Kamarádka v bytě
Zdravím, pravidelně přespávám u kamarádky (byt v osobním vlastnictví její matky, která tam ale nebydlí), jsem tam jednou až třikrát týdně. Stejně tak je na bytě asi třikrát týdně její přítel. Na bytě je nahlášena jedna osoba (kamarádka, která tam má i uvedené trvalé bydliště). Nahlášený počet osob se využívá k rozpočítání stočného apod. Nicméně já se ptám (jelikož její sousedi nemají na práci nic lepšího, než sledovat kdo chodí po chodbách :)) jestli má kamarádka povinnost nás nahlašovat, když oba většinu týdne bydlíme jinde, a vlastně tam ani nebydlíme, spíš občas přespáváme. Jsem mladé tele a nevyznám se v tom, a i když jsem podle vláken z roku 2013 zde pochopila, že taková povinnost nejspíš není, zákony se každou chvíli mění. Kdybyste k odpovědi přiložili i konkrétní zákony, byla bych ráda. Díky moc :)
Pokud jsem to dobře pochopil, tak tam Vy + přítel kamarádky jste 3+3=6 dní. Takže bych nahlásil dohromady 2 osoby (jednu za kamarádku a druhou za vás dva). Vůbec bych se nezabýval tím, co o tom říká zákon. Téměř po celý týden využíváte služby domu, které se rozpočítávají podle osob. Tak mi přijde správné za to i zaplatit.
„…nahlašovat, když oba většinu týdne bydlíme jinde…“
Pokud naplníte podmínku pro oznámení, pak tuto informaci stejně předáváte až před koncem Vašeho zúčtovacího období. Protože Vás sleduje Vaše místní „FKŮ“, čiňte si vlastní zběžnou „evidenci“, ale jen proto aby jste věděla zda povinnost nastala či nikoliv.
Informaci na konci roku předejte určitě (ať již jakoukoli), protože dle §13/1 ZoSL Vám defaultně hrozí pokuta 50Kč/den za každý den kdy tuto informaci (dle §12 písemně) pro účely rozúčtování nedodáte bez zbytečnáho odkladu.
Žaneto,
pokud je v domě některá služba rozúčtována podle nějakého nahlašovaného počtu osob, může tento počet být definován ve schválených pravidlech pro rozúčtování služeb v domě. Ta pravidla ovšem my neznáme, zjistěte si je. Jak se stanoví počet osob rozhodný pro rozúčtování najdete možná v ujednání vlastníků jednotek (může být součástí prohlášení vlastníka budovy, nebo součástí stanov). Nebo se použije zákon č. 67/2013 Sb. o službách, spojených s užíváním bytů.
Pokud se použije bez úpravy definice ze zákona č. 67/2013 Sb. ta je vadná a prakticky nepoužitelná.
lake
A můžete tedy pane Lake uvést definici, kterou bychom mohli uvést do pravidel, a která by tedy nebyla vadná a prakticky nepoužitelná?
Pane Pub, ptáte se v čem konkrétně je vadná zákonná definice počtu osob rozhodných pro rozúčtování služeb. Podle zákona jsou dvě možnosti:
| 1. Osobami rozhodnými pro rozúčtování služeb [jsou] nájemce bytu a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v bytě po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období. |
Je-li kamarádka tazatelky v postavení nájemce (obývá byt na základě nájemní smlouvy), pak vlastník jednotky by měl podle zákona nahlásit pouze jednu osobu. U dalších dvou osob není splněna podmínka žití v bytě po dobu delší než 2 měsíce. Podotýkám, že doba určená podle měsíců by musela plynout nepřetržitě. Podle § 605 NOZ platí, že „konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá“. Zákonná definice je zjevně vadná, protože nezachycuje pravidelné užívání bytu dalšími osobami.
| 2. Osobami rozhodnými pro rozúčtování služeb [jsou] vlastník jednotky, pokud jednotku nepřenechal do užívání a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období. |
Pokud vlastnice v bytě nežije a přenechala jej do užívání kamarádce
tazatelky bez nájemní smlouvy, na základě jiné dohody, pak se nenahlašuje
vlastníce bytu (neboť přenechala byt do užívání). Nenahlašuje se však
ani kamarádka, neboť nežije v bytě „s vlastníkem“. Stejně by to
dopadlo, pokud byt bude přenechán k užití jinému mezi osobami blízkými
(výminek). Zákonná definice je zjevně vadná.
