Pro „Pošta (bez ověření)“ a „Teorie dojití (bez ověření)“:

LOL. Žádný z vás dvou nepochopil obsah úvodního příspěvku.
Nepsal jsem o dojití, nýbrž o doručení.

• Pojem „dojití“ je přece zmíněn v § 570 NOZ, a tento pojem nečiní výkladové obtíže: jde o okamžik,kdy adresát měl objektivně možnost seznámit se s obsahem (i když jště ani nemusel vědět že tato zásilka existuje).
• Zcela jinak je tomu u pojmu „doručení“. Ano, jde o to záhadné doručení, které je předepsáno v § 8 zákona č. 67/2013 Sb.. Zákonodárce užil tento pojem v textu zákona celkem šestnáctkrát!

Co to tedy u všech čertů je? S oním záhadným „doručením“ zákon svazuje počátky i konce běhu lhůt, vznik povinností, tedy i promlčení práv a vznik nároků na pokuty.

Vyjděme z předpokladu racionálního zákonodárce: jestliže systematicky používá pojem „doručenní“ namísto „dojití“, nemůže se u racionálního zákonodárce jednat ani o omyl, ani o opomenutí. Jde tedy o dva obsahově odlišné pojmy. Kdyby zákonodárce nechtěl oba pojmy rozlišovat, jistě by byl užil obvyklý (a v občanském zákoníku zmíněný) pojem „dojití“. Tak tomu však v zákoně o službách není. Několik otázek k zamyšlení:

1. Mají se události v zákoně č. 67/2013 b. počítat od okamžiku dojití, nebo až od okamžiku onoho záhadného doručení?
2. Pokud se události počítají od dojití, jak má odesílatel ještě navíc u příjemce zajistit „doručení“ požadované zákonem?
3. Pokud se události počítají teprve od doručení, pak jde o odchylku od občanského zákoníku; je třeba tento okamžik nějak definovat.
4. A jakpak má odesílatel či příjemce hodnověrně prokazovat kdy ten záhadný okamžik „doručení“ nastal?
5. Pošta nikdy nedoručuje, ale dodává, jak jsem prokázal. Znamená to, že zásilka předaná k přepravě poskytovateli poštovních služeb nebude nikdy doručena adresátovi, i když mu bude dodána?

Justitianus