Čtenářům by nemělo ujít, že v tomto případě žalobce nepožadoval pokutu za první (nesprávné) vyúčtování. To mu totiž bylo vždy doručeno včas v zákonem stanovené lhůtě (to jest do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období). Žaloval – naprosto správně – pokutu vyčíslenou teprve ode dne kdy marně uplynula lhůta pro doručení druhého (opravného) vyúčtování.

Pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. je možné vymáhat jestliže první vyúčtování není vůbec doručeno, nebo pro formální vady nemůže být považováno za vyúčtování (např. neobsahuje všechny předepsané údaje). U druhého (opravného) vyúčtování je třeba kontrolovat jak formální stránku, tak i zjišťovat, zda toto vyúčtování obsahuje cenu služby ve správné výši. Tento „druhý pokus“ již musí být řádným vyúčtováním. Není-li ani toto druhé vyúčtování řádné, vzniká nárok na zaplacení pokuty. Právě proto žalobce vymáhal pokutu za období, která se počínala dnem následujícím po marném uplynutí lhůt pro doručení druhého (opravného) vyúčtování. Můžeme se o tom přesvědčit z rozsudku 26 Cdo 2998/2020, z něhož se podává co bylo žalováno a hlavně za jaké období:

Jak vidíte, žalobce se ani nepokusil žalovat pokuty od počátku května, protože věděl, že první pokus o vyúčtování může obsahovat chyby (cenu služby v nesprávné výši, nebo výsledek vyúčtování v nesprávné výši). Tyto chyby se odstraní teprve druhým (opravným) vyúčtováním, a to postupem který předepisuje zákon (povinné podání námitek, vypořádání námitek, opravné vyúčtování). Postup předvídaný zákonem a souladný se zákonem nemůže zakládat právo na pokutu.

Už jsem to posal v jiné diskusi: Jak judikoval Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, sp. zn. 15 Co 108/2018 – 160 (a potvrdil Ústavní soud), první vyúčtování musí být doručeno v zákonem stanovené lhůtě (a musí obsahovat všechny předepsané náležitosti), nemusí však být – a někdy nebývá – správné, pokud jde o výši částek.

• Po doručení prvního vyúčtování následuje lhůta k seznámení s podklady a lhůta pro podání námitek k vyúčtování.
• Teprve na základě případných námitek je poskytovatel služeb oprávněn a povinen zabývat se námitkami a provést kontrolu, případně i opravu v rozúčtování služeb a ve vyčíslení přeplatků a nedoplatků příjemců služeb.
• Následně pak vypracuje a doručí příjemci nebo příjemcům služeb druhé (opravné) vyúčtování, které již musí být správné co do výše částek. K tomu mu zákon stanoví lhůtu „nejpozději do 30 dnů od doručení [poslední] námitky“.
• Nesplní-li poskytovatel služeb tuto svou povinnost, vznikne příjemci služeb nárok na pokutu uvedenou v zákoně č. 67/2013 Sb..

Proto žalobce vyčíslil svůj nárok až od data v červnu 2016, v červnu 2017 a v červenci 2018.

Justitianus