------------------------------------------------------------------
Pravidla vytvořená našimi zákonodárci jsou tedy na první pohled nesmyslná a nepoužitelná. Žádná pravidla pro rozúčtování podle počtů osob nebudou nikdy dokonalá, ale je možno si stanovit v domě vlastní pravidla, která budou použitelná lépe než ten absurdní nesmysl, který je obsažen v zákoně.
Mnohem jednodušší je hradit neměřené služby prostě podle spoluvlastnických podílů.
Pokud někdo touží po sčítání počtů osob, pak by mohly být nahlášeny prostě osoby, které se v bytě vyskytují opakovaně, bez jednorázových návštěv. Sčítají se dny a nejnižší počet osob je jedna. Podle takového pravidla by se vlastnice bytu nezapočítávala, jestliže v bytě nežije. Počítala by se samozřejmě kamarádka tazatelky plně. Další dvě osoby, které se zdržují v bytě průměrně po dva či tři dny v týdnu, se započtou jako 2/7 a 3/7 osoby. Takže celkový počet osob pro rozúčtování by byl (po zaokrouhlení):
1 + 2/7 + 3/7 = 1.714 osoby v průběhu roku
Jak vidíte, jde o komplikované sledování a sčítání kvůli několika stokorunám ročně. Navíc nikdo nezaručí, že všichni vlastníci jednotek budou nahlašovat počty poctivě podle skutečnosti. To je naivní představa.
lake
„doba určená podle měsíců by musela plynout nepřetržitě.“ (lake)
Odkud to plyne? Osob žijících v bytě nepřetržitě patrně mnoho nebude.
Pane „Žil v jednotce“, ptáte se na to, co zde už bylo uvedeno. Čtěte co bylo napsáno. Plyne to z § 605 NOZ.
Jestliže například pan Vonásek začne žít v jednotce dne 16.3.2016, doba 2 měsíce uplyne dne 16.5.2016. Při kratší době žití než 2 měsíce nepřetržitě nedojde k naplnění zákonem požadované dvouměsíční lhůty a osobu není nutno oznámit. Nový pozdější začátek žití v jednotce (například dne 22.5.2016) bude znamenat, že začne od počátku plynout nová dvouměsíční lhůta, která končí dne 22.7.2016. A tak dále.
Víme, že je to nesmyslné, ale takto to uvádí zákon. Anonymními autory zákona byli ouředníci z Ministerstva pro místní rozvoj, kteří nerozumějí právu a nevědí dokonce ani jak se počítá čas.
lake
Takže přerušení žití v jednotce (jakéhokoliv trvání, třeba 10 minut) ruší zákonnou dobu pro osobu rozhodnou pro vyúčtování. Stačí tedy, aby každý člověk opustil jednotku nejméně jedenkrát každé dva měsíce (na libovolnou dobu, třeba na 10 minut) a tím se osobou rozhodnou pro vyúčtování nestane.
Už tomu rozumím.
Vážená Žaneto, položila jste otázku na portále, kde se diskutuje k problematice bytového spoluvlastnictví. Budu proto předpokládat, že matka Vaší kamarádky je vlastníkem jednotky ve společenství vlastníků jednotek (= že je vlastníkem bytu), ale v daném bytě se nezdržuje; Vaše kamarádka je členem rodiny (= dříve bydlela v bytě s matkou o po odstěhování matky s ní neuzavřela smlouvu o pronájmu bytu, ale dále trvale v bytě bydlí.
