Lži svazu družstev
Ty družstva jsou naprosto nestoudná, místo aby se předseda jejich svazu staral o osvětu a naučil jejich členy a členy orgánů SVJ správně se starat o pohledávky, tak naprosto nestoudně lže jak nemají šanci vymáhat pohledávky…
Viz článek na Babiš Heute. Za bydlení dlužníků musejí často platit druzí, říká šéf svazu družstevníků
Přitom pravda je úplně jiná, již teď mají naprosto dostatečné preference dané jak zákonem, tak judikaturou. Jak jsem již opakovaně uváděl, například v tomto odkazu.
A zopakuji i zde
V případě, že se SVJ či družstvo řádně stará, tak:
Mají právo na přednostní úhradu do výše 1/10 výtěžku z prodeje.
Posílení možnosti vymáhání nároků osob odpovědných za správu domu a pozemku v insolvenčním řízení
Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
§ 298
(8) V případě, že je zpeněžena jednotka v domě a osoba odpovědná za správu domu a pozemku uplatnila v insolvenčním řízení pohledávku související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, uspokojí se tato pohledávka z výtěžku zpeněžení jednotky před uspokojením pohledávek zajištěných věřitelů podle odstavce 1, a to do výše jedné desetiny výtěžku zpeněžení.
Takže co se týče pohledávek vzniklých před vyhlášením úpadku mají SVJ již teď prioritu, a to ve většině měst ČR ve statisícových částkách.
A co se týče pohledávek vzniklých po vyhlášení úpadku, mají dokonce ještě větší prioritu, neboť jsou hrazeny jako první v pořadí hned po super prioritní odměně insolvenčního správce. Viz 29 NS ČR 94/2014, ze dne 28. 4. 2017.
Je-li majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka bytová nebo nebytová jednotka podle zákona o vlastnictví bytů, je součástí řádné insolvenční správy takového majetku v době, kdy se nachází v majetkové podstatě dlužníka, i plnění povinností, které ve vztahu k bytové či nebytové jednotce příslušelo dříve dlužníku (coby vlastníku jednotky), včetně povinnosti podílet se na správě domu, v němž je jednotka umístěna, a přispívat na náklady spojené se správou (tohoto) domu a pozemku.
Náklady spojené se správou bytu ve smyslu § 298 insolvenčního zákona
Uspokojování pohledávek společenství vlastníků jednotek v insolvenčním řízení po 1. 12. 2017
Pokud jim výše uvedené nestačí k plnému uspokojování pohledávek, svědčí to jen a pouze o jejich neschopnosti (v souladu s právem předepisovat, vymáhat ať už v exekuci či insolvenci). A pak nevidím důvod, proč by jejich neschopnost měli financovat dlužník, či jiní věřitelé, kteří takto benevolentně prioritizováni nejsou. Tu menši část pohledávky co se eventuelně nepodaří získat díky stávající prioritě SVJ by neměl být problém pro ostatní spoluvlastníky pokrýt ze svých úspor, co mají díky vlastnickému vztahu ke svým jednotkám v porovnání s nájemným vztahem ke srovnatelnému aktivu.
Jednotka v SVJ je aktivum jako každé jiné, má své plusy a mínusy a vyžaduje starost vlastníka o svůj majetek. Socialistické přenášení nákladů této starosti na jiné je nesmyslné.
Truchlivá diskuse, kterou jsme vedli v příspěvcích níže o tom, jak skutečně probíhá řízení nejspíše všech velkých družstev, mě vyprovokovala k odvážnému počinu, a to pokusu matematicky vyjádřit, jak se to s vedením velkých družtev vlastně doopravdy má. Prostě mě napadlo vyjádřit způsob současné družstevní demokracie a řízení družstev matematicky. Výsledek mého matematického pokusu mi připadá ale natolik děsivý a alarmující, že prosím o shovívavost a kontrolu, o jakkoliv jde jednoduché počty, možná jsem se sekla. A uklidnilo by mne, kdybych se sekla.
