NS 26 Cdo 2998/2020: SVJ je povinno zaplatit pokutu dle § 13 zák. o službách při neřádném vyúčtování
Stává se konstantní judikaturou NS, že nárok na pokutu dle § 13 zákona o službách vzniká z vyúčtování, které není řádné – viz rozsudek 26 Cdo 2998/2020:
26 Cdo 2998/2020–107 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce R. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 623/5, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, o zaplacení 106.950 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 179/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2020, č. j. 35 Co 72/2020–83, t a k t o :
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2020, č. j. 35 Co 72/2020–83, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 14 C 179/2019–30, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou došlou soudu dne 17. 6. 2019 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 106.950 Kč, představující pokutu podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), za prodlení s povinností poskytnout včas řádné vyúčtování záloh na plnění spojené s užíváním jednotky (dále též jen „služby“) za rok 2015 za období od 18. 6. 2016 do 10. 6. 2019 (1.088 dní), za rok 2016 za období od 29. 6. 2017 do 10. 6. 2019 (712 dní), a rok 2017 za období 7. 7. 2018 až 10. 6. 2019 (339 dní), ve výši 50 Kč za každý den prodlení, spolu s úrokem z prodlení od 17. 6. 2019 (od podání žaloby) do zaplacení, neboť doručená vyúčtování nesplňovala náležitosti stanovené právními předpisy.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 5. 2020, č. j. 35 Co 72/2020–83, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 14. 11. 2019, č. j. 14 C 179/2019–30, kterým zamítl žalobu a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 24.236,30 Kč; současně uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 13.746 Kč.
Za správná považoval zjištění soudu prvního stupně, že žalobci, vlastníkovi bytové jednotky XY a nebytové jednotky XY (garáž) v domě XY v XY, a členovi žalovaného (společenství vlastníků jednotek), bylo doručeno dne 13. 4. 2016 vyúčtování služeb za rok 2015, 25. 4. 2017 za rok 2016 a 27. 4. 2018 za rok 2017 (dále též jen „Vyúčtování“). Žalobce Vyúčtování reklamoval, žalovaný však jeho reklamace neshledal důvodnými.
Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že povinnost platit pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. dopadá jen na případy, kdy ve stanovené lhůtě nebylo vyúčtování služeb příjemci služeb (vůbec) předloženo, pokutou nelze sankcionovat vady doručeného vyúčtování. Měl za to, že povinnost vyhotovit a doručit příjemci služeb vyúčtování podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. je zásadně splněna i tehdy, trpí-li vyúčtování nějakými vadami. Proti vadnému vyúčtování se příjemce služeb může bránit např. podáním námitek (§ 8 odst. 1 a 2 tohoto zákona), což také žalobce učinil. S ohledem na tyto právní závěry se již nezabýval tím, zda jsou Vyúčtování řádná a za nadbytečné považoval provádění důkazů, které žalobce navrhoval k prokázání vad Vyúčtování. Uzavřel, že žalovaný není povinen zaplatit žalobci pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., neboť mu Vyúčtování doručil.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, měl za to, že otázka, zda je poskytovatel služeb povinen zaplatit pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., doručil-li příjemci služeb vyúčtování, které nebylo věcně správné, nebyla v rozhodnutích Nejvyššího soudu výslovně řešena, byť z judikatury je zřejmé, jak by měla být posouzena (poukázal zejména na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 a ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017). Zdůraznil, že nebyla-li Vyúčtování řádná (tedy neobsahovala všechny náležitosti stanovené právními předpisy a nebyla v nich uvedena cena služby ve správné výši), nelze je považovat za vyúčtování, jde o neplatná (nicotná) právní jednání, jež nemohou vyvolat účinky, které zákon s řádným vyúčtováním spojuje. Ty vznikají až řádným doručením správně provedeného vyúčtování (usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2008, sp. zn. I. ÚS 1294/07). Žalovaný svou povinnost vyhotovit a doručit příjemci služeb vyúčtování podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., které netrpí žádnými vadami, včas nesplnil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Ani z textu tohoto ustanovení ostatně nevyplývá, že by bylo sankcionováno pouze včasné nedoručení vyúčtování. Poukázal i na nejednotnou rozhodovací praxi odvolacího soudu. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť otázku, zda vyúčtování, které nesplňuje náležitosti stanovené v § 7 zákona č. 67/2013 Sb., lze považovat za vyúčtování, jímž poskytovatel služeb splnil svou povinnost, posoudil odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Předmětem řízení je nárok na zaplacení pokuty za prodlení s povinností žalovaného vyúčtovat zálohy na služby za rok 2015, 2016 a 2017. Podle čl. II zákona č. 104/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, je třeba nárok na zaplacení pokuty za vyúčtování záloh na služby za rok 2015 posoudit podle zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou“), nárok na zaplacení pokuty za vyúčtování záloh na služby za rok 2016 a 2017 pak podle zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2016 (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020).
Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou, jestliže poskytovatel nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost upravenou tímto zákonem ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit druhé straně pokutu ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení, ledaže by splnění povinností v této lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé smluvní strany. To neplatí pro případy uvedené v odstavci 2 (tj. pro případy prodlení s peněžitým plněním).
Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění od 1. 1. 2016 (dále opět jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů pro vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odstavce 2 téhož ustanovení výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020 (který se týkal se obdobného sporu týchž účastníků), vyslovil názor, že i při aplikaci § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou se prosadí závěr, že nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), poskytovatel služeb (pronajímatel, společenství vlastníků atd.) svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a jeho povinnost trvá i nadále. Pro závěr o správnosti vyúčtování služeb není přitom významné, že pronajímatel seznámil nájemce s doklady, o něž se vyúčtování opírá. Toto „seznámení“ slouží nájemci k tomu, aby mu byla umožněna účinná kontrola správnosti vyúčtování (srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015), a nikoli k tomu, aby byly zhojeny případné vady (nedostatky) vyúčtování. Pokutou podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou je penalizováno prodlení s povinnostmi s nepeněžitým plněním stanovenými tímto zákonem, a to obou smluvních stran. Pokuta tak dopadá i na prodlení poskytovatele služeb provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb v předepsané lhůtě. Ocitne-li se tedy poskytovatel služeb v prodlení se splněním povinnosti, kterou mu ukládá ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou, zásadně jej stíhá povinnost zaplatit příjemci služeb za každý započatý den prodlení pokutu v částce 100,– Kč (od 1. 1. 2016 v částce 50,– Kč, případně i v nižší – ujednané – částce); zprostit se jí může jen, jestliže prokáže, že by splnění této povinnosti (vyúčtovat služby) ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Nárok na pokutu vzniká nájemci již samotným uplynutím stanovené lhůty, následný výsledek vyúčtování na něj nemá žádný vliv. Poukázal také na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4074/2019 a ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020, v nichž dovodil, že nepřiměřeně vysoká pokuta může být důvodem k použití moderačního práva podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Poskytovatel služeb tedy splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, neučiní-li tak (a není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně), je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou. Soud proto i v řízení o zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou, musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb (před zahájením řízení či v jeho průběhu), bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími).
Od těchto závěrů není důvod se odchýlit ani za právní úpravy účinné od 1. 1. 2016, tj. po novelizaci ustanovení § 13 zákona č. 67/2013 Sb. zákonem č. 104/2015 Sb., při níž došlo ke snížení denní maximální výše pokuty (na 50 Kč za každý den prodlení), byla upravena možnost, aby si strany výši pokuty ujednaly, a dále novela přinesla jen drobné formulační úpravy a doplnění o demonstrativní výčet povinností jak příjemce, tak i poskytovatele služeb, jejichž nesplnění má za následek povinnost zaplatit druhé straně pokutu.
