Záhadný pojem "doručení"
V diskusi Lhůty v §8 zákona o službách s rozproudila diskuse o doručování a zejména o obsahu (definici) pojmů „dojití“, „dodání“, „doručení“ a „doručení do datové schránky“. Je tam i tabulka, která tyto pojmy přehledně shrnuje.
Pro zajímavost zde uvádím, co o „doručení“ praví Česká pošta, která je jediným licencovaným poskytovatelem poštovních služeb v ČR. Podívejme se co je o této hlavní činnosti České pošty uvedeno v oficiálním dokumentu POŠTOVNÍ PODMÍNKY České pošty, s.p. – ZÁKLADNÍ POŠTOVNÍ SLUŽBY.
- Pojem „doručování“ je zmíněn třikrát, a to pouze v souvislosti s úředním doručováním úředních písemností. Definice doručování ovšem chybí.
- Pojem „doručení“ se tam vyskytuje devětkrát, ovšem v osmi případech jde o „doručení vyřízení reklamace“, tedy o komunikaci mezi ČP a jejím zákazníkem. To zde neřešíme !
- Pouze JEDNOU JEDENKRÁT je zmíněněno „doručení či uložení poštovní zásilky“, ovšem zase bez definice pojmu, takže ani Česká pošta neví co to je.
- Pak ještě najdeme po jednom výskytu ve slovech „doručenka“ a „nedoručitelnost zásilky“ (opět bez definice). Jak chce ČP poznat „nedoručitelnou“ zásilku, když neví co je to „doručit“?
To je celkem 14 výskytů ve stěžejním dokumentu, který má 133 stran. Z toho pouze jednou (!) ve významu který nás zajímá – to jest služba přepravy zásilek mezi dvěma soukromoprávními subjekty.
Z té jedné formulace „doručení či uložení poštovní zásilky“ s dá vyčíst to, že jde o dva různé pojmy. Tedy uložení zásilky na poště není doručením.
Soudy totiž judikují konstantně, že zásilka je považována za doručenou okamžikem, kdy se dostala do sféry dispozice adresáta a on má poprvé možnost seznámit se s jejím obsahem. Ovšem pozor: aby to nebylo pro sprostý lid příliš jednoduché, zákonná fikce dojití je třetí pracovní den po odeslání poštou. Kdy tedy nastane fikce doručení?
- Může to být okamžik kdy adresát převeze zásilku od doručující osoby.
- Může to být okamžik, kdy zásilka je vložena do domovní schránky adresáta.
- Může to být okamžik, kdy zásilka je vložena do neoznačené domovní schránky, jestliže na dané adrese není jiná řádně označená schránka.
- Může to být okamžik kdy adresát má poprvé možnost vyzvednout si uloženou zásilku na poště po tom, kdy byl o uložení zásilky vyrozuměn.
Justitianus
Hledáte problém tam, kde není.
Ustanovení § 570 o. z. hovoří obecně o tom, že projev vůle působí vůči osobě v okamžiku, kdy jí dojde. Judikatura dovodila, že „okamžikem, kdy projev vůle dojde“, je okamžik, kdy měla možnost se s obsahem seznámit, tj. u poštovní přepravy vhozením dopisu (nebo oznámení o uložené zásilce) do schránky.
To, že zákon 67/2013 Sb. používá pojem „doručení“ nijak neznačí, že by se mělo jednat o něco jiného. Pojem doručení ten zákon nijak nespecifikuje, tak je analogicky třeba opět vyjít z § 570 o. z., protože i vyúčtování je projev vůle, který působí vůči příjemci v okamžiku, kdy dojde, tj. opět vhozením vyúčtování (nebo oznámením o uložené zásilce) do schránky.
Ve Vaší tabulce (v diskuzi Lhůty v §8 zákona o službách) navíc evidentně nesprávně chápete domněnku (kterou navíc nesprávně popisujete jako fikci) doby dojití – ta se použije jedině tehdy, pokud je jasné, že zásilka došla, ale není jasné kdy. To je v praxi ale málokdy – většinou je sporu o tom, zda zásilka vůbec došla. Vy to popisujete (nesprávně) jako fikci, že zásilka dojde 3. prac. den po odeslání; je to ale domněnka pouze pro případy, že víme, že zásilka došla, jen nevíme kdy.