Na úvod si zopakujme, že velká družstva se zhusta sdružují pod hlavičkou zájmové organizace SČMBD, jejíž předsedou je právě pan Jan Vysloužil, od jehož plačtivého interview se odvinula zdejší diskuse.
Abychom se mohli něčeho dopočítat, musíme si stanovit výchozí podmínky. Dejme tomu, že delegát zastupuje obvykle skupinu o počtu 100 členů. Budeme proto při výpočtu uvažovat tak, že družstvo je členěno do samospráv, v nichž v každé se v průměru vyskytuje 100 členů družstva. To je vstupní podmínka do výpočtu. Jednoduchou úvahou i ;-) trojčlenkou mi vyšlo, že při splnění této podmínky delegáti představují 1% členské základny. To znamená, že družstvo řídí jen 1% jeho řádných členů. Ten zbytek, tj. 99% členů akorát dělá nedobrovolné sponzory bez jakékoliv možnosti zapojit se do řízení a rozhodování družstva.
Právě takovou „demokratickou“ kulturu řízení družstev reprezentuje a zastřešuje šéf svazu družstevníků pan Jan Vysloužil.
Misme, jsou družstva, kde 1 delegát reprezentuje třeba 500 členů.
Bohužel ZOk jde proti smyslu družstevní demokracie, když říká, že 1 člen nemusí mít 1 hlas (základ družstevní demokracie definovaný v 19. století) a že se lze odchýlit. Takže ve většině družstev dochází k disproporcím, když jeden delegát zastupuje 80 lidí, druhý delegát 220 lidí a třetí delegát 165 lidí. Podle ZOK je to legální, takže u soudu se spravedlnosti nedomůžete… Podal jsem žalobu proti stanovám svého družstva, krajský i vrchní soud řekl, že disproporce jsou možné, nyní ležím u Nejvyššího soudu. Zatím první žaloba, kterou prohrávám na celé čáře. Nikdy se nesoudím o věci, u které vím, že předem prohraju, ale tohle jsem zkusil, protože to považuji za základní fundament českého bytového družstevnictví a jeden z pilířů tunelování českých SVJ.
Držím vám i nám palce, ať to vyhrajete/vyhrajeme. K tomu, co jsem napsala – snažím se „zkracovat“, tj. neuvádět ani upozornění na další varianty, neb já sama mám problém se čtením ;-) sálodlouhých příspěvků. Některé věci, žel, ale nejdou sdělit krátce.
Je zajímavé, že stát má společenstvím snahu zákonem určovat i to, kolik vody má člen svj použít na spláchnutí jakého houna a požaduje po nich, aby si to dali i do stanov a svj kontrolovalo, zda to tak člen svj, vlastník bytu dělá. Ale družstva si dělají co chtějí, odvolávají se na své stanovy a vše je v pořádku. Družstva manipulují i s svjéčkami, protože se cítí k takové manipulaci povolaní a „mají dlouhodobé zkušenosti“. A stát nic, ještě jim to žere.
Tak toto je vážně hustý. Nebudu se vyjadřovat k titulku, to už zvládl zděšený člen sám.
Šéf svazu družstevníků, zdá se, ví ;-) velice přesně o čem mluví a pokouší se rozhodit sítě své moci ještě o kousek dále.
Když sděluje, že: „Začíná velmi rychle narůstat počet společenství vlastníků, která nemají vlastní statutární orgány, protože to lidé nechtějí dělat…“, tak vzbuzuje dojem, že neví, že v bytových družstvech je situace jako přes kopírák. Nebo opravdu chce tvrdit, že družstva vznikají pouze v lokalitách se zcela jinou strukturou obyvatelstva? Nebo že se do družstev rekrutují úplně jiní občané než ti v SVJ? Opravdu neví, že v družstvech a samosprávách je situace se statuárními orgány naprosto stejná jako v SVJ? Pak ale ten člověk prezentuje veřejnosti problematiku z povzdálí, tedy z obdobné sterilní vzdálenosti jako jím kritizovaní poslanci.
