Hlasování

Korky, zadržte. Co píšete je zčásti nesprávné. Pravdu máte v tom, že náklady na právníka v souvislosti se správou domu jsou náklady na správu domu. Nesprávně se ale vyjadřujete ke způsobu úhrady. Vaše snaha argumentovat nařízením vlády č. 366/2013 Sb. je právně nepodložená.

Nařízení vlády č.366/2013 Sb.je částečně neplatné pro pro rozpor se zákonem, a částečně neplatné pro nedostatek zákonného zmocnění. Jde o obvyklý legislativní paskvil nevalné úrovně, který připravili nekompetentní ouředníci MMR a vláda premiérů Nečase a Rusnoka tento paskvil projednala a schválila bez čtení.

• Rozpor se zákonem:
V § 8 n.v. č. 366/2013 Sb.je uvedeno, že pod činnosti týkající se správy domu a pozemku údajně patří „vedení účetnictví, zpracování a předložení daňových přiznání“.
To je v rozporu s ustanovením § 1180 odst. 2 NOZ, který vedení účetnictví jednoznačně zařazuje do nákladů na vlastní správu právnické osoby.

• Nedostatek zákonného zmocnění:
V § 17 n.v. č. 366/2013 Sb. jsou (nesprávně) vyjmenovány činnosti, které podle autorů nařízení vlády spadají pod „některé náklady vlastní správní činnosti“.
To je v rozporu s ustanovením § 1222 NOZ, které neobsahuje žádné zákonné zmocnění pro vládu, aby podzákonným předpisem definovala náklady na vlastní správu právnické osoby. V zákonu chybí zákonné zmocnění; ustanovení § 17 nařízení vlády je tedy zařazeno pouze z nadbytečné pilnosti ouředníků, nemá však právní závaznost pro nikoho.

• A ještě jednou rozpor se zákonem:
V § 17 n.v. č. 366/2013 Sb. (což je – jak jsem už napsal – jako celek právně neúčinné ustanovení) je uvedeno, že pod náklady vlastní správní činnosti údajně patří „náklady na rozúčtování a vyúčtování plnění spojených s užíváním jednotek, včetně provedení odečtů hodnot z poměrových měřidel spotřeby vody a ze zařízení sloužících k rozúčtování nákladů na teplo,“.
To je v rozporu se zákonem, neboť tyto náklady jsou nepochybně náklady na poskytování služeb spojených s užíváním bytů a spadají pod zákon č.67/2013 Sb.. Nemá to naprosto nic společného s náklady na vlastní správu právnické osoby.

Takže, vážený Korky:

1. Na § 17 nařízení vlády se laskavě neodvolávejte, neboť to nemá oporu v zákoně a jde pouze o nezávazný text bez jakékoliv právní účinnosti.
2. Pokud se právní služby týkaly správy domu a pozemku, pak jde o náklad na správu domu a pozemku, který se vlastníkovi rozúčtuje v souladu s § 1180 odst. 1 NOZ ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech.
3. O náklad na vlastní správu právnické osoby podle § 1180 odst. 2 NOZ by se jednalo pouze v tom vymezeném případě, kdy obsahem právní služby byla vlastní správa SVJ (například právní rada spojená s povinnostmi SVJ vůči rejstříkovému soudu, s povinnostmi SVJ vůči státu, s daňovým tvrzením SVJ, atd.).

lake

S tímto tvrzením nesouhlasím z toho titulu, že v zákoně, který uvádíte se mluví o spotřebě a jejího rozúčtování, zatímco v NV je zmíněn samotný akt odečtů a jeho vyúčtování. Takže v tomto nevidím žádný rozpor.

§ 1222

Prováděcí právní předpis stanoví, jakým způsobem se vypočte podlahová plocha bytu v jednotce, o kterých částech nemovité věci se má za to, že jsou společné, a podrobnosti o činnostech týkajících se správy domu a pozemku.

Takže já se teď ptám, když „prováděcí právní předpis stanoví,…“, jak můžete tvrdit, že NV není prováděcím předpisem, jelikož nevidím, že by jeho ustanovení byla v rozporu jak s NOZ, tak s 67/2013 Sb.