Za této situace platí, že s výborem (nebo předsedou) společenství právně nejedná vaše kamarádka, ale matka Vaší kamarádky. Matka Vaší kamarádky proto v minulosti musela při převzetí bytu do vlastnictví oznámit výboru počet osob, které budou mít v bytě domácnost. Následně potom je povinna bez zbytečného odkladu oznamovat změny v počtu těchto osob. Osoby, které bydlí v bytě po dobu, která činí v souhrnu nejméně tři měsíce v jednom kalendářním roce, jsou povinny se podílet na úhradě nákladů na stočné apod. (§ 1177 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník).
Matka Vaší kamarádky může argumentovat tím, že Vy ani přítel Vaší kamarádky v bytě nebydlíte, ale jenom přespáváte. Protistrana může naopak argumentovat tím, že se matka Vaší kamarádky nespravedlivě obohacuje, protože za Vás a přítele Vaší kamarádky neplatí příslušné poplatky.
Na místě matky Vaší kamarádky bych dal přednost smírčí dohodě bez účasti soudu.
S pozdravem ivanq
Tazatelka dala málo informací. Vychází se proto z toho, že se jedná o problém související s poskytováním služeb podle zákona č. 67/2013 Sb. Nejedná se však o všechny služby, ošetřené v tomto zákoně, ale jenom o ty, které se rozúčtovávají podle počtu osob. Nabude se proto pravděpodobně jednat o ty nejdražší položky, jako je rozúčtování nákladů na dodávky tepla, teplé vody, studené vody a odvádění odpadních vod apod. V úvahu přichází možná odvoz komunálního odpadu, úklid společných prostor apod. Ale ani to není jisté. Záleží na tom, jak se vlastníci dohodli (viz stanovy). U nás např. rozúčtováváme služby pouze podle m2 bytu nebo na každý byt stejně. Podle počtu osob nerozúčtováváme nic.
Proto kladu ve své odpovědi důraz na to, dohodnout se. Se společenstvím (= s výborem) se musí ale dohadovat vlastník jednotky. Dcera, kamarádka a přítel mohou pouze svým chováním pomoci matce a výboru dohodnout oboustranně spravedlivé řešení.
Další řešení jsou podle mého názoru těžkopádná a nevedou k dobrým sousedským vztahům.
S pozdravem ivanq.
Pro IvanQ,
spotřeba některých služeb je téměř přímo úměrná počtu osob v BJ:
- elektřina společných prostor
- odpad
- úklid
Nové developerské projekty jsou určeny především a hlavně již svým pojetím investorům, kteří v nakupují byty za účelem pronájmu a podle nabídky na realitním trhu je nejvýhodnější pronajímat malé BJ, majitelé těchto malých BJ se snaží stlačit náklady na služby na minimum, 1 nájemce v garsonce nebo 2+KK je vzhledem k ceně nájmu spíš výjimečná záležitost. Navíc nájemce nemá žádnou motivace neplýtvat náklady na služby typu výtah, elektřina, odpad, úklid atd. Výsledkem je, že několik větších bytů, ve kterých obvykle bydlí rodiny, pokud se rozúčtuje podle plochy, hradí náklady za malé nájemní byty.
Podívejte se na současné projekty, pak pochopíte, že koupit si byt v takovém projektu znamená dotovat převažujících malých BJ.
Ivanq se hluboce mýlí.
V žádném případě nelze spojovat počet osob podle § 1177 NOZ (počet osob, které mají v bytě domácnost) s rozúčtováním služeb podle zákona č. 67/2013 Sb..
Počet osob podle § 1177 NOZ bude pravděpodobně sloužit pouze pro účely statistického šetření v roce 2021, při celostátním sčítání. Nikdo nestanovil co znamená „mít domácnost v bytě“. Dozvíme se to teprve po nabytí účinnosti příslušného zákona o sčítání lidí, domů a bytů v roce 2021.