Také jsem se dočetla: „Vlastníci bytů se nemusí účastnit shromáždění společenství, a tak na ně přestávají chodit. Řada společenství nám avizuje, že se roky neuskutečnilo shromáždění.“ A to je v družstvech jiné? Copak v družstvu existuje povinnost účastnit se členských schůzí? Neexistuje! Proč a k čemu by pak existoval v zákoně institut zvaný náhradní členská schůze, který umožňuje prosadit i zdánlivě nemožné. Zejména, když řada členů družstev dodnes žije v iluzi, že družstvo jsou ti, co v zaměstnaneckém poměru k družstvu spravují družstevní domy a byty a my, členové, co v jejich domech bydlíme, musíme být neskonale vděčni za tu možnost v majetku těchto lidí bydlet. Mnozí členové, a obávám se, že je jich většina, si vůbec neuvědomují a ani nechtějí slyšet a vůbec ne pochopit, že družstvo tvoří členové, že členové jsou vlastníky podílů družstva, že nejvyšším orgánem je členská schůze… a ti, co domy spravují, jsou jen a pouze zaměstnanci družstva. Družstva fungují zdánlivě bezproblémově jen díky nemohoucnosti a nezájmu jejich členů o jejich práva a díky dlouhodobě a historicky zažitým rituálům bez reflexe na změnu režimu, což se šéf svazu družstevníků evidentně snaží udržet při životě. U nás (jsem člen družstva) se koná členská schůze jednou ročně jen proto, že je to podmínka stanovená pro vyplacení odměn funkcionářům.
V článku se dá též dočíst, že: „Na západ od nás to funguje tak, že pokud chce někdo prodat byt, musí přednostně uhradit dluhy spojené s bydlením.“ Tak proč se snaží do zákona organizace, v níž je šéfem, protlačit legální přechod dluhů na nabyvatele? Ví ten člověk vůbec, o čem mluví a co vlastně chce?
:-o Kapitolou sama pro sebe je fakt, že šéf svazu družstevníků figuruje jako mluvčí a řešitel problémů SVJ.
Kritizujete šefa svazu družstevníků, že píše o tom, že lidé něchtějí dělat ve stat. orgánech SVJ a přitom neví, že v družstvech a samosprávách je situace se statuárními orgány naprosto stejná jako v SVJ?
Tak to opravdu není. V družstvech, na rozdíl od SVJ, má statutární orgán k dispozici profesionální zaměstnance, kteří se bytovou problematikou zabývají léta. To je zásadní rozdíl.
Rovněž tvrdíte, že stejně jako v SVJ nechtějí lidé chodit na schůze ani v družstvech. No to je ale rozdíl, zatímco v SVJ neúčast může činnost SVJ paralizovat, v družstvech díky náhradní schůzi nikoliv. Právě proto je v novele navrženo náhradní shromáždění alespoň v omezeném rozsahu (min. 40% účast.)
Ptáte se, proč se šéf svazu družstevníků snaží do zákona organizace, v níž je šéfem, protlačit legální přechod dluhů na nabyvatele? Ví ten člověk vůbec, o čem mluví a co vlastně chce?
No právě proto, aby přinutil dlužníka, aby před převodem uhradil přednostně dluhy spojené s bydlením, jak je zvykem na západě. Byt převodce dlužníka se totiž stane těžko prodejným, pokud dluhy před převodem neuhradí, což si nabyvatel ověří v prohlášení o „bezdlužnosti“.
Kdybych si nemyslela, že jste čistý teoretik, tak bych vám snad mohla závidět družstvo, o němž píšete. Dovolím si proto okomentovat vaše připomínky k mé kritice:
Píšete: V družstvech, na rozdíl od SVJ, má statutární orgán k dispozici profesionální zaměstnance, kteří se bytovou problematikou zabývají léta. To je zásadní rozdíl.