Pane Korky, neztrapňujte se prosím.

Odečty měřidel či indikátorů, rozúčtování nákladů, vyúčtování a vypořádání přeplatků a nedoplatků za služby – to vše samozřejmě spadá pod náklady na poskytování služeb spojených s užíváním bytů podle zákona č. 67/2013 Sb.. Nijak to nesouvisí ani se správou domu a pozemku, ani s vlastní správou právnické osoby SVJ.

Pokud to nedovedete rozpoznat běžnou mozkovou činností, zkuste si představit stav, kdy SVJ služby neposkytuje. V tom případě nebude nic odečítat, rozúčtovat, vyúčtovat ani vypořádávat. Takže náklady bude mít nulové. Z toho je zřejmé, že tyto náklady jsou spojeny se službami. S ničím jiným.

Mimochodem, kdybyste si alespoň jednou přečetl zákon č. 67/2013 Sb., zjistil byste k Vašemu překvapení, že se zmiňuje o vyúčtování. Takže jste zákon č.67/2013 Sb. nečetl. U místních blbečků je bohužel zvykem diskutovat o zákonech, které nečetli, a o věcech, o kterých nic nevědí.

lake

Pane lake,

je bezvýznamné, zda vy se domníváte, že NV je v určitých ustanoveních neplatné. Neplatnost právního předpisu může vyslovit pouze Ústavní soud a do té doby je platný a účinný.

Pane Zdenku, k neplatnosti se už Ústavní soud vyslovil, jenom Vy to nevíte.

Existuje judikatura i výkladová literatura k tomu, že při rozporu podzákonné normy se zákonem platí zákon. Samozřejmě.

Podle článku 78 Ústavy České republiky platí, že vláda může vydávat nařízení pouze k provedení zákona a v jeho mezích. Při vydání podzákonné normy bez konkrétního zmocňujícího ustanovení v zákonu jde o právní akt nulitní, tedy neplatný, neboť k vydání nebyl splněn základní předpoklad – zákonné zmocnění.

lake

§ 1222 NOZ:

Prováděcí právní předpis stanoví, jakým způsobem se vypočte podlahová plocha bytu v jednotce, o kterých částech nemovité věci se má za to, že jsou společné, a podrobnosti o činnostech týkajících se správy domu a pozemku.

Pane Zdenku, zcela správně citujete zmocňující ustanovení. Děkuji. Je z něj zřejmé, co už jsem zde napsal: že vláda nikdy nedostala zákonné zmocnění k tomu, aby definovala náklady vlastní správní činnosti SVJ(2012).

Takže mám pravdu, pokud jde o absolutní neplatnost § 17 n.v. č. 366/2013 Sb.

Copak? Stále nerozumíte? Měl byste, pokud znáte obsah NOZ. Podle § 1180 NOZ platí, že zákon striktně odlišuje dvě základní skupiny nákladů SVJ(2012): náklady na správu cizího majetku (domu a pozemku) podle § 1180 odst. 1 a náklady na vlastní správu právnické osoby podle § 1180 odst. 2 NOZ. (Vedle toho existují i náklady jiné, např. na poskytování služeb, ale ty se řídí jiným zákonem.)

Nařízení vlády se snaží bez zákonného zmocnění definovat druhou skupinu nákladů v § 17. Nejen že taková definice je právně nulitní pro nedostatek zákonného zmocnění, ona je navíc úplně obsahově nesprávná. Takže tato část nařízení vlády nemůže sloužit ani jako nezávazné rámcové vodítko – pokud byste ji chtěl snad brát vážně.

lake

Pane lake, připouštím, že zákonné zmocnění k vydání NV je velmi obecné, taková ale už zmocnění k vydání NV bývají. To ale ještě nikoho neopravňuje takovýto předpis nerespektovat. Vyslovit neplatnost právního předpisu může pouze ÚS a vy to velmi dobře víte.

Můžete zde 100× tvrdit, že některá ustanovení NV jsou neplatná, a já vám po 101. řeknu, že toto vaše tvrzení je bezvýznamné.