Jestliže se odvolací soud s ohledem na svůj nesprávný právní názor nezabýval otázkou, zda Vyúčtování byla řádná (tj. zda splňovala všechny náležitosti stanovené právními předpisy a cena za služby byla uvedena ve správné výši), je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243g odst. 1 věta druhá, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 2. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu
26 Cdo 2998/2020 pokračuje (původně 14 C 179/2019) jednáním: čt 24.06.2021 15:00 Jednací síň : 1.319 I.patro
26 Cdo 1528/2020 pokračuje (původně 40 C 321/2017) jednáním: po 28.06.2021 12:00 Jednací síň : 1.320 I.patro
Je to v Justiční areál Na Míčánkách (JAM) – komplex budov mezi ulicemi 28. pluku, U Roháčových kasáren, Ruská a Na Míčánkách v Praze 10 ve Vršovicích
https://cs.wikipedia.org/…A1nk%C3%A1ch
O případu se psalo nedávno v novinách, Justitián a kdo další se už chystá?
Čtenářům by nemělo ujít, že v tomto případě žalobce nepožadoval pokutu za první (nesprávné) vyúčtování. To mu totiž bylo vždy doručeno včas v zákonem stanovené lhůtě (to jest do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období). Žaloval – naprosto správně – pokutu vyčíslenou teprve ode dne kdy marně uplynula lhůta pro doručení druhého (opravného) vyúčtování.
Pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. je možné vymáhat jestliže první vyúčtování není vůbec doručeno, nebo pro formální vady nemůže být považováno za vyúčtování (např. neobsahuje všechny předepsané údaje). U druhého (opravného) vyúčtování je třeba kontrolovat jak formální stránku, tak i zjišťovat, zda toto vyúčtování obsahuje cenu služby ve správné výši. Tento „druhý pokus“ již musí být řádným vyúčtováním. Není-li ani toto druhé vyúčtování řádné, vzniká nárok na zaplacení pokuty. Právě proto žalobce vymáhal pokutu za období, která se počínala dnem následujícím po marném uplynutí lhůt pro doručení druhého (opravného) vyúčtování. Můžeme se o tom přesvědčit z rozsudku 26 Cdo 2998/2020, z něhož se podává co bylo žalováno a hlavně za jaké období:
| Vyúčtování 2015 | první vyúčtování doručeno 13.04.2015 | žalována byla pokuta od 18.06.2016 |
| Vyúčtování 2016 | první vyúčtování doručeno 25.04.2017 | žalována byla pokuta od 29.06.2017 |
| Vyúčtování 2017 | první vyúčtování doručeno 27.04.2018 | žalována byla pokuta od 07.07.2018 |
Jak vidíte, žalobce se ani nepokusil žalovat pokuty od počátku května, protože věděl, že první pokus o vyúčtování může obsahovat chyby (cenu služby v nesprávné výši, nebo výsledek vyúčtování v nesprávné výši). Tyto chyby se odstraní teprve druhým (opravným) vyúčtováním, a to postupem který předepisuje zákon (povinné podání námitek, vypořádání námitek, opravné vyúčtování). Postup předvídaný zákonem a souladný se zákonem nemůže zakládat právo na pokutu.
Už jsem to posal v jiné diskusi: Jak judikoval Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, sp. zn. 15 Co 108/2018 – 160 (a potvrdil Ústavní soud), první vyúčtování musí být doručeno v zákonem stanovené lhůtě (a musí obsahovat všechny předepsané náležitosti), nemusí však být – a někdy nebývá – správné, pokud jde o výši částek.
- Po doručení prvního vyúčtování následuje lhůta k seznámení s podklady a lhůta pro podání námitek k vyúčtování.
- Teprve na základě případných námitek je poskytovatel služeb oprávněn a povinen zabývat se námitkami a provést kontrolu, případně i opravu v rozúčtování služeb a ve vyčíslení přeplatků a nedoplatků příjemců služeb.
- Následně pak vypracuje a doručí příjemci nebo příjemcům služeb druhé (opravné) vyúčtování, které již musí být správné co do výše částek. K tomu mu zákon stanoví lhůtu „nejpozději do 30 dnů od doručení [poslední] námitky“.
- Nesplní-li poskytovatel služeb tuto svou povinnost, vznikne příjemci služeb nárok na pokutu uvedenou v zákoně č. 67/2013 Sb..
Proto žalobce vyčíslil svůj nárok až od data v červnu 2016, v červnu 2017 a v červenci 2018.
