Pane Kruppe,

Neporozuměl jste. Vždyť jsem to napsal jasně. Co tvrdím se samozřejmě týká vyúčtování konkrétního bytu a platí, že konečný spotřebitel v každém konkrétním bytu má právo znát náklady všech konečných spotřebitelů ve zúčtovací jednotce (t.j. v domě, ve fakturačním místě). Tyto údaje jsou povinnou součástí každého vyúčtování podle vyhlášky 372/2001 Sb..

Pokud si porovnáte text § 7 vyhlášky, zjistíte, že hovoří většinou o „konečném spotřebiteli“ v JENOTNÉM ČÍSLE, čímž se bezpochyby myslí ten konečný spotřebitel, pro jehož byt se vyúčtování sestavuje, a jeho náměry a náklady.

Avšak v § 7 odst. (2) písm. f) vyhlášky se hovoří o „konečných spotřebitelích“ v MNOŽNÉM ČÍSLE. Co to znamená jsem už vysvětlil.

Můj názor je, že konečnému spotřebiteli je nutné poskytnout podklady ke kontrole rozúčtování nákladů jeho jednotky. Kde je hranice by musel určit soud: je zde rozpor mezi ochranou údajů osobní povahy a právem na kontrolu rozúčtování. Pokud např. některý vlastník bude trvat na tom, že obejde všechny byty a opíše si náměry indikátorů na radiátorech (pro svou kontrolu), je zřejmé, že většina ostatních vlastníků jej prostě nevpustí do bytu. U soudu by zřejmě neuspěl.

lake