pane TN, docela by mne zajímalo, proč se „děláte“ na napadání procesních postupů? Je to k něčemu dobré? Neobáváte se, že BD u odvolacího soudu vyhraje? Třeba nevyhraje, protože si dovedu představit co to je blbce resp. za osoby, které si chtějí uzurpnout koláč moci. Jenže mne by zajímalo co máte k meritorní stránce věci. Tedy pokud něco…

Dejme tomu, že tazatel obdržel „canc“, který obsahoval určené zálohy na jednotlivé služby v jiné výši než žádal. Zde je zjevné, že pokud příjemce nesouhlasí a dá to poskytovateli na vědomí, že dle §4/1 ZoSL „k ujednání nedošlo“. Zástupce poskytovatele, tedy bude muset počkat na následující shromáždění ofcí aby o tom rozhodlo. Do té doby NEMUSÍ zálohy, se kterými nesouhlasí, platit.

Chytřejší ofco-shromáždění rozhodne podle nějakých kritérií, která půjdou následně aplikovat na kteréhokoliv člena SVJ.

Hloupější ofco-shromáždění rozhodne přímo o zálohách konkrétního vlastníka (pokud se domníváte, že tomu něco brání → uveďte co…).

Tak, a v tuto chvíli máme „rozhodnutí“ podle kterého zástupce poskytovatele postupuje. No jo, jenže zákonná „brzda rozvernosti“ alespoň pro TEP a TUV v podobě §3/3 vyhl. 372/2001 je již v propadlišti dějin, resp. je brzda upozaděna v §4/2 ZoSL. Upozaděna znamená, že „rozhodnutí“ je limita vůle (tzn. má nejvyšší přednost).

Co by mělo nového vlastníka (ale i stávajícího) zajímat, je, kde je limita „libovůle rozhodnutí“. Protože já, ji v zákoně neshledávám.

Příkladně: §3/3 vyhl. 372/2001 podával a obdobně §4/2 ZoSL podává celkem „rozumnou“ limitu pro max. výši zálohy. V současné době ale jen v případě, že nedojde k „ujednání“ nebo „rozhodnutí“ (§4/1 ZoSL). Když by tedy pro Vás, praktika na straně „žalovaného“, vyplynulo z „rozhodnutí“ o stanovení zálohy, příkladně 3× více než je potřebné tzn. cca 60% vybrané zálohy by se po vyúčtování jevilo jako přeplatek, uděláte nebo o tom poradíte tazateli něco, nebo sklapnete, hvízdnete a poslušně budete platit takto určené zálohy? (a neřešte zbytečně situaci, že by šlo o „exces“ → ale výhradně o „záměr“)