Tento počet by vlastník jednotky neměl vůbec oznamovat, vzhledem k tomu, že jde o povinnost neurčitou a nesrozumitelnou. Neví se co by měl vlastník oznámit, nejsou známa kriteria ani definice osob, které je třeba do počtu zahrnout. Ostatně – SVJ nemá pro toto číslo žádné praktické použití (kromě vyplnění jednoho sčítacího archu v roce 2021).
lake
Pane Lake, co je to – co to znamená „mít v bytě domácnost“ ?? Kdy
tam mám „domácnost“ a kdy už ne ??
Děkuji za vysvětlení.
Pane Příhodo, ptáte se: „… co to znamená „mít v bytě domácnost“ ??“
Na to se zeptejte profesora Karla Eliáše, hlavního autora NOZ. To on použil tento pojem, aniž by v NOZ definoval o co jde. Pak si v důvodové zprávě k NOZ pochvaloval, že prý ten naprosto nový a obsahově nesmyslný pojem je každému zřejmý a žádné definice není třeba. Bohužel ani v důvodové zprávě nevysvětlil co to tedy má znamenat. Pouze profesor Eliáš ví (nebo možná neví), co profesor Eliáš mínil pojmem „mít domácnost v bytě“.
Jsou dvě možná vysvětlení:
- Profesor Eliáš nerozumí právu.
- Profesor Eliáš je troll, který to udělal naschvál.
lake
Pan lake s jemu vlastní nabubřelostí kritizuje profesora Eliáše, aniž by ho konkrétně citoval.
Cituji proto profesora Eliáše sám, ať může každý posoudit, jak je lakeho zkratkovitá kritika objektivní:
„Je nutné mít na mysli, že občanský zákoník má jiný účel než třeba zákon o zbraních a střelivech nebo daňový řád. V nich se musí striktně formulovanými pravidly dovolit státu, co smí. Poselství občanského zákoníku je jiné. Říká lidem – dělejte si, co chcete, ale buďte poctiví, neškoďte jiným a dejte každému, co mu patří. Proto je i stavba občanského zákoníku volnější. Můžeme si to ukázat na příkladu. Zákon o nemocenském pojištění přesně vymezuje domácnost jako společenství lidí, kteří spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby, protože to má význam pro platby z veřejných peněz. Nový občanský zákoník, ale ani rakouský, německý nebo švýcarský kodex domácnost nedefinují, protože domácnost nemusí být vždy tvořena více lidmi, domácnost může mít jeden člověk i rodina, může ji tvořit třeba jen zařízení bytu apod. A jaký obsah a význam má slovo domácnost v určité souvislosti, se musí v občanském právu najít výkladem. Soukromé právo vždycky bylo a je právem výkladovým. To dává smysl, uvědomíme-li si, že občanské zákoníky platí často dlouhá desetiletí, nejednou i hodně přes sto let a že se v průběhu doby společnost mění. A výklad zákona je věcí doktríny a především soudů, nikoli věcí zákonodárce.“
Pane Vítku, vše co jste napsal a citoval přesně dokládá mou tezi o tom, že profesor Eliáš buď nerozumí právu, nebo zamotal nový Občanský zákoník naschvál.
Odhlédněme od vzletného teoretického mlžení o tom, že vše se mění a že právo je nutno nalézat výkladem. Takové teoretické pohádky jsou občanovi platné asi jako mrtvému zimník.
V § 1177 NOZ uložil profesor Karel Eliáš povinnost každému vlastníkovi jednotky „oznámit počet osob, které budou mít v bytě domácnost, a oznámit změnu počtu osob, které budou mít v bytě domácnost“.
Jenomže tato povinnost je nesplnitelná, protože profesor Eliáš furiantsky odmítl definovat v NOZ co to znamená „domácnost v bytě“. Při tom takové označení je již na první pohled nesmyslné: Domácnost přece nikdy neměla a nemá žádnou spojitost s konkrétním bytem, domem, obcí či státem.
