Pane Vítku, vše co jste napsal a citoval přesně dokládá mou tezi o tom, že profesor Eliáš buď nerozumí právu, nebo zamotal nový Občanský zákoník naschvál.

Odhlédněme od vzletného teoretického mlžení o tom, že vše se mění a že právo je nutno nalézat výkladem. Takové teoretické pohádky jsou občanovi platné asi jako mrtvému zimník.

V § 1177 NOZ uložil profesor Karel Eliáš povinnost každému vlastníkovi jednotky „oznámit počet osob, které budou mít v bytě domácnost, a oznámit změnu počtu osob, které budou mít v bytě domácnost“.

Jenomže tato povinnost je nesplnitelná, protože profesor Eliáš furiantsky odmítl definovat v NOZ co to znamená „domácnost v bytě“. Při tom takové označení je již na první pohled nesmyslné: Domácnost přece nikdy neměla a nemá žádnou spojitost s konkrétním bytem, domem, obcí či státem.

Nevím, zda jste dostatečně pochopil tu legislativní chybu: Jestliže je vlastníkům jednotek uložena vymahatelná povinnost, měli se zákonodárci zároven postarat, aby tato povinnost byla srozumitelná a určitá. Adresátovi právní normy musí být přece sděleno, jaké osoby má nahlásit a jak se počítá ten tajemný počet osob, které mají mít „domácnost“ v krabici od bot, ve skříni, na WC, v bytě, nebo kdoví kde ještě.

Činím závěr, že vzhledem k nepraktickému postoji profesora Eliáše je NOZ paskvil, který je těžce srozumitelný i pro právníky, a je ve svém § 1177 naprosto nesrozumitelný a nevymahatelný pro neurčitost a chybějící zákonnou definici pojmu „domácnost v bytě“.

lake