- nikeid: „To, že zákon 67/2013 Sb. používá pojem „doručení“ nijak neznačí, že by se mělo jednat o něco jiného [nežli dojití]. Pojem doručení ten zákon [67/2013 Sb.] nijak nespecifikuje, tak je analogicky třeba opět vyjít z § 570 o. z. …“
Jenomže Vámi zmíněný § 570 pojem „doručení“ nijak nespecifikuje ! A o to tady jde.
Jak jistě dobře víte, § 570 zmiňuje pouze jediný pojem, a to „dojití“. Nepodařilo s Vám tedy prokázat Vaše tvrzení, že „dojití == doručení“. Snažíte se o tautologii, definici kruhem, ve stylu „Dojití je doručení, protože nikeid tvrdí, že doručení je dojití“.
Naopak: za použití výkladového pravidla racionálního zákonodárce prokáži, že dojití ≠ doručení. V zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, totiž jsou používány oba pojmy, a to zcela nezávisle na sobě.
- Pojem „doručit“ (s odvozeninami) je v NOZ použit 86krát.
- Pojem „dojít“ (s odvozeninami a ve smyslu „okamžik dojití zboží nebo projevu vůle“) je v NOZ použit celkem 16krát: viz §§ 160, 570, 571, 572, 573, 1553/2, 1559, 1697, 1737, 1738/1, 1742, 2115, 2249/3, 2279/4, 2286, 2561.
Jestliže tedy bezpečně víme, že racionální zákonodárce používá v jednom právním předpisu systematicky dva odlišné pojmy, pak to lze vyložit pouze jediným ústavně konformním způsobem:
Jde o dva různé pojmy, které mají odlišné obsahy a odlišné významy.
A já se prostě a jednoduše ptám, jaký je tedy význam neurčitého pojmu „doručit“ mimo oblast elektronické komunikace datovou schránkou. Víte to ?
Justitianus
P.S.
Pojem „doručení“, „doručit“ nepoužívá dokonce
ani Česká pošta, která má s doručováním zkušenosti, sahající od roku
1743, z doby zavedení státního poštovního monopolu císařovnou Marií
Terezií. Domnívám se, že obsah tohoto pojmu byl jasný a nepochybný –
bohužel jen do doby, než jej české soudy zprasily svými nesystematickými
výklady.
Pokud vidíte moji argumentaci jako chybnou, sám používáte stejně chybnou. Jen proto, že zákon používá dva pojmy, vyvozujete, že tím nutně musel myslet dvě různé věci – to tak být nemusí.
Navíc pokud by tyto dva pojmy chtěl zákonodárce tak hrozně systematicky odlišit, jak tvrdíte, proč by to tedy neudělal? Proč by je systematicky tedy zákonodárce použil a pak jedním dechem definoval jen jeden z nich? Není to spíše tak, že tyto pojmy nechtěl odlišit? Nebo proto, že mluví obecně o dojití projevu vůle, což má být pojmem nadřazeným, který v sobě zahrnuje i pojem doručení (i když ten není specifikován, ale je obecně známo, že pojem doručit znamená někomu něco dodat do jeho sféry)?
„Navíc pokud by tyto dva pojmy chtěl zákonodárce tak hrozně systematicky odlišit, jak tvrdíte, proč by to tedy neudělal? Proč by je systematicky tedy zákonodárce použil a pak jedním dechem definoval jen jeden z nich? Není to spíše tak, že tyto pojmy nechtěl odlišit?“ (Vložil nikeid, 9. Červen 2023 – 7:04)
Naletěla jste Justitianovi. Dojít a doručit zaměnitelné ani stejného významu být nemohou, a to z jazykových důvodů. Pokud by byly, byly by zaměnitelné následující dvojice:
Předseda doručil. = Předseda došel*.
Zásilka došla = Zásilka doručila*.