Nevím, zda jste dostatečně pochopil tu legislativní chybu: Jestliže je vlastníkům jednotek uložena vymahatelná povinnost, měli se zákonodárci zároven postarat, aby tato povinnost byla srozumitelná a určitá. Adresátovi právní normy musí být přece sděleno, jaké osoby má nahlásit a jak se počítá ten tajemný počet osob, které mají mít „domácnost“ v krabici od bot, ve skříni, na WC, v bytě, nebo kdoví kde ještě.
Činím závěr, že vzhledem k nepraktickému postoji profesora Eliáše je NOZ paskvil, který je těžce srozumitelný i pro právníky, a je ve svém § 1177 naprosto nesrozumitelný a nevymahatelný pro neurčitost a chybějící zákonnou definici pojmu „domácnost v bytě“.
lake
Jak nejlépe vyhovět § 1177 NOZ? Nabízí se nejméně tyto možnosti:
(1) Nedělat nic. Nesplnitelnou povinnost není možné splnit.
(2) Oznámit, že povinnost není možné splnit.
(3) Oznámit libovolné číslo (třeba 1,735). Povinnost je splněna, správnost není možné kontrolovat, číslo ničemu neslouží (teze o tom, že číslo slouží sčítání obyvatel, není ničím podložená).
Vážený ,lake, Vaše informace -že nelze spojovat počet osob které mají v bytě domácnost s rozúčtováním některých služeb- je nová a nečekaná. Z hlediska teorie informací je to proto informace s vysokou informační hodnotou. Je to ale informace pravdivá? Vždyť existují SVJ, která vycházejí z toho, že spotřeba některých služeb, jako např. spotřeba společné elektřiny, množství vyprodukovaného komunálního odpadu, intenzita znečištění chodeb apod. je téměř přímo úměrná počtu osob v bytě. Proč teda pro vyúčtování těchto služeb nelze použít způsob zjištění počtu osob podle § 1177 NOZ? Můžete to blíže vysvětlit? Myslím že nejsem sám, kdo čeká Vaši odpověď.
Se srdečným pozdravem ivanq.
Pane Ivanq,
v jednom bytě může být i více než jedna domácnost a současně jedna domácnost může být ve více než jednom bytě. (Oba tyto případy nejsou nijak vzácné, což je pro tuto debatu nepodstatné.)
Pane ivanq, pro Vás je to možná novinka, ale pro jiné nikoliv.
Pojem „domácnost“ byl v Občanském zákoníku obsažen od roku 1964. A nikdy nebyl tento pojem spojován s konkrétním bytem, a už vůbec ne s počtem osob užívajících konkrétní byt. Takže až taková převratná novinka to jistě není.
Pokud se domníváte, že údaj podle § 1177 NOZ má snad nějakou spojitost s údajem „počet osob rozhodných pro rozúčtování služeb“ podle § 2 zákona č. 67/2013 Sb., musel byste se napřed pokusit najít mezi těmi dvěma údaji nějakou spojitost. Domnívám se, že takový nesmysl neprokážete a že si pletete ty dva zákony navzájem.
Viz FAQ: Počet osob pro rozúčtování služeb.
lake
Vážený pane lake,
díky za odkaz na FAQ. Všechno nasvědčuje tomu, že je prakticky nemožné zjistit podle zákona správný počet osob rozhodných pro vyúčtování služeb. Proč teda nevyužít možnost, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona? Každé SVJ by si potom podle svých podmínek ujednalo svůj „spravedlivý“ způsob stanovení počtu osob, nebo by od osob ustoupilo a použilo by m2 nebo vyúčtování rovným dílem (arbitrem by v tom případě byly stanovy nebo shromáždění vlastníků).
Myslím, že by se měly oddělit teoreticky náročné diskusní příspěvky zaměřené na odstranění vad v zákonech od příspěvků zaměřených na řešení praktických problémů SVJ. Mně zajímá praktické řešení a samozřejmě též Váš názor.
Srdečně zdraví ivanq.
„Každé SVJ by si potom podle svých podmínek ujednalo svůj „spravedlivý“ způsob stanovení počtu osob, nebo by od osob ustoupilo a použilo by m2“
Pane Ivanq,
uveďte zde, prosím, příklad „„spravedlivého“ způsobu stanovení počtu osob“. Děkuji. (Není zde sporu o tom, že je vhodné rozúčtovávat podle m2.)
