Vyúčtování pro Justina

Justine zaobíral jste se otázkou penalizace již dříve, proto se obracím na Vás a tady, aby se i ostatní mohli vyjádřit. Člen SVJ dostane vyúčtování, podá námitku, ne všechny, protože se musí seznámit s podklady, aby si udělal ucelený přehled. SVJ nereaguje na jeho námitky, ignoruje žádost o nahlížení. Člen, ale ví, že skutečně došlo k pochybení při výpočtu, proto neuhradí. SVJ dělá mrtvého brouka. Po 2,5 letech se rozhodne to dá k soudu. Soud řekne vyúčtování je blbě, udělejte nové. Během pár dnů bude nové vyúčtování a SVJ uhradí nepeněžní pokutu třeba 300,– Kč !!! Myslím, že to nedodržení zákona o službách. To je jako by se příjemce služeb na první pokus netrefil do počtu bydlících, měl by ještě druhý pokus!!! Nepřirovnávejte tok reklamaci zboží v obchodě, to je úplně o něčem jiném, o jiném zákonu, tam žádná pokuta není určena.

67/13 Jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb NAHLÍŽET do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s VYPOŘÁDÁNÍM námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. .

NA UVEDENÉ OTÁZKY o nepeněžním plnění ODPOVÍDAJÍ ROZSUDKY!!! Soudci nejsou blbí, to je stejně jako s tvým prázdným vzduchem, zkus sem napsat omluvu, prstíky ti neupadnou. Koukni že byl zrušen poplatek z prodlení dovolacím soudem, tedy třetím soudem. To není rozhodnutí o nepeněžním pokutě.

Splní-li poskytovatel služeb svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, pak z toho logicky plyne, že JESTLIŽE TAK NEUČINIL, JE V PRODLENÍ, je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.; není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně. Soud proto i v řízení o zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb (před zahájením řízení či v jeho průběhu), bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími). Doručil-li tedy žalovaný žalobci Vyúčtování, které nebylo řádné (neobsahovalo všechny předepsané náležitosti a cena služeb nebyla uvedena ve správné výši), dostal se do prodlení se svou povinností stanovenou v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Právní posouzení odvolacím soudem (jenž měl za to, že žalovaný svou povinnost vyúčtovat zálohy na služby splnil doručením Vyúčtování, které mělo vady) je tudíž nesprávné.

Lze tak uzavřít, že při prodlení s placením pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vždy (tedy před i po účinnosti zákona č. 104/2015 Sb.) vznikala povinnost zaplatit úroky z prodlení (§ 1968, 1970 o. z.), nikoliv poplatky z prodlení podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.

V konečném důsledku je proto správný závěr odvolacího soudu, že žalobci právo na zaplacení poplatku z prodlení podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. nevzniklo, a proto Nejvyšší soud dovolání v této části zamítl [§ 243d písm. a) o. s. ř.].

Jak zde správně podotýká páčko (bez ověření), nejen řádné, ale i neřádné vyúčtování má právní účinky. A bylo tomu tak vždy, i když popletení čeští soudci dlouhá léta nesmyslně tvrdili opak.

Doručení neřádného vyúčtování mělo a má právní účinek od okamžiku, kdy se dostalo do sféry dospozice adresáta (příjemce služeb). Od toho okamžiku se totiž počítá běh lhůty 30 dnů pro podání námitek. Příjemci služby vzniká doručením právo (a zároveň povinnost) na toto vyúčtování reagovat a podat případně námitku. (Nesplnění této povinnosti příjemce služeb může být pokutováno podle 2013/67/13/1.) Tato skutečnost byla v zákoně zakotvena od roku 2013.

Nebylo tedy správné stokrát opakované tvrzení soudců, že neřádné vyúčtování není vyúčtováním a proto nemá žádné právní účinky. Psal jsem o tomto zjevném omylu soudců opakovaně, ale co naplat: blbové v talárech opisovali stále dokola své nesmysly a toto nikdy nepochopili.

Změnila to až novela zákona o službách.

Teď snad už budou čeští soudci chápat, že i neřádné vyúčtování nějaké právní účinky má – tedy je nepochybně VYÚČTOVÁNÍM. Vždyť způsobuje nejen započetí běhu „reklamační“ lhůty 30 dnů, ale způsobuje i splatnost přeplatku a – v některých případech – i splatnost nedoplatku.

Soudy tedy musí přehodnotit svá stanoviska a dosavadní konstantní judikatura je nadále nepřípadná a nepoužitelná.