Nesmíte věřit všemu, co Justitianus napíše. Nepíše sice zcela z cesty, jako Hubert, ale píše úmyslně nesrozumitelně a dělá mu to radost.
Úřad mne poučil – aniž by uvedl zákonný podklad – takto:
Za den doručení je považován den přihlášení se do datové schránky, případně desátý den ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky. Připadne-li desátý den na sobotu, neděli nebo svátek, je dokument doručen nejbližší následující pracovní den.
Pošta podle svých poštovních podmínek dodává, v poštovních podmínkách se mnohokrát vyskytuje dodat, dodání, dodejka.
Pro „Pošta (bez ověření)“ a „Teorie dojití (bez ověření)“:
LOL. Žádný z vás dvou nepochopil obsah úvodního
příspěvku.
Nepsal jsem o dojití, nýbrž o doručení.
- Pojem „dojití“ je přece zmíněn v § 570 NOZ, a tento pojem nečiní výkladové obtíže: jde o okamžik,kdy adresát měl objektivně možnost seznámit se s obsahem (i když jště ani nemusel vědět že tato zásilka existuje).
- Zcela jinak je tomu u pojmu „doručení“. Ano, jde o to záhadné doručení, které je předepsáno v § 8 zákona č. 67/2013 Sb.. Zákonodárce užil tento pojem v textu zákona celkem šestnáctkrát!
Co to tedy u všech čertů je? S oním záhadným „doručením“ zákon svazuje počátky i konce běhu lhůt, vznik povinností, tedy i promlčení práv a vznik nároků na pokuty.
Vyjděme z předpokladu racionálního zákonodárce: jestliže systematicky používá pojem „doručenní“ namísto „dojití“, nemůže se u racionálního zákonodárce jednat ani o omyl, ani o opomenutí. Jde tedy o dva obsahově odlišné pojmy. Kdyby zákonodárce nechtěl oba pojmy rozlišovat, jistě by byl užil obvyklý (a v občanském zákoníku zmíněný) pojem „dojití“. Tak tomu však v zákoně o službách není. Několik otázek k zamyšlení:
- Mají se události v zákoně č. 67/2013 b. počítat od okamžiku dojití, nebo až od okamžiku onoho záhadného doručení?
- Pokud se události počítají od dojití, jak má odesílatel ještě navíc u příjemce zajistit „doručení“ požadované zákonem?
- Pokud se události počítají teprve od doručení, pak jde o odchylku od občanského zákoníku; je třeba tento okamžik nějak definovat.
- A jakpak má odesílatel či příjemce hodnověrně prokazovat kdy ten záhadný okamžik „doručení“ nastal?
- Pošta nikdy nedoručuje, ale dodává, jak jsem prokázal. Znamená to, že zásilka předaná k přepravě poskytovateli poštovních služeb nebude nikdy doručena adresátovi, i když mu bude dodána?
Justitianus
„Vyjděme z předpokladu racionálního zákonodárce: jestliže systematicky používá pojem „doručenní“ namísto „dojití“, nemůže se u racionálního zákonodárce jednat ani o omyl, ani o opomenutí.“ (Vložil Justitianus, 6. Červen 2023 – 10:18)
Tím, kdo zaměňuje pojmy, není (racionální = rozumný) zákonodárce, ale poskytovatel poštovních služeb. Jeho racionalitu rovněž předpokládáte?
Na pouhého poskytovatele poštovních služeb samozřejmě nelze vztáhnout předpoklad racionálního zákonodárce. Jsem dalek toho, abych se pokoušel odvodit nějakou obecně platnou právní definici z Poštovních podmínek poskytovatele poštovních služeb.
Ostatně Česká pošta neprovádí žádné „doručení“, ani negarantuje „dojití“ zásilek které převzala k přepravě. ČP se pečlivě vyhýbá použití pojmu „dojití zásilky“ podle § 570 NOZ.
O dojití se ČP zmiňuje v Poštovních podmínkách dvakrát v souvislosti s „dojitím reklamace poště“ a čtyřikrát v souvislosti s „dojitím platby poště“ za její služby.
Justitianus
Poslední komentáře