„Spravedlivý“ počet osob (v uvozovkách) je takový počet, když s výsledkem souhlasí obě strany. Je to spravedlnost nikoliv objektivní, ale dohodnutá, podobně jako když na indickém trhu smlouváte cenu za suvenýr.

Jsem toho názoru, že „spravedlivý“ počet osob v současné době běžně používáme. Ano, vždyť nejdříve pracně spočítáme nesmyslné číslo a potom to číslo po upřesnění a oboustranné dohodě použijeme pro vyúčtování služeb.

Konkrétní příklad:

Kamarádka přespává v bytě jednou až třikrát za týden. Šlape po chodbě, produkuje komunální odpad, využívá společnou elektřinu.

Předseda říká: „Kamarádku musím uvést jako osobu rozhodnou pro vyúčtování služeb.“

Vlastník: „No jo, ale ona zde není celý den, je tu jenom na noc.“

Předseda: „Dobře, tak to teda snížíme na polovinu.“

Vlastník: No jo, ale ona tu není každý den, nečastěji 3 dny v týdnu."

Předseda: „Podívejte, to už nemůžu tolerovat, to by sme museli řešit na shromáždění, a to by možná bylo přísnější než já. Budu ji počítat jako půl osoby, souhlasíte?“

Vlastník: „Ach jo, tak jo. Souhlasím, aby si někdo nemyslel, že ho okrádám.“

Rozhovor končí a „spravedlivé“ číslo je na světě. Bylo vypočteno nesmyslnou metodou, upřesněno oboustrannou dohodou a ke spokojenosti všech použito na vyúčtování služeb.

ivanq