Justitianus
Pane Justitianus, chybně interpretujete judikaturu Nejvyššího soudu – konkrétně 26 Cdo 1528/2020 a 26 Cdo 2998/2020 a píšete tu nesmysly, že údajně nárok na pokutu vzniká až ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro doručení druhého (opravného) vyúčtování.
Dle Nejvyššího soudu nárok na pokutu vzniká již tehdy, pokud nebylo doručeno řádné vyúčtování. Tedy už pokud bylo doručeno první vyúčtování včas, ale není řádné, vzniká nárok na pokutu.
Dle Nejvyššího soudu totiž platí, že Splní-li poskytovatel služeb svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, pak z toho logicky plyne, že jestliže tak neučinil, je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.; není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně. Doručí-li tedy žalovaný žalobci Vyúčtování, které nebylo řádné (neobsahovalo všechny předepsané náležitosti a cena služeb nebyla uvedena ve správné výši), dostal se do prodlení se svou povinností stanovenou v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.
To, že žalobce uplatnil menší nárok, než mohl, je rozhodnutí žalobce. Samozřejmě to ale neznamená, že neměl nárok na pokutu od 1.5., pokud bylo ve stanovách uvedeno, že vyúčtování má být doručeno do 30.4..
Pane anon_1234, napsal jsem to už jasně: Zákon č. 67/203 Sb. obsahuje přesný a jednoznačný postup jak se má dospět k řádnému vyúčtování. Jde o minimálně dvoustupňový proces. Řádné vyúčtování je výsledkem který má být k dispozici teprve na samém konci tohoto procesu.
Při dodržení postupu uvedeného v zákoně č. 67/2013 Sb., a při dodržení lhůt tam uvedených je naprosto vyloučeno, aby dodržování zákona bylo pokutováno.
Zákonodárce nepředpokládá, že by hned první vyúčtování bylo vždy bezchybné. Proč by jinak zákonodárce dával do zákona přesný popis a termíny k podávání námitek, ke kontrole podkladů, termíny do kdy má poskytovatel na námitky reagovat a případně doručovat opravná vyúčtování?
- Je to naprosto stejné jako při koupi a následné reklamaci zboží v obchodě: prodejce nemůže být pokutován nebo sankcionován za to, že zakoupené zboží má vadu, nebo že se porouchá. Má však zákonnou povinnost vadu odstranit v zákonné lhůtě (nebo vyměnit, nebo vrátit peníze). Právě k tomu slouží reklamace a její vyřízení.
- Při vyúčtování služeb nemůže poskytovatel být pokutován nebo sankcionován, jestliže se dodatečně zjistí chybný odečet, porucha vodoměru, chyba v psaní nebo počtech u tisíců údajů, nebo nesprávné přiřazení platby podle jejího účelu. Má však zákonnou povinnost oznámenou vadu vyúčtování odstranit v zákonné lhůtě. Právě k tomu slouží námitky a jejich vyřízení.
Bylo by absurdní a nerealistické domnívat se, že každý poskytovatel služeb to trefí napoprvé. Že nemůže nastat žádná chyba v psaní nebo v počtech, žádné opomenutí. Takový názor je nesmyslný. Do rozúčtování služeb běžného domu vcházejí tisíce údajů. Kdyby každý poskytovatel služeb měl být ihned pokutován za každou chybičku, pak by zákon neuváděl tak podrobně ten dvoustupňový postup, kdy napřed se doručí „první nástřel“, čeká se na námitky, a pak se případně doručuje druhé (již řádné a bezchybné) vyúčtování.
Uvědomte si, že první vyúčtování není splatné jeho doručením!!! Je to jen návrh vyúčtování, který je ovšemže pro poskytovatele služeb závazný. První vyúčtování je typická oferta, a pak se čeká zda tuto ofertu příjemci služeb přijímají, nebo nepřijímají. Po doručení prvního vyúčtování přece všichni čekají:
- Celých 30 dnů se povinně čeká na to, zda někdo podá námitku, nebo zda požádá o nahlížení do podkladů.
- Jestliže požádá, má poskytovatel 30 dnů na to aby umožnil nahlížení. Čeká se tedy dál.
