Pane Kruppe, zřejmě jste funkční analfabet, když jste nebyl schopen si přečíst, že pojem „zákonné právo“ jsem použil já. A měl jsem k tomu důvod.

O zákonném právu jsem se zmínil proto, že jde o jediný právní důvod, o kterém by bylo možné se bavit s tazatelkou rovnou, bez znalosti dalších podrobností z její strany. Obsah celostátně účinného právního předpisu není totiž nutné prokazovat, a to ani před soudem.

Takové zákonné důvody však tazatelka nezmínila – kromě práva na řádné vyúčtování služeb, a na to jsem jí odpověděl. Její zákonné důvody neznáte ani Vy, pane Kruppe (jinak byste jistě uvedl ty konkrétní právní předpisy, jak jsem Vás vyzval).

Zákonné (i jiné nežli zákonné) důvody údajných nároků tazatelky by nám tedy musela napřed objasnit sama tazatelka. K tomu jsem ji vybídl.

Poslyšte, zde se v diskusích pořád objevují nesmyslná tvrzení: Vlastníci si kdoví proč myslí, že mají neomezený nárok na emailovou komunikací, nárok na doručení podkladů k vyúčtování, nárok na na „dostávání podkladů k zasedání shromáždění“, nárok na „dostávání předpisů plateb“, nárok na jakési „vysvětlení“ k rozúčtování služeb, nárok na důkaz správnosti koeficientů použitých při rozúčtování, nárok na „odůvodnění“ zamítnutí námitky k vyúčtování, a tak dále.

Je třeba pochopit, že je obrovský rozdíl mezi tím co si vlastník nárokuje a tím na co má zákonné právo.

Až nám tedy tazatelka sdělí z čeho (ze které právní skutečnosti) odvozuje své údajné nároky, bude možné jí odpovědět na otázku u koho má tyto nároky uplatnit.

Možná že odpověď bude znít: „Zkuste to na lampárně, mladá paní.“

Justitianus