Začínám mít dojem, že někteří diskutující hledají metodu pro správný výpočet počtu osob rozhodných pro vyúčtování plošně všech služeb, tj. i pro dodávku tepla, teplé a studené vody atd.
To je ale obrovské nedorozumění. Tyto služby se mohly účtovat na byt podle počtu osob možná kdysi dávno, když ještě teplo a voda byly za hubičku. Při dnešních cenách by si takový výpočet mohl dovolit jenom bezstarostný milionář, kterému na nějaké té tisícovce v měsíčních úhradách nezáleží.
Naopak, pravda je, že co je drahé a co se dá měřit, to se musí měřit, alespoň poměrovými měřidly. Jenom tam, kde je to cenově únosné a měří se to obtížně, takže by to měření bylo dražší než ta spotřeba, tam si můžete dovolit počítat metodou „spravedlivého“ počtu osob rozhodných pro vyúčtování. Plošně ne.
ivanq
„Spravedlivý“ počet osob (v uvozovkách) je takový počet, když s výsledkem souhlasí obě strany. Je to spravedlnost nikoliv objektivní, ale dohodnutá, podobně jako když na indickém trhu smlouváte cenu za suvenýr.
Jsem toho názoru, že „spravedlivý“ počet osob v současné době běžně používáme. Ano, vždyť nejdříve pracně spočítáme nesmyslné číslo a potom to číslo po upřesnění a oboustranné dohodě použijeme pro vyúčtování služeb.
Konkrétní příklad:
Kamarádka přespává v bytě jednou až třikrát za týden. Šlape po chodbě, produkuje komunální odpad, využívá společnou elektřinu.
Předseda říká: „Kamarádku musím uvést jako osobu rozhodnou pro vyúčtování služeb.“
Vlastník: „No jo, ale ona zde není celý den, je tu jenom na noc.“
Předseda: „Dobře, tak to teda snížíme na polovinu.“
Vlastník: No jo, ale ona tu není každý den, nečastěji 3 dny v týdnu."
Předseda: „Podívejte, to už nemůžu tolerovat, to by sme museli řešit na shromáždění, a to by možná bylo přísnější než já. Budu ji počítat jako půl osoby, souhlasíte?“
Vlastník: „Ach jo, tak jo. Souhlasím, aby si někdo nemyslel, že ho okrádám.“
Rozhovor končí a „spravedlivé“ číslo je na světě. Bylo vypočteno nesmyslnou metodou, upřesněno oboustrannou dohodou a ke spokojenosti všech použito na vyúčtování služeb.
ivanq
Tak přesně tak, jak píše pan Ivanq, „spravedlivý“ počet osob fungovat nemůže.
Pan Ivanq zapomíná, že rozúčtování nákladů není dvoustrannou dohodou mezi vlastníkem jednotky a předsedou (jako na indickém trhu), ale vztahem mezi desítkami až stovkami vlastníků jednotek (včetně předsedy). Kdokoli bude rozúčtování přepočítávat, musí dojít ke stejnému výsledku. Je vyloučeno tento výsledek pro všechny vlastníky ovlivňovat dohodou předsedy s vlastníkem jediným.
Nezapomněl jsem na nic, správný předseda jedná z pověření nejvyššího orgánu SVJ. V případě neshody předsedy s některým vlastníkem se problém řeší na shromáždění vlastníků.
Podle mé zkušenosti je tato metoda účinnější než ohánění se paragrafy.
Dnes již počet osob nezjišťujeme, protože odpad, společnou elektřinu, úklid účtujeme rovným dílem. Dříve se ale vlastníci zpravidla snažili, aby jimi nahlášený počet osob nebudil dojem, že chtějí své sousedy okrádat. Musel-li někam přijít předseda na kontrolu, většinou spolupracovali.
ivanq
Počet osob rozhodných pro vyúčtování podle zákona se neurčuje smlouváním jako na indickém trhu. Pokud se stále ještě domníváte, že se počet osob rozhodných pro vyúčtování služeb podle zákona určuje smlouváním jako na indickém trhu, pak Vám sděluji, že:
- počet osob v mém bytě činí 1,
- počet osob v každém z ostatních bytů činí 15.