- Pak se čeká dalších 30 dnů zda ten kdo nahlížel podá či nepodá námitku.
- Pak se čeká 30 dnů na vyřízení námitky/námitek a na doručení opraveného (již povinně řádného) vyúčtování.
Po celou tuto dobu nemůže vlastník jednotky vymáhat vrácení přeplatku, ani poskytovatel služby nemá právo požadovat po něm úhradu nedoplatku. Hovořit za tohoto stavu o pokutě by bylo předčasné, když nikdo ještě neví jak bude vyúčtování nakonec vypadat.
☀ Citoval jsem rozsáhle z rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích, se kterým vyjádřil souhlas Ústavní soud (odkaz je v této
diskusi).
☀ Prokázal jsem, že v rozsudku NS 26 Cdo 2998/2020 se nejedná o spor
o pokutu za první (předběžné) vyúčtování, nýbrž pouze o pokutu za
neřádné druhé (opravné) vyúčtování. To nepopřete.
☀ Pokud jde o judikát NS 26 Cdo 1528/2020, jinde jsem podrobně zdůvodnil
v čem se soudci dopustili zásadního omylu. Nepochopili totiž že první
vyúčtování je ofertou, která zavazuje poskytovatele služeb. Namísto toho
nesmyslně judikovali, že tato oferta (předepsaná zákonem!!!) je prý
nulitní. O hloupostech už se nechci bavit, popsal jsem to jinde.
Justitianus
Pane Justitianus, šíříte naprosté nesmysly, které jsou v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu – viz můj příspěvek výše.
Ústavní soud v usnesení III.ÚS 2361/18 žádný souhlas s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích nevyjádřil, jak mylně uvádíte.
Ústavní soud stížnost odmítl, protože neobsahovala žádnou ústavní argumentaci a není úlohou Ústavního soudu vykládat podústavní právo.
viz III.ÚS 2361/18 7. Stěžovatelé v ústavní stížnosti netvrdí žádnou zásadní újmu v jejich osobní sféře, neboť v podstatě pouze nesouhlasí s právními závěry, na nichž krajský soud vystavěl své rozhodnutí. Stěžovateli předložená argumentace má tak charakter polemiky s právním posouzením provedeným krajským soudem, který však své závěry řádně odůvodnil a své právní názory jasně a srozumitelně vysvětlil. Dospěl-li krajský soud k závěru, že nebyly naplněny právní předpoklady, které byly podmínkou úspěšnosti podané žaloby, učinil tak po provedeném posouzení a právním uvážení jako orgán k tomu oprávněný. Argumentace v ústavní stížnosti se pohybuje toliko v rovině práva podústavního,k čemuž je nutno připomenout, že není úlohou Ústavního soudu, aby svým uvážením nahrazoval hodnocení provedené obecnými soudy.
Znovu důrazně upozorňuji čtenáře místního portálu, že tyto rady pana Justitiana jsou v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (a krom toho i v rozporu s právem a s logikou)!
Vždyť jsem to napsal, že Ústavní soud vyjádřil souhlas s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích. Citujete to i Vy:
- „[Krajský soud] své závěry řádně odůvodnil a své právní názory jasně a srozumitelně vysvětlil. Dospěl-li krajský soud k závěru, že nebyly naplněny právní předpoklady, které byly podmínkou úspěšnosti podané žaloby, učinil tak po provedeném posouzení a právním uvážení jako orgán k tomu oprávněný.“
Ústavní soud to nemohl vyjádřit jasněji a zřetelněji. Mimochodem, nejste zřejmě schopen dát žádný argument k tomu co jsem napsal:
Postup který je proveden přesně podle zákona a ve lhůtách stanovených zákonem nemůže být označen za porušení zákona. Takový postup tedy nemůže být pokutován.
Justitianus
Ústavní soud žádný souhlas nevyjádřil. To vyplývá z věty není úlohou Ústavního soudu, aby svým uvážením nahrazoval hodnocení provedené obecnými soudy.. Ústavní soud se nijak nevyjádřil, zda rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích je správné či nikoliv. Evidentně se Ústavní soud nevyjádřil „jasněji a zřetelněji“, když jste schopen jeho závěry dezinterpretovat.
Jasný argument zazněl v rozsudcích Nejvyššího soudu, zopakuji jej tedy pro vás:
Ustanovení § 13 zák. o službách zní Jestliže poskytovatel služeb (…) nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména (…) nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování (…), je povinen zaplatit druhé straně pokutu, (…)..
Z textu § 13 vyplývá, že nárok na pokutu vzniká „nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování“. Zákonodárce se tak rozhodl pokutovat již nedoručení vyúčtování včas.
Z textu § 13 tak nelze dovodit, to co tvrdíte, že nárok na pokutu údajně vzniká ode dne,kdy marně uplynula lhůta pro doručení druhého (opravného) vyúčtování.
Důležité je, co se zákonodárce rozhodl pokutovat, a to je „nedoručení vyúčtování včas.“.
Pokud chcete, aby bylo sankcionováno až marné uplynutí lhůty pro doručení druhého (opravného) vyúčtování, napište zákonodárcům, ať změní zákon o službách.
- anon_1234 (bez ověření) napsal: „Zákonodárce se tak rozhodl pokutovat již nedoručení vyúčtování včas.“
Vždyť já tvrdím od počátku totéž! Vy ovšem zjevně nechápete, že řádné vyúčtování je až na samém konci procesu, který zákonodárce pečlivě popsal. Ten proces má víc kroků a trvá osm měsíců.
| Činnost stanovená zákonem | Lhůta stanovená zákonem | |
| 1 | Poskytovatel je povinen vypracovat a doručit (první návrh) vyúčtování. Yoyo vyúčtování musí obsahovat údaje stanovené právním předpisem, nemusí však obsahovat částky ve správné výši. | Do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období |
| 2 | Příjemce je povinen podat případnou námitku k vyúčtování | Do 30 dnů od doručení prvního návrhu nebo do 30 dnů od nahlédnutí do podkladů |
| 3 | Poskytovatel je povinen vyřídit námitky a případně vypracovat druhá (opravná) vyúčtování | |
| 4 | Poskytovatel je povinen doručit druhé (opravné) vyúčtování těm příjemcům služeb, jejichž vyúčtování se mění. | Do 30 dnů od uplatnění (poslední podané) námitky |
| 5 | Poskytovatel a příjemci jsou povinni vzájemně vypořádat přeplatky a nedoplatky plynoucí z vyúčtování | V dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. |
Doportučuji přečíst co o tomto postupu praví zákon č. 67/2013 Sb. Zákonodárce pečlivě stanovil každý krok tohoto procesu a k tomu příslušné lhůty a povinnosti všech zúčastněných. Řádné vyúčtování by mělo být teprve výsledkem celého procesu, jak je podrobně posán v zákoně. Teprve když zákonem předvídané (a zákonem kogentně předepané kroky) nevedou k doručení (řádného) vyúčtování a marně uplyne zákonem stanovená lhůta, uplatní se se pokuta udělená poskytovateli služeb.
Je ovšemže možné v některých případech uplatnit pokutu již při zmeškání lhůty podle bodu 1. Takový případ by nastal (A) pokud poskytovatel vůbec nedoručí (první) vyúčtování; nebo (B) doručí něco, co vyúčtováním není; v tom případě je věc jasná: svou povinnost nesplnil v zkonné lhůtě.
Tvrdím pouze ve shodě s Krajským soudem v Českých Budějovicích, že první vyúčtování může obsahovat chyby (konkrétně: nemusí v něm být uvedeny ceny služeb a částky přeplatků/nedoplatků ve správné výši).
Je pak pouze na příjemci služeb, aby splnil svou zákonem uloženou povinnost a podal námitku (viz bod 2 v tabulce). Následné (druhé, opravné) vyúčtování už by mělo být řádné, to jest: Bude obsahovat nejen všechny předepsané náležitosti a údaje, ale bude táké obsahovat ceny služeb a částky přeplatků/nedoplatků ve správné výši.
Justitianus
Co bych jako příjemce služby měl dělat, když nedostanu vyúčtování služeb vůbec?
Podle §8/2 se podávají námitky proti OBSAHU vyúčtování. Logicky když mi tedy „vyúčtování služeb“ nepřijde, tak nemohu NIC proti obsahu namítat. Měl bych v nějaké lhůtě něco vymáhat nebo ne?
V zákoně jsem takovou, mně uloženou povinnost (příjemce) nenašel (prosím nejde o to, jak se to selským rozumem jeví nebo nejeví rozumné, protože selský rozum vždy ustupuje když dojde na lámání chleba soudem).
děkuji
Jak se odlišuje „první vyúčtování, které může obsahovat chyby“ od „něčeho, co vyúčtováním není“?
Když mi přijde zásilka od SVJ (předpokládám doporučená, jinak bych ani nepoznal, zda je od SVJ) s bílým listem papíru a textem kde ale nebude NIC dalšího než text „Vyúčtování služeb“ (předpokládám že, jinak bych ani nepoznal, zda má jít o vyúčtování) .
Půjde u toho listu s textem „Vyúčtování služeb“ o vyúčtování „vadné“, které mám reklamovat (dle §8/2 nebo mám čekat v přesvědčení, že nejde o vyúčtování dle §7/1)?
děkuji
Karle, soudy opakovaně a konstantně judikují, že zákonem předvídaný účinek (ťo jest splatnost částek ve vyúčtování uvedených) nastane pouze u vyúčtování které:
- obsahuje všechny předepsané náležitosti,
- obsahuje částky ve správné výši,
- bylo doručeno příjemci služeb.
☀ Jestliže papír který jste dostal neobsahuje všechny předepsané náležitosti, pak se nejedná o vyúčtování podle celostátně účinného právního předpisu. Je to tedy jako byste nedostal nic. Námitku nemůžete podat, protože Vám vyúčtování ještě nebylo doručeno. Můžete z pilnosti upozonit, že jste vyúčtování nedostal, a že na ně stále čekáte.
☀ Jestliže papír který jste dostal obsahuje všechny předepsané náležitosti, avšak neobsahuje částky ve správné výši, pak se jedná o neřádné vyúčtování. Vyúčtování má právní účinky. Den následující po doručení vyúčtování je prvním dnem třicetidenní lhůty k podání námitky, nebo k podání žádosti o nahlédnutí do podkladů. Zda toto vyúčtování bude splatné ve stanovené lhůtě – to nevíme, to vyplyne teprve z vypořádání podaných námitek.
☀ Jestliže papír který jste dostal obsahuje všechny předepsané náležitosti a obsahuje i částky ve správné výši, pak se jedná o řádné vyúčtování. Vyúčtování má právní účinky. Den následující po doručení vyúčtování je prvním dnem třicetidenní lhůty k podání námitky (ovšem nejspíš nebudete úspěšný a námitky budou zamítnuty). Vyúčtování je také bez dalšího splatné ve stanovené lhůtě.
Justitianus
Pane Justitianus, nic, co tu tvrdíte, ze zákona o službách nevyplývá.
Ze zákona a dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nárok na pokutu dle § 13 vzniká, jestliže vyúčtování není řádné, tj. neobsahuje předepsané náležitosti a zní na špatnou cenu.
Odkazujete se zde pořád na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích 15 Co 108/2018–160 z 19.4.2018. Tento soud zamítl žalobu, protože dle něj údajně „S věcnou nesprávností vyúčtování však zákonná úprava v § 13 odst. 1 nespojuje právo požadovat pokutu.“ To je však naprostý nesmysl, jak dovodil Nejvyšší soud.
Vaše tvrzení Tvrdím pouze ve shodě s Krajským soudem v Českých Budějovicích, že první vyúčtování může obsahovat chyby (konkrétně: nemusí v něm být uvedeny ceny služeb a částky přeplatků/nedoplatků ve správné výši). je tedy naprostý nesmysl, protože podle názoru Krajského soudu v Českých Budějovicích, který byl později vyvrácen Nejvyšším soudem, by vám nárok na pokutu nevznikl ani po druhém (opravném) vyúčtování…
Poslední komentáře