To, že někdo dělá svou práci léta, z něho nedělá profesionála, zejména, když pracuje, protože se nějak živit musí, nesleduje vývoj problematiky ve svém oboru nebo dělá svou práci celá ta léta špatně a tudíž i neprofesionálně. Pokud tedy myslíte profesionálními zaměstnanci zaměstnance, kteří jsou skutečnými profesionály ve své profesi, tak vás ujišťuji, že takto tomu v mém družstvu, které spravuje několik tisíců jednotek, není. Proto se také soudím. Nechci předbíhat, když rozhodnutí dosud nepadlo, ale prozatím se mi podařilo prokázat, že naši zaměstnanci svou práci vykonávají nedbale a neumí ji. Za těchto podmínek o žádné profesionalitě hovořit nelze. Myslíte, že je opravdu výhra, nainvestovat do nemovitosti cca 2 melouny a být v zajetí takových profesionálních zaměstnanců a nemít možnost správce si vybrat (třeba ;-) sebe)? To, že si v družstvu nemůžete vybrat, je totiž realita.
Dále píšete: …zatímco v SVJ neúčast může činnost SVJ paralizovat, v družstvech díky náhradní schůzi nikoliv.
Podívejte, neúčast na schůzích paralyzuje i fungování družstva. Náhradní schůzi nepovažuji za demokratický nástroj, ale násilné převzetí moci, pomstu za neúčast. Nebo myslíte, že je i pro ty, co na schůze chodí, nějaká výhra absolvovat dvě schůze s totožným programem v rozmezí několika málo dnů. Víte, jak to dopadá v praxi? Napište, ráda si přečtu, že to jinde chodí jinak.
A v závěru uvádíte: Byt převodce dlužníka se totiž stane těžko prodejným, pokud dluhy před převodem neuhradí, což si nabyvatel ověří v prohlášení o „bezdlužnosti“.
Sorry, ale to je čistá fantasmagorie. Co to je, to vaše prohlášení o „bezdlužnosti“? Přece takto to v reále nefunguje a ani fungovat nemůže a ani nemůže být zamýšleno, že takto to fungovat má a bude, viz GDPR. Opět čerpám ze svých zkušeností, kdy družstvo, to společenství vytvořené za účelem vzájemné podpory, viz ZOK § 552, se vůbec nezajímá, kdo je momentálním nájemcem. Víte, jak to funguje v našem družstvě? Ani já, jako člen družstva, se nedozvím jmenovitě, kdo je dlužníkem v domě, kde už bydlím. Jak bych se mohla dovědět cokoliv konkrétního o jiném majetku družstva? Důvodem je ochrana osobních údajů. Jak by se to pak mohl dovědět nečlen, když sám dlužník nebude ochoten tuto informaci předat? A to píšu o již existujícím a známém dluhu. A tam, kde není vyúčtováno, všichni musíme čekat, až proběhne vyúčtování. No a pak, pokud se objeví dluh, zacálujete. A pokud je převodce grázlík, tak vám nepomůže ani to, že jste si věc s převodcem ošetřil ve smlouvě, protože ani smlouva s grázlíkem není jistota. A v dnešní době už vůbec. Proč dělat věci jednoduše, když to jde takto složitě, že jo?
Napsala jste:
„Nebo myslíte, že je i pro ty, co na schůze chodí, nějaká výhra absolvovat dvě schůze s totožným programem v rozmezí několika málo dnů. Víte, jak to dopadá v praxi? Napište, ráda si přečtu, že to jinde chodí jinak.“
To teda hledím. U nás máme ve stanovách, že náhradní schůze se může konat hned po řádné. A tak to funguje, svolá se schůze, po zjištění účasti (vždy je účast menší než 50%)řídící schůzi ukončí a zahájí náhradní. U nás se vždy koná kvůli nízké účasti schůze náhradní. Nedovedu si představit, jak bychom mohli fungovat, kdyby jsme možnost náhradní schůze neměli. Můžete mně uvést, jak byste si to představovala vy bez náhradní schůze?