Justitianus

Souhlasí to jak píšeš Justi, neřádné vyúčtování má právní účinky – NENÍ SPLATNÉ, JDE O ZDÁNLIVÉ VYÚČTOVÁNÍ.

• Bože (bez ověření) napsal: „… neřádné vyúčtování má právní účinky – NENÍ SPLATNÉ, JDE O ZDÁNLIVÉ VYÚČTOVÁNÍ.“

Hlupák se pozná podle toho, že používá výrazy, jejichž obsahu nerozumí.
Právní jednání které má právní účinky nemůže být zároveň označeno za zdánlivé.

☀ Doručení neřádného vyúčtování má (ode dne 1.1.2014) tyto právní účinky:

• doručením nabývá příjemce služby právo požádat poskytovatele služeb, aby doložil podklady a aby umožnil pořízení kopie podkladů;
• doručením se zahajuje běh lhůty 30 dnů pro podání námitky k vyúčtování (v případě že příjemce nevyužil práva požádat o podklady);
• doručení způsobuje počátek doby placení denních pokut poskytovatelem služby (není-li doručeno po zákonné lhůtě);
• doručením je stanoven počátek běhu doby placení denních pokut příjemcem služby, jestliže nesplnil svou nepeněžní povinnost podat námitku ve lhůtě 30 dnů;
• doručením nabývá příjemce služby právo domáhat se soudního přezkumu vyúčtování[1].

☀ Ode dne 1.1.2024 má doručení neřádného vyúčtování navíc i tyto právní účinky:

• marným uplynutím lhůty 30 dnů pro uplatnění námitek vyjadřuje příjemce svůj neodvolatelný souhlas s obsahem neřádného vyúčtování (a ztrácí tím nárok na případný soudní přezkum);
• doručení způsobuje vznik nároku poskytovatele služby na doplacení nedoplatku plynoucího z neřádného vyúčtování, jestliže jeho vady nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku;
• doručení způsobuje vznik nároku příjemce služby na výplatu přeplatku plynoucího z neřádného vyúčtování (a to i v případě, kdy vypočtená výše přeplatku je nesprávná);
• doručení zahajuje běh lhůty 4 měsíců do splatnosti přeplatků a nedoplatků plynoucích z neřádného vyúčtování.

➡️ Tvrdit za těchto okolností cosi o „zdánlivém“ vyúčtování – to by mohl jedině blb nebo čeští soudci.

[1] Podotýkám, že pokud by snad samo neřádné vyúčtování mělo být „zdánlivé“, pak ani jeho doručení by nebylo právním jednáním; to by znamenalo, že vůbec nenastalo doručení jakéhokoliv vyúčtování. Soud by mohl přezkoumávat obsah takového zdánlivého ne-vyúčtování pouze jako otázku předběžnou. Příjemce služby by se mohl nanejvýš domáhat toho, aby soud rozhodl, že zdánlivé ne-vyúčtování nemá žádné právní účinky.
Skutečnost že určité právní jednání je zdánlivé však nevyžaduje aby tuto skutečnost konstatoval soud. Zdánlivost je trvalá vlastnost a nemá žádnou promlčecí lhůtu. Zdánlivé jednání nelze konvalidovat (zhojit) ani plynutím času, ani jiným způsobem.

Justitianus

Novelu kterého paragrafu máte na mysli?

Vyúčtování pro tápající. Kdo nemá jasno může kouknout na poslední metodický pokyn k zák. o službách https://mmr.gov.cz/…024.pdf.aspx?…

Lhůta začíná plynout od dne následujícího po doručení vyúčtování Vyřízení námitek Poskytovatel služeb má povinnost reagovat na vznesené námitky a vyřídit je do 30 dnů od jejich předložení. Za datum předložení námitek se považuje jejich doručení poskytovateli služeb. Vyřízení může zahrnovat vyhotovení opravného vyúčtování nebo předložení dokladů k vyúčtování. Pokud jsou námitky neoprávněné, poskytovatel služeb je povinen poskytnout vysvětlení příjemci služeb ohledně provedeného vyúčtování. Pokud poskytovatel nereaguje ve stanovené lhůtě, má příjemce služeb právo na pokutu podle § 13 ZS. Následky podání námitek Podání námitek není podmínkou, kterou by soud zkoumal v řízení o zaplacení nedoplatku nebo přeplatku z vyúčtování služeb. Soud při tomto řízení zkoumá, zda bylo vyúčtování služeb provedeno řádně a stalo se splatným, bez ohledu na to, zda příjemce služeb podal námitky proti vyúčtování. Absence námitek nemůže napravit případné nesprávnosti ve vyúčtování.

