neveklově (IČ 26481090).
SVJ zmíněné v úvodním příspěvku – stejně jako další stovky takových SVJ – poskytuje (bez licence) službu dodávka tepla podle § 3 zákona č. 67/2013 Sb..
Justitianus
Pro jistotu zde podrobně rozvedu poslední tučně vytištěnou větu z úvodního příspěvku.
• Ke službě vytápění:
Podle § 2 písm. b) vyhlášky č. 269/2015 Sb. platí tato definice „vytápění“:
| [V]ytápěním [je] ústřední vytápění pomocí otopné soustavy ovlivňující zúčtovací jednotku, kterou prochází, napojené na společný zdroj tepla; vytápěním není (…) vytápění prostřednictvím uzavřených okruhů, do nichž se dodává a měří teplo na základě smlouvy dodavatele přímo s příjemcem služeb. |
Z uvedeného plyne, že vytápěním pro účely vyhlášky není vytápění bytů pomocí vlastních uzavřených okruhů, do kterých je dodáváno a měřeno teplo přes bytové kalorimetry. SVJ tedy neposkytuje do bytů službu „vytápění“. SVJ nakupuje tepelnou energii (nebo ji vyrábí v domovní kotelně) a poskytuje příjemcům (jednotlivým vlastníkům jednotek) službu „dodávka tepla“ podle § 3 zákona č. 67/2013 Sb.. Tuto službu je SVJ povinno rozúčtovat způsobem, který má být uveden/upřesněn v prohlášení nebo ve stanovách SVJ.
• Ke službě centralizované poskytování teplé vody:
Termín je použit v § 3 zákona č. 67/2013 Sb.. Vyhláška tuto službu označuje „společná příprava teplé vody“. Podle § 2 písm. c) vyhlášky č. 269/2015 Sb. platí tato definice:
| [S]polečnou přípravou teplé vody pro dům [je] ohřev a poskytování CENTRÁLNĚ připravované teplé vody příjemcům služeb. |
Z uvedeného plyne, že v domě s bytovými výměníky SVJ tuto službu neposkytuje. Je to technicky nemožné, neexistuje žádný centrální rozvod teplé vody. Vlastníci jednotek si připravují teplou vodu individuálně sami. SVJ poskytuje příjemcům (jednotlivým vlastníkům jednotek) službu „dodávka vody a odvádění odpadních vod“ a dále službu „dodávka tepla“ podle § 3 zákona č. 67/2013 Sb. Tyto služby je SVJ povinno rozúčtovat způsobem, který má být uveden/upřesněn v prohlášení nebo ve stanovách SVJ.
Justitianus
Poslední komentáře