Co myslíte, co by udělal soud s žalobou postavenou na domnělé neplatnosti některého ustanovení NV? Zcela jistě by ji zamítnul, protože by nemohl jinak.

Pane Zdenku, opět nemáte pravdu. Na vině je Vaše naprostá neznalost judikatury Ústavního soudu k otázce zmocnění při vydání podzákonného předpisu. Pak nemá ovšem smysl, abyste se pokoušel o amatérské odhady právního stavu. Jsou to Vaše tvrzení, nikoliv moje, která jsou ve světle konstantní judikatury ÚS bezvýznamná.

Podle konstantní judikatury Ústavního soudu (např. nálezů Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97) jiný (podzákonný) právní předpis nemůže vybočit ze zákonných mezí – nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Podle nálezu Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách:

• „jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem,
• nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti),
• musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

V tomto případě zákonodárce vyjádřil svou vůli v § 1222 NOZ, aby jiný právní předpis stanovil „podrobnosti o činnostech týkajících se správy domu a pozemku“.
Přitom z § 1180 jednoznačně plyne, že do takto definovaného rozsahu činností nespadají činnosti vlastní správy právnické osoby. Rozsah zmocnění je zde tedy stanoven jednoznačně a určitě.

Kdyby oba druhy činností měly splývat, pak by postrádal smysl celý § 1180 NOZ! Šlo by také o rozpor s obecným ustanovením § 1414 NOZ, které ukládá striktně oddělovat cízí spravovaný majetek od vlastního majetku správce.

Vaše svévolné fantazijní nápady nemají žádné ukotvení ani v zákonu, ani v judikatuře. Pouhý Váš nesouhlas s objektivně existujícím stavem nemá právní účinky. Více čtěte relevantní právní texty. To je vše, co se dá k věci říci.

lake

Pane lake, pokud má být záměrem vašich názorů na neplatnost některých ustanovení NV rada návštěvníkům tohoto webu, že se nemusí těmito ustanoveními řídit a pokud někdo bude tato ustanovení na nich vynucovat, že se budou moci proti tomu s úspěchem bránit u soudu, anonymita tohoto webu vám to umožňuje. Ale pouze jen tato anonymita. Jinak by totiž § 2950 NOZ mohl být pro vás docela nepříjemný.

Ano, pane Zdenku. Shrnul jste to přesně. Právě toto tvrdím: neplatným, protizákonným a zjevně zmatečným ustanovením § 17 n.v. č. 366/2013 Sb. se neřiďte. Je nulitní, od počátku nemá právní účinky vůči nikomu.

Veškeré Vaše „námitky“ proti tomuto zjevnému faktu jsou neprůkazné a nepodložené.

lake

Lake, pojem „vlastní správa právnické osoby“ jste si vymyslel, oporu v § nemá, stejně jako náklady na ni. Z nesprávných premis nelze dále nic rozumného dovozovat.

Benzín, nejdříve si něco zjistěte o záležitostech, ke kterým se hodláte vyjadřovat.

§1180 odst. 2 NOZ:

Příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně.

Tazatel napsal: „… objednal je pověřený vlastník jako fyzická osob[a]“. Pověřený vlastník samozřejmě má právo používat služby právníka, ale pokud tak snad učinil sám za sebe, je logické, že si to platí sám.

Bylo by potřebné napřed postavit najisto, zda náklad na právní služby měl přímou souvislost se správou domu a pozemku. Pokud ano, plátce je oprávněn vymáhat úhradu účelně vynaložené částky na SVJ; došlo k bezdůvodnému obohacení SVJ, neboť jiná osoba hradila za SVJ to, co společenství mělo hradit samo.

V tom případě je jakékoliv dodatečné schvalování nadbytečné: prostě byl vynaložen nutný náklad, tak jej SVJ zaplatí. Pak může vymáhat alikvotní podíl na vlastnících jednotek, také bez jakéhokoliv hlasování a schvalování.

Tazatel se ale o obsahu právních služeb nezmiňuje, takže nelze dát jednoznačnou radu zda se prostě podřídit většinovému rozhodnutí, nebo je napadnout žalobou.

lake