Nový předpis plateb

Dle § 4 dikce zák. 67/2013 Sb. o výši záloh se má primárně dohodnout příjemce s poskytovatelem, alternativně rozhodne SVJ, když rozhodnutí o výši záloh a způsobu jejich stanovení je dle § 1200 NOZ v kompetenci shromáždění. Pokud tedy výbor (natož externí správce) rozhodne o výši záloh podle momentální nálady nebo jestli ráno pršelo, je to špatně. Zákon dále v § 1 říká, že veškerá ujednání musí být písemná (v případě SVJ tedy musí být zaznamenána v zápise ze shromáždění, nestačí jen zápis z jednání výboru, protože výbor není kompetentní; pravidla mohou být také ve stanovách). Shromáždění může např. rozhodnout o minimální výši záloh za každou službu (vlastník si může stanovit vyšší zálohu, ale nikoli nižší než schválenou) a má schválit celkovou výši záloh za celé SVJ (např. v rámci rozpočtu, nebo samostatně). Řešení otázky se jistě dá najít víc, ale tato jsou nejčastější.

Totéž platí o výši příspěvků na správu domu a pozemku, bez schválení jejich celkové výše (např. v rámci rozpočtu nebo jinou metodou, dokážu si představit i schválení metody XX Kč/m2) těžko může výbor sám rozhodnout o jejich vybírání. Takové rozhodnutí by bylo nicotné, jelikož není v kompetenci výboru.

Mnoho SVJ dělá chybu, že výbor (nebo externí správce) podepíše jakýsi předpis plateb a domnívají se, že je to platební titul. To je částečně pravda, ale vydání předpisu plateb musí předcházet rozhodnutí shromáždění.

Mluvím z praxe, protože jedno SBD to na mě zkusilo, poslali mi předpis plateb, já podle něj neplatil, oni podali žalobu a prohráli jí, jelikož předpis schvalovalo představenstvo SBD (vykonávající funkci pověřeného vlastníka). Šlo o částku vyšší než bagatelní, SVJ se odvolalo, ale žaloba už přes dva roky leží u odvolacího soudu a zatím se nic neděje.

pane TN, docela by mne zajímalo, proč se „děláte“ na napadání procesních postupů? Je to k něčemu dobré? Neobáváte se, že BD u odvolacího soudu vyhraje? Třeba nevyhraje, protože si dovedu představit co to je blbce resp. za osoby, které si chtějí uzurpnout koláč moci. Jenže mne by zajímalo co máte k meritorní stránce věci. Tedy pokud něco…

Dejme tomu, že tazatel obdržel „canc“, který obsahoval určené zálohy na jednotlivé služby v jiné výši než žádal. Zde je zjevné, že pokud příjemce nesouhlasí a dá to poskytovateli na vědomí, že dle §4/1 ZoSL „k ujednání nedošlo“. Zástupce poskytovatele, tedy bude muset počkat na následující shromáždění ofcí aby o tom rozhodlo. Do té doby NEMUSÍ zálohy, se kterými nesouhlasí, platit.

Chytřejší ofco-shromáždění rozhodne podle nějakých kritérií, která půjdou následně aplikovat na kteréhokoliv člena SVJ.

Hloupější ofco-shromáždění rozhodne přímo o zálohách konkrétního vlastníka (pokud se domníváte, že tomu něco brání → uveďte co…).

Tak, a v tuto chvíli máme „rozhodnutí“ podle kterého zástupce poskytovatele postupuje. No jo, jenže zákonná „brzda rozvernosti“ alespoň pro TEP a TUV v podobě §3/3 vyhl. 372/2001 je již v propadlišti dějin, resp. je brzda upozaděna v §4/2 ZoSL. Upozaděna znamená, že „rozhodnutí“ je limita vůle (tzn. má nejvyšší přednost).

Co by mělo nového vlastníka (ale i stávajícího) zajímat, je, kde je limita „libovůle rozhodnutí“. Protože já, ji v zákoně neshledávám.

Příkladně: §3/3 vyhl. 372/2001 podával a obdobně §4/2 ZoSL podává celkem „rozumnou“ limitu pro max. výši zálohy. V současné době ale jen v případě, že nedojde k „ujednání“ nebo „rozhodnutí“ (§4/1 ZoSL). Když by tedy pro Vás, praktika na straně „žalovaného“, vyplynulo z „rozhodnutí“ o stanovení zálohy, příkladně 3× více než je potřebné tzn. cca 60% vybrané zálohy by se po vyúčtování jevilo jako přeplatek, uděláte nebo o tom poradíte tazateli něco, nebo sklapnete, hvízdnete a poslušně budete platit takto určené zálohy? (a neřešte zbytečně situaci, že by šlo o „exces“ → ale výhradně o „záměr“)

Čmuchale, vymýšlíte si blbiny. Když byly schváleny pravidla pro přispívání, tak k ujednání už dávno došlo. Toto ujednání platí i pro nového vlastníka.

Byly li by schváleny „pravidla pro výši záloh“ (což není totéž co „přispívání“ resp. na služby se „nepřispívá“ ale služby se vyúčtovávají), pak jde o „rozhodnutí“.

„Ujednání“ je aktem, toliko dvoustranným tj. mezi poskytovatelem a každým JEDNOTLIVÝM příjemcem služby. Na „ujednání“ není nárok ale je z dobrovolné vůle obou smluvních stran.

A protože je „ujednání“ aktem toliko dvoustranným (tj. mezi poskytovatelem a každým JEDNOTLIVÝM příjemcem služby), nepochybně na nabyvatele nepřechází.

To je přece samozřejmé. SVJ ale toto ujednání musí prokázat. Možnosti jsou zásadně dvě – pravidla jsou přímo ve stanovách (ty budou ve sbírce listin), nebo usnesení v zápise ze shromáždění, pak ale výbor musí vlastníkovi doručit zápis.

Nestačí vlastníkovi jen doručit předpis plateb, ten sám o sobě není důkazem o rozhodnutí SVJ. Rozhodnutí bylo učiněno na shromáždění. A rozhodnutí shromáždění se typicky prokazuje zápisem.

„…je přece samozřejmé. SVJ ale toto ujednání musí prokázat…“

Existence „ujednání“ může být potřebná ke sporu o tom co ujednání obsahovalo. Dle mého názoru zjevně (mělo by) a může být podrobeno kontrole každého jednoho člena SVJ z titulu jeho práva na kontrolu toho zda a jak, se každý spoluvlastník – člen SVJ – podílí na plnění povinností v rámci SVJ.

Pokud se příjemce a poskytovatel dohodnou souhlasně, pak dle mne právo „sjednat“ ujednání, nepřechází na shromáždění a stejně tak nemá většinou shromáždění právo takové ujednání zrušit.

Pane TN, udělejte si laskavě jasno v tom co je UJEDNÁNÍ a co je ROZHODNUTÍ. nebudete pak okolo sebe rozsévat plevel a nebudete zbytečně mást (a to i sám sebe).

Výše záloh služeb viz zákon o službách § 4. O výši příspěvků správy domu a pozemku (dle plánu investic v následujícím období) je zde dost vláken.