Hledáte problém tam, kde není.

Ustanovení § 570 o. z. hovoří obecně o tom, že projev vůle působí vůči osobě v okamžiku, kdy jí dojde. Judikatura dovodila, že „okamžikem, kdy projev vůle dojde“, je okamžik, kdy měla možnost se s obsahem seznámit, tj. u poštovní přepravy vhozením dopisu (nebo oznámení o uložené zásilce) do schránky.

To, že zákon 67/2013 Sb. používá pojem „doručení“ nijak neznačí, že by se mělo jednat o něco jiného. Pojem doručení ten zákon nijak nespecifikuje, tak je analogicky třeba opět vyjít z § 570 o. z., protože i vyúčtování je projev vůle, který působí vůči příjemci v okamžiku, kdy dojde, tj. opět vhozením vyúčtování (nebo oznámením o uložené zásilce) do schránky.

Ve Vaší tabulce (v diskuzi Lhůty v §8 zákona o službách) navíc evidentně nesprávně chápete domněnku (kterou navíc nesprávně popisujete jako fikci) doby dojití – ta se použije jedině tehdy, pokud je jasné, že zásilka došla, ale není jasné kdy. To je v praxi ale málokdy – většinou je sporu o tom, zda zásilka vůbec došla. Vy to popisujete (nesprávně) jako fikci, že zásilka dojde 3. prac. den po odeslání; je to ale domněnka pouze pro případy, že víme, že zásilka došla, jen nevíme kdy.