K § 13 Na straně poskytovatele služeb jde o nedoručení vyúčtování v předepsané lhůtě, nesplnění povinnosti umožnit příjemci služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a nesplnění povinnosti spojené s vypořádáním námitek, případně vystavit podrobný rozpis paušální platby pro účely sociálních dávek v oblasti sociálního bydlení. Každá z těchto povinností musí být splněna řádně a včas. Pokud by poskytovatel služeb například neprovedl vyúčtování věcně správně, nelze tuto povinnost považovat za splněnou. Právní povaha pokuty Na pokutu podle § 13 odst. 1 ZS se použijí obecná ustanovení o smluvní pokutě obsažená v § 2048 až 2051 OZ. Jde o porušení smluvní povinnosti dané právním předpisem, proto je pokuta nazvaná penále (ve smyslu § 2052 OZ). Věřitel může požadovat penále bez ohledu na to, zda mu vznikla škoda v důsledku porušení povinnosti. A zaplacení penále nezbavuje dlužníka povinnosti splnit hlavní povinnost.

Přehled nepravd, které ve svém příspěvku uvedl diskutér Bože (bez ověření):

• Bože (bez ověření): „Kdo nemá jasno může kouknout na poslední metodický pokyn k zák. o službách …“

TO JE ZAVÁDĚJÍCÍ TVRZENÍ. To, co diskutér označuje za „poslední metodický pokyn“ obsahuje i chyby, které jsou v rozporu se zákonem. Je tedy třeba přistupovat k tomu textu velmi obezřetně a s vědomím, že jde pouze o názor jakéhosi ministerského úředníka.

• Bože (bez ověření): „Vyřízení může zahrnovat vyhotovení opravného vyúčtování nebo předložení dokladů k vyúčtování. “

TO JE NEPRAVDIVÉ TVRZENÍ. Diskutér „Bože (bez ověření)“ si plete nahlížení do podkladů s vyřízením námitky k vyúčtování. Pokytovatel není povinen při vyřízení námitky předkládat žádné doklady ! A pokud snad nějaké doklady i předloží, nezbavil s tím své zákonné povinnosti vyřídit námitku k vyúčtování. Pouhé šermování nějakými lejstry totiž vyřízením námitky není.

• Bože (bez ověření): „Pokud jsou námitky neoprávněné, poskytovatel služeb je povinen poskytnout vysvětlení příjemci služeb ohledně provedeného vyúčtování.“

TO JE NEPRAVDIVÉ TVRZENÍ. Poskytovatel služeb nemá zákonem uloženu povinnost poskytnout jakékoliv vysvětlení ! Vyřízení námitky nezahrnuje v sobě žádné „vysvětlování“, poučování, doučování, přesvědčování, ani školení. Poskytovatel služeb je pouze povinen sdělit, zda námitku neuznává, nebo zda ji uznává (a ve druhém případě zpravidla doplní chybějící zákonné údaje, opraví chyby v psaní nebo v počtech, vystaví příjemci služby opravné vyúčtování, nebo vystaví příjemcům služby opravná vyúčtování).

Justitianus

Pro Justina. Všichni jsou blbí, úředníci, soudci, jen Justin je chytrý. Tak tedy jednoduše a po lopatě. Vyúčtování je účetní doklad. Pokud je v něm chybný výpočet toho, co bylo uhrazeno a co bylo spotřebováno, příjemce uvede zhotoviteli pochybení a napíše, že odmítá špatně vyhotovený doklad uhradit. Konec, stejně jako u jiného dokladu, např. faktury. Jak jednoduché. Soud aby zjistil, kdo má pravdu musí se zabývat vyúčtováním ať už byla podána reklamace nebo nebyla, jinak by se pravdy nedobral. Proto to tak úředníci píší a soudci dělají a zdůvodňují v rozsudcích svou činnost. Kdo neudělal správně účetní doklad platí pokutu, za to že tak neučinil v termínu určeném v zákoně. TEČKA, jak jednoduché. Přeji příjemné odpoledne.

Bože (bez ověření), zase plácáte nesmysly.

• Bože napsal(a): „Vyúčtování je účetní doklad.“

Nesmysl. Vůbec netušíte co je to účetní doklad. Vyúčtování nemusí být účetním dokladem a samozřejmě nemusí u vystavitele splňovat žádné náležitosti pro účetní doklad. Mohlo by se stát účetním dokladem jedině u příjemce, a to ještě jenom za předpokladu, že příjemce služby je účetní jednotkou. Nemelte zde nesmysly, které jste odkudsi opsal. Pokud se domníváte opak, prokažte to citací z celostátně účinného právního předpisu.

• Bože napsal(a): „Pokud je v něm chybný výpočet toho, co bylo uhrazeno a co bylo spotřebováno, příjemce uvede zhotoviteli pochybení a napíše, že odmítá špatně vyhotovený doklad uhradit.“

Je mi úplně jedno jaké nesmysly si zde vymýšlíte. Já vycházím pouze ze znění zákona. Podle 2013/67/§8/ platí, že příjemce má možnost doručit poskytovateli služby námitku k vyúčtování. O žádném psaní trucovitých psaníček ani o nějakém odmítání úhrady se zákon nezmiňuje.

• Bože napsal(a): „Konec, stejně jako u jiného dokladu, např. faktury. Jak jednoduché.“

Zase žvaníte nesmysly. Není to konec. Nějakým psaníčkem to samozřejmě neskončí. Podle §8/2 zákona platí, že jestliže příjemce služby nepodal včas námitku k vyúčtování, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Toto jest nevyvratitelná právní domněnka. Což kdybyste si přečetl zákon? Takže vám jako příjemci služby vznikne povinnost uhradit nedoplatek, vy troubo.

• Bože napsal(a): „Soud aby zjistil, kdo má pravdu musí se zabývat vyúčtováním ať už byla podána reklamace nebo nebyla, jinak by se pravdy nedobral.“

V první řadě to vyúčtování musí existovat. Není tedy „zdánlivé“, jak jste tady nesprávně tvrdil. Jsem rád, že ustupujete od Vašeho mylného tvrzení.

Justitianus

Justin plodí nesmysly, i NS uvedl v bodě II. že se jedná o účetní doklad. Když dostanete vyúčtování za elektřinu, vodu, plyn, … ve svém domě, tak je to vždy faktura – ÚČETNÍ DOKLAD. Za SVJ není napsáno faktura, ale jedná o účetní doklad – SVJ o tom účtuje, str. DAL a MD https://profipravo.cz/index.php…

• Hlupák „Bože (bez ověření) napsal: „“Když dostanete vyúčtování za elektřinu, vodu, plyn, … ve svém domě, tak je to vždy faktura – ÚČETNÍ DOKLAD.“

Hlupáku, už jsem Vás zde jednou vyzval – cituji:
„Vyúčtování nemusí být účetním dokladem a samozřejmě nemusí u vystavitele splňovat žádné náležitosti pro účetní doklad. Pokud se domníváte opak, prokažte to citací z celostátně účinného právního předpisu.“

Ve Vaší odpovědi žádný celostátně účinný právní předpis neuvádíte. Z toho soudím, že žádný takový předpis neznáte. Nejste tedy schopen prokázat vaše tvrzení.

Blouzníte o jakési „faktuře“ a netušíte co to je. Blouzníte o „účetním dokladu“ a netušíte co to je, ani nevíte jaké náležitosti by měl podle zákona obsahovat. Zmiňujete se jen o jakémsi tvrzení hlupáků z NS. Shrnuji: Vyúčtování služby samo o sobě nemusí být účetním dokladem podle 1991/563/§11/1; může se jednat o podklad (přílohu) k účetnímu dokladu vystavenému buď poskytovatelem služby, nebo příjemcem služby (je-li účetní jednotkou).

Stačí myslet tím, co máte mezi ušima. Nazývá se to mozek.

Běžný vlastník jednotky (který má zákonnou povinnost doručit vyúčtování svému nájemci, 2013/67/§2/1/a/1) není zpravidla účetní jednotkou a tedy nemůže vystavit žádný „účetní doklad“. Kdyby zákonodárce byl měl v úmyslu uzákonit, že vyúčtování podle zákona 2013/67 musí být účetním dokladem, jistě by to v zákoně takto uvedl; pak by ovšem vlastník jednotky žádné vyúčtování vystavit nesměl, protože není účetní jednotkou.

Tím je možné celou diskusi s hlupákem ukončit – byla zcela zbytečná.

Justitianus

Vůbec nechápu, o čem diskutujete. Když jsou ve stanovách pro vyúčtování pravidla, jak může být vyúčtování vadné?