Vrácení nevyúčtovaných záloh na služby, řízení Ncp 366/2020
Pouze správné vyúčtování služeb je splatné, judikatura je v tomto ohledu konstantní.
Pokud poskytovatel služeb nesplní svou povinnost doručit příjemci služeb správné vyúčtování služeb, nabízí se otázka, zda je poskytovatel služeb oprávněn zadržovat zálohy nebo je vrátit.
Nebyla tato problematika již řešena vyššími soudy? Jen poukážu na řízení Ncp 366/2020, které v předmětné záležitosti probíhá.
Žádal jsem OS Praha 5 a MS Praha o rozsudky v této věci (Ncp 366/2020), protože mě to také zajímalo.
OS Praha 5 uzavřel, že pokud pronajímatel služby řádně nevyúčtoval, má nájemce nárok na vrácení uhrazených záloh. V této věci nebylo podáno odvolání, takže se názoru vyšších soudů nedočkáme.
Já osobně ale názor OS Praha 5 nesdílím. Byť by se takové řešení (vrácení záloh) nabízelo, nevidím právní nárok na vrácení záloh. U soudu by žalobce tvrdil, že chce zálohy zpět z důvodu porušení povinnosti pronajímatelem (k jejich vyúčtování). Takový následek (vrácení v případě nevyúčtování) ale nikde v zákoně (a předpokládejme že ani v nájemní smlouvě) zachycen není. Následkem takového porušení je typicky odstoupení od smlouvy, kde se pak přijatá plnění (zde zálohy) vrací. Odstoupení je ale u nájmu přinejmenším problematické (možnost odstoupení vs. výpovědi bez výpovědní doby, odstoupení od nesplněné části dluhu, zánik závazku ex tunc/ex nunc atd., těch dílčích problémů, které by se musely rozseknout a které rozseklé soudy ještě nejsou, je několik; a není zřejmé, jak by se rozsekly). Takže se obávám, aby jiné soudy neměly názor, že na vrácení právní nárok není a je třeba žalovat na splnění povinnosti k vyúčtování záloh.
- Martine, nepřiléhavá a tedy chybná je tato Vaše úvaha: „Následkem takového porušení je typicky odstoupení od smlouvy, kde se pak přijatá plnění (zde zálohy) vrací.“
Nemáte pravdu. Nejde jen o zálohy!
Nevzal jste do úvahy, že přijatým plněním nejsou jenom zálohy uhrazené příjemcem služeb. Přijatým plněním je (u příjemce) i samotná služba, která mu byla poskytována po celé zúčtovací období. Služby které mu byly poskytovány už totiž vrátit nemůže. Ty už zkonsumoval a měl z nich prospěch.
Takže je nesprávný závěr, že by příjemci služeb snad mohlo vzniknout právo na odstoupení od smlouvy a vrácení všech zaplacených záloh. Vrácení (nevyúčtovaných) záloh by mohlo nastat jedině pokud některá služba nebyla vůbec poskytována.
Justitianus
K dosavadní konstantní judikatuře:
V rozsudku ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017, Nejvyšší soud dovodil, že nelze ztratit ze zřetele, že není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost pronajímatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost přeplatku, případně nedoplatku, plynoucího z vyúčtování (k tomu lze pro srovnání opětovně odkázat na závěry vyjádřené v bodu I.2.d. stanoviska sp. zn. Cpj 164/80). Lze tudíž přisvědčit dovolatelovu názoru, že na základě věcně nesprávného vyúčtování nemůže nájemce úspěšně vymáhat po pronajímateli ani případný přeplatek na službách vyplývající z vyúčtování (natož přeplatek ve správné výši), neboť ten se nikdy nestane splatným. Přitom v zájmu dosažení splatnosti tohoto přeplatku nemá nájemce jinou možnost než podat žalobu na stanovení povinnosti pronajímateli provést (řádné) vyúčtování služeb.
Viz např. rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem 76 C 220/2021–42, https://rozhodnuti.justice.cz/…dnuti/207319.
Že se jedná o konstantní judikaturu je zjevné i z citovaného rozhodnutí kolegia Nejvyššího soudu Cpj 164/80 ze dne 16.07.1981, https://www.aspi.cz/…zivanim-bytu.
Justitianus
Poslední komentáře