U nás máme ve stanovách „…do tří týdnů od konání řádné členské schůze…“ A tak to funguje. A abyste „vyhmátl“ pozvánku, musíte mít štěstí, lepí se na dveře výtahu a lidi ji strhávají. Kdybyste se mi chtěl vysmívat, že za stanovy mohu i já, tak zbytečně. O poslední změně stanov, tuším v 2013, jsem se dověděla, jako ostatně asi většina řadových členů, až po více než 1/2 roce. Protože jsme velké družstvo, tak nejvyšším orgánem je shromáždění delegátů a „naši“ delegáti žijí v iluzi, že na tomto shromáždění mají prezentovat svůj osobní názor, ne názor delegovaný svou členskou základnou, na kterém se tato členská základna usnese na členské schůzi. To znamená, že delegát s námi, členy, nic nekonzultuje, na shromáždění chodí jako soukromá osoba a nedá si vysvětlit, že takto to fungovat nemá (funguje to takto cca 50 let, viz můj příspěvek níže). Členská schůze proběhne jednou do roka jen proto, aby dostal on a další funkcionáři odměnu. Na té se maximálně svěřuje, kolik dostal anonymů a jak máme málo peněz na účtu.
Misme,
pokud máte velké družstvo, v němž se konají členské schůze s delegáty, tak asi máte v domě samosprávu. V té byste měli řešit správu týkající se vašeho domu, je to tak? Není mně jasné, zda to, co píšete o náhradní schůzi, se vztahuje na schůzi delegátů, či na schůzi samosprávy.
Oto, asi jste četl nepozorně. My máme členské schůze, ty se týkají samospráv, a pak máme shromáždění delegátů, a ta se týkají delegátů. Když tedy píšu o členské schůzi, píšu o samosprávě.
Ale dobře, že čtete nepozorně a tudíž jste napsal, protože bych ráda podiskutovala s vámi, když z mých známých družstevníků to nikoho nezajímá, jak to máte ve stanovách ohledně členských schůzí. Zajímá mě to, protože v našich stanovách máme uvedeno, že nejvyšším orgánem družstva je shromáždění delegátů, ale v ZOK v § 44 odst. 1 je natvrdo uvedeno: Nejvyšším orgánem v osobní společnosti jsou všichni její společníci, v kapitálové společnosti valná hromada a v družstvu členská schůze. To je zase jedna z dalších věcí, které „nechápu“, jak jsou možné, protože obojí současně platit nemůže, zákon by měl být nad stanovami, ponížení členských schůzí vylučuje řadové členy z řízení družstva, na druhou stranu v družstvu máme vlastní právní oddělení s ;-) „profesionálními právníky“… no a já jsem zase ta drzá právně nevzdělaná prudička, která má pochybnosti a připomínky.
Co si o tom myslíte nebo víte vy? Jak to máte u vás v družstvu? Už z principu přece nemohou funkcionáři rozhodnout o tom, že vyloučí řadové členy z rozhodování a ještě si to posvětí originálním zněním stanov. Nebo je někde v zákoně ještě něco, co by toto umožňovalo?
Díky předem za odpověď.
Díky. To je teda masakr. Poddanství za dva melouny v korunách českých. Tohle by si měli uvědomit všichni obdivovatelé družstev.
Ale já se nevzdávám lehce, tak jsem tomu věnovala trošku více času a našla záchranu v § 677. Nebýt toho, ;-) okamžitě prodávám podíl a hledám si bydlení jinde, teď už by to šlo i ve stanu. Ale moc jste mi pomohl, ušetřil jste mi hodně času, já už mám doslova odpor k ;-) samostudiu sbírky zákonů. Ještě jednou díky.
Ve velkých družstvech, které mají tisíce členů, je shromáždění delegátů rozumné řešení. Organizovat schůzi, vést schůzi, diskutovat, hlasovat s účastí tisíců členů by bylo velmi obtížné. V menších družstev ZOK zakazuje zřídit shromáždění delegátů (které mají méně než 200 členů).
Ano, v tom co píšete v těle svého příspěvku máte nepochybně pravdu. Ale v titulku se mýlíte.
Jde přece o to, že delegát by měl na shromáždění přicházet jako vyslanec své členské základny, tj. samosprávy, a prezentovat na shromáždění většinový názor členů své samosprávy, viz význam slova delegát, delegovat, delegovaný atp. a viz tomuto významu zcela odpovídající znění § 677 ZOK.