Pokud uvádíte, že služby rozúčtováváte na každý byt rovným dílem, znamená to totéž, jako byste rozúčtovávali podle počtu osob, přičemž by na každý byt připadla osoba jedna.
Tolik k Vaší rozúčtovací metodě smlouváním jako na indickém trhu. Suvenýr na trhu nemusím koupit, nesouhlasím-li s cenou. To jste jistě rovněž chtěl napsat.
Stalo se jednou v minulosti, že se předseda šel zeptat vlastníka, jestli nezapomněl nahlásil správně počet osob. Vlastník údaj opravil. Byla to nepřípustná kontrola?
Podruhé předseda (důchodce) přistihl čtyřleté dítě jiného vlastníka, jak poškodilo malbu na chodbě. Informoval o tom rodiče a ti zařídili, že dědeček s vnoučkem malbu opravili (žádný trest ani hádka se nekonala).
ivanq.
Protože zákon 67 o službách počítá s osobami, které v bytě budou žít, a NOZ počítá s osobami, které mají v bytě domácnost. Což bohužel není totéž. (např. Student který bydlí na koleji nebo v privátu má domácnost v bytě svých rodičů, ale nebydlí tam a neúčtují se mu služby rozpočítané na osoby) Legislativa v tomto státě je velmi zábavná:-)
Nepíšete, co je to za byt, SVJ, družstvo? Pak si načtěte stanovy, zda to řeší. Načtěte si zákon 67/2013.
Není od věci posuzovat to z hlediska nákladů jednotlivých služeb na osobu (nejen vodné a stočné) dle rozúčtování (nejspíše poslední vyúčtování pokud nebylo extremně rozdílné).
Dle osob jsou v domě hrazeny jistě i úklid a odvoz odpadků. V některém domě vychází např. úklid tak draho, jako spotřeba vody.
Např. hodnoty spotřeby vody v Praze
http://www.pvk.cz/…otreba-vody/
Průměrná spotřeba pitné vody / rok na obyvatele Prahy v roce 2014 (v kategorii domácnosti, bez ostatních odběratelů): 39 m3
Příklad průměrné denní hodnoty spotřeby pitné vody na osobu při různých činnostech v pražských domácnostech. Průměrná denní spotřeba vody na osobu v roce 2014 byla v Praze 106 litrů (v ostatních regionech ČR je spotřeba vody na osobu a den nižší).
Protože tabulka z článku nevychází zde O.K, přepisuji hodnoty do řádku. Údaje jsou průměr za den v litrech a průměr za den v Kč
WC (25); (1,94) Osob. hyg. a sprchování (40); (3,11) Praní, úklid (16); (1,24) Příprava jídla, mytí nádobí (8); (0,62) Mytí rukou (6); (0,47) Zalévání (5); (0,39) Pití (2); (0,16) Ostatní (4); (0,31) Celkem (106); (8,24)
- – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Je jasné (viz mnoho vláken zde na toto téma), že sledování služeb dle nahlášených osob jednak není přesné a dále nevede k šetření.
Takže by kamarádka měla lobbovat za podružné vodoměry, i když jejich nevýhodou je, že je nutno je 1× / 5 let vyměnit a zaplatit. Někdo má hlášeno více osob, jinému protéká záchod a je mu to šumafuk, někdo se máchá ve vaně, jiný má na spotřebu úspornější sprchový kout.
Poslední poznámka: díky (i když nepřesným) podružným vodoměrům a velkému rozdílu oproti (údajně přesnému) fakturačnímu jsme mohli reklamovat závadu fakturačního vodoměru, což jinak asi těžko vodárnám dokázat.
Poslední komentáře