Pane Justitianus, chybně interpretujete judikaturu Nejvyššího soudu – konkrétně 26 Cdo 1528/2020 a 26 Cdo 2998/2020 a píšete tu nesmysly, že údajně nárok na pokutu vzniká až ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro doručení druhého (opravného) vyúčtování.

Dle Nejvyššího soudu nárok na pokutu vzniká již tehdy, pokud nebylo doručeno řádné vyúčtování. Tedy už pokud bylo doručeno první vyúčtování včas, ale není řádné, vzniká nárok na pokutu.

Dle Nejvyššího soudu totiž platí, že Splní-li poskytovatel služeb svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, pak z toho logicky plyne, že jestliže tak neučinil, je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.; není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně. Doručí-li tedy žalovaný žalobci Vyúčtování, které nebylo řádné (neobsahovalo všechny předepsané náležitosti a cena služeb nebyla uvedena ve správné výši), dostal se do prodlení se svou povinností stanovenou v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.

To, že žalobce uplatnil menší nárok, než mohl, je rozhodnutí žalobce. Samozřejmě to ale neznamená, že neměl nárok na pokutu od 1.5., pokud bylo ve stanovách uvedeno, že vyúčtování má být doručeno do 30.4..