Plánování oprav - nutnost?
Zdravím,
jak se díváte při svých zkušenostech na dlouhodobé plánování oprav?
Považujete to na nutné nebo nepotřebné. Výbor našeho SVJ do budoucna
neplánuje, protože nezná ceny oprav, ceny se budou měnit a odhady by byly
nepřesné. A tedy plánuje jen „menší“ opravy na následující rok
z peněz, které jsou k dispozici. Nákladnější opravy se odkládají na
neurčito s tím, že nyní na ně nejsou peníze (což je pravda) a tedy nemá
smysl o nich uvažovat. Kdy se tímto způsobem na nákladnější opravy
dostane řada, nad tím nikdo neuvažuje. Jedná se přitom o starý dům,
který dlouho nebyl udržován.
Myslíte, že je tento způsob vhodný? Nebo máte nějaké pádné argumenty, proč by měl výbor svůj způsob plánování změnit a jaký způsob plánování doporučujete?
Díky
Karel M.
Vážený pane Karle M. Plně souhlasím s p.Klainovou a p.Kolářem.
Bez plánu oprav, který zahrnuje pravidelně se opakující revize a servis technických zařízení domu, ověřování podružných měřidel, zajišťování průběžné údržby domu včetně malování a nátěrů, deratizace, apod., a nutnosti velkých oprav v časové ose na základě technické životnosti jednotlivých prvků je stanovena předběžná potřeba finančních prostředků v dnešních cenách, společenství nemůže vůbec fungovat jako správce společného majetku = řádný hospodář. Tyto ceny v plánu oprav je nutné každoročně upravovat – valorizovat v návaznosti na vývoji cen včetně DPH. Na základě těchto skutečností se stanovuje příspěvek dlouhodobé zálohy (Fondu oprav) tak, aby v potřebném čase bylo možné potřebné financovat.
Matějka
Výbor se vymlouvá, že nezná ceny a vy to trpíte. Může si je přece zjistit. Takhle to běžně členové ostatních výborů dělají. Lepší je přece nepřesný odhad, než žádný.
Váš problém s neopraveným domem může být řešen různě. Zkuste si vzpomenout, jak to děláte doma (pokud tedy nejste zrovna milionáři), když potřebujete něco obnovit. Buď na to šetříte, nebo si půjčíte.
Takže se snažte dát dohromady nějaký ten odhad finanční náročnosti nutných oprav a rekonstrukcí, promyslete si časový sled jednotlivých akcí a potom už spočítejte a nabídněte vlastníkům různé varianty: dlouhodobé spoření nebo krytí nákladů úvěrem, případně jednorázové příspěvky na nejnutnější opravy či rekonstrukce. Úplně nejlepší možná bude kombinace všech tří variant.
Hlavně je třeba vědět, že nikdo jiný se o váš dům starat nebude. Nechce-li to dělat výbor, začněte s těmi, kdo mají zájem a výbor vyměňte (nebo si počkejte, až vám dům spadne na hlavu).
N. Klainová
Doplnil bych ing.Klainovou. Otevřel jste dle mého názoru jeden z nejdůležitých bodů činnosti statutár. orgánů, tj rozhodování o „velkých“ penězích : „ na CO ?, do KDY ? KOLIK ? JAK ?.
Odpověď na „Plánovat ? = ANO !“ má své opodstatnění zejména u takových domů
- kde se jejich vlastníci již rozhodli a mají už část oprav domu realizovanou
- kde ještě vůbec nezačali (domy krátce po „privatizaci“ – MBD i SVJ )
Zpracování plánu oprav v určitém časovém horizontu (dlouhodobém, střednědobém) je závislé případ od případu zejména na daných poměrech
- tech. stav domu (po staveb. stránce i tech. zařízení)
- finančních možnostech, tvorbě DLZ na opravy-výši měs.příspěvků,
- kvalifikaci, tj. odborných znalostech a zkušenostech, organiz. schopnostech členů statutár. orgánů, „úrovni správce“ nebo „obojího“.
Další možností je využití osoby nebo osob s potřebnými předpoklady pro zpracování takového plánu. To vyžaduje odborně stanovit a určit
- „CO ?“ – účel opravy, definovat
- „do KDY ?“, stanovit termín realizace, pořadí podle naléhavosti – tech. stavu
- „KOLIK ?“ na to bude potřeba celkem peněz ?
- „JAK ?“ je získat a co nejefektivněji ! (tvorba DLZ, úvěr, stát. dotace event. podpory)
Pokud jste to vše věděli a zvládnete to sami, vaše plus. Pokud se Vám to zdá trochu nad vaše znalosti nebo i časové možnosti, protože tušíte, že za každým z bodů je kus znalostí, zkušeností a práce (např. „KOLIK ?“, „JAK ?“ ) a s tím souvisí nakonec i další, jako smluvní vztahy, přejímky prací, reklamace a j.), pak je na zvážení jestli se s někým neporadit, než to podcenit a jít do rizika finanční ztráty nebo jiných škod. Někde to ale tak vážně třeba neberou a „taky to jde“, protože to nikomu nevadí. Příkladem toho jsou rozhodování o financování oprav formou „úvěru na rychlo“ bez „plánu oprav“ a bez promyšleného „plánu jejich financování“.
Závěrem : Je to vše dle mého názoru o odpovědnosti a o
- efektivně vynaložených penězích,
- nebo vydaných zbytečně navíc.
Skončením realizace nákladných oprav by ale „plánování oprav a tvorby finančních prostředků na realizace budoucích oprav“ končit nemělo. Určité „finanční plánování“ je dle mého názoru základem „efektivního nakládání s penězi vlastníků“ a s tím souvisí i diskutované odměňování.
Případné další informace nebo konkretní případ je možné konzultovat přes k.kolar@centrum.cz
Poslední komentáře