Jenže v reále to v „mém“ družstvu probíhá tak, jak jsem napsala výše, což jste asi nečetl nebo to hodnotíte obdobně, jako „naši“ delegáti, proto text vykopíruji i zde: … „naši“ delegáti žijí v iluzi, že na tomto shromáždění mají prezentovat svůj osobní názor, ne názor delegovaný svou členskou základnou, na kterém se tato členská základna usnese na členské schůzi. To znamená, že delegát s námi, členy, nic nekonzultuje, na shromáždění chodí jako soukromá osoba a nedá si vysvětlit, že takto to fungovat nemá (funguje to takto cca 50 let,…
Můžete delegáta k něčemu zavázat usnesením samosprávy. Ale, když delegát hlasuje na shromáždění delegátů, tak nemůžete dopředu přesně vědět, jak bude vypadat konečné usnesení, o kterém se bude hlasovat. Ta usnesení mohou být na schůzi delegátů návrhy delegátů změněny či doplněny, takže se nakonec hlasuje třeba o jiném usnesení, než bylo původně navrženo. Ale jinak by měl delegát samozřejmě respektovat rozhodnutí členské schůze samosprávy.
Ale i kdyby delegát hlasoval podle názoru samosprávy, moc si od toho neslibujte. Většina delegátů hlasuje tak, jak jsou jim na schůzi delegátů předloženy návrhy na usnesení. A i kdyby váš delegát hlasoval jinak, byl by nejspíše v menšině.
Obyčejně se také členská schůze samosprávy nekoná před shromážděním delegátů, spíše to bývá až po, kdy delegát informuje o přijatých usneseních na shromáždění delegátů.
Popsal jste situaci, bohužel, pravdivě. Jsem ráda, že mé zkušenosti z fungování velkého bytového družstva odvážně potvrdil i někdo jiný. Já si dovolím k tomu, co jsme už o fungování velkých družstev napsali, doplnit pro mnohé obdivovatele družstev nepříjemné otázky. Například:
Je to, jak velká družstva fungují, správné z pohledu morálky?
Nezaslouží si ta situace, kterou jsem hodnotila v příspěvku výše jako poddanství (a poddanství za opravdu hodně peněz), podstatnou změnu zákona?
Může být řešením slučování malých korporací do monstrcelků a nebo by naopak mohl být řešením rozpad stávajících monstrcelků na malé svéprávné korporace, které si budou např. moci vybírat, koho do svého společenství chtějí a koho nechtějí?
Nebylo by cestou řešení přestat se vysmívat domovním řádům a připustit, že vlastníci domů mají právo stanovit si podmínky a dát před přijetím nového člena do společenství jasně najevo, jak se v jejich domě „bydlí“?
Neodpadla by takovým přenastavením bytové politiky, tj. tím, že by se jen umožnilo „vráně k vráně sednout“ řada diskusí, nespokojeností, řevnivostí… zkrátka problémů?
Zkusme hledat společně řešení.
Ale vaše praxe je v rozporu se zákonem. Náhradní schůze by se neměla konat ve stejný den jako řádná schůze…
Ale vím i o jiné praxi…a to SVJ jinak funguje dobře. Tam vůbec neřeší kolik lidí na shromáždění dorazilo. Všechno co toto „shromáždění“ schválí se realizuje. Zatím to nikdy nikdo nenapadl..
Misme v souvislosti s náhradní schůzí píše o samosprávě, která rozhoduje o správě v domě. To je i náš případ. Podle ZOK § 754 stanovy určí b) „podrobnější pravidla organizace a činnosti samospráv, zejména zařazení členů do jednotlivých samospráv“
Úprava samosprávy, jejích orgánů a její působnosti je dispozitivní a je ponechána na úpravě ve stanovách bytového družstva. Náhradní schůze je tedy možné upravit ve stanovách tak, že se může konat ve stejný den jako řádná.
ale k člověku, který se zabývá jako technik správou nemovitostí 20 let a který za tento svůj profesní život úspěšně organizoval opravu padesáti střech mám trochu jinou důvěru než k živočicháři , který ve výboru pracuje dva měsíce a který nikdy žádnou opravu nemovitosti neřešil…
…...Náhradní schůzi nepovažuji za demokratický nástroj, ale násilné převzetí moci, pomstu za neúčast…
Každý družstevník ví, že se schůze koná. Každý družstevník obdrží pozvánku. Zda dorazí nebo nedorazí..to je jeho čistě demokratické rozhodnutí. To je podobné , jako kdybyste tvrdila , že komunální volby nebyly demokratické , protože k nim přišla pouze třetina voličů…
Opět asi píšete o jiném družstvu, nejspíše nějakém imaginárním. Jen připomínám, abyste si uvědomil závažnost situace, že to „moje“ družstvo má ve správě několik tisíců jednotek, a přesto u „nás“ pozvánky nedostáváme, a to ani poté, co jsem skutečnost již opakovaně kritizovala i s uvedením příslušného § ZOK. Zákon to sice ukládá, ale „družstevní profesionálové“ to asi neberou vážně, nechtějí vědět nebo to ignorují (obvyklá reakce: „vy nám nebudete nic vykládat, my tady bydlíme 50 let“).
Kromě toho, já se stavím k institutu náhradní schůze kriticky, podle mne je zbytečná, a to přesně z těch důvodů, které uvádíte. To značí, že obdržel-li každý z členů pozvánku a schůzi přesto ignoruje, tím mám na mysli, že svou neúčast „neřeší“, tak čemu tak asi pomůže náhradní schůze? Proč pravidlo náhradní schůze není uplatněno už u té řádné? Tak stojí otázky.
Všecho je idividální a nepomůže tomu ani evidence správců ani xy hodin školení, protože tohle je pouze o lidech. Péči o cizí majetek nelze ani znormovat ani zaškatulkovat, je to čistě individální. To jsou zase jenom byrokratická opratření a prosazení cílů někoho na úkor ostatních. Za vším hledej peníze a prodření se do vedoucí pozice, dnes moderně do pozice lídra. V pozici lídra jsou k dispozi peníze, víc peněz, ve vedoucí pozici je k nim snadnější přístup. A o tom to je, o ničem jiném. Myslet si, že někomu jde o kvalitní správu cizího majetku je bláhové.
Misme, věta „Začíná velmi rychle narůstat počet společenství vlastníků, která nemají vlastní statutární orgány, protože to lidé nechtějí dělat…“ pochází z tiskové zprávy SČMBD a jejich zpravodaje. SČMBD totiž připravuje zákon o správcích domů, jako mají na Slovensku, který má ze správcovství učinit koncesovanou živnost – ale zejména každé SVJ bude povinně spravováno tímto tzv. profesionálním správcem (na Slovensku tato povinnost existuje ze zákona).
Takže si pan Vysloužil jen připravuje půdu pro tento lobbing.
Já právě občas přečtu to SČMBD's slzavé údolí prošpikované hromadou reklam slibujících skutečné zázraky a asi proto jsem na ten „ublížený“ styl spojený s nabídkou zázraků alergická. Přitom za část problémů si statutáři mohou sami – díky svému opojení vlastní mocí a pocitem dokonalosti. K tomu, co píšete o připravovaném zákoně, za sebe mohu dodat, že pokud k něčemu takovému dojde, přiblíží nás to zase o krok blíže stínovému znárodnění bytů, pokud to za něj nebude možno považovat rovnou. Ta původní vize o vlastnění bytů se rozplývá jako ranní mlha. Ne, že bych ji obhajovala, od samotného počátku jsem ji považovala za nesmysl, který přinese trpké plody, ale jen se divím, že tak brzy došlo na má slova. A udivuje mne, že dosud nikdo ani neukázal prstem na konkrétní politiky, kteří za situaci mohou. Teď jsem trošku gůglila, tak Němci bydlí z poloviny v nájmech a zbytek ve vlastním, ale ;-) vlastních domcích, ve Švýcarsku je snad podíl nájemního bydlení ještě vyšší (nechce se mi to hledat znova). Ve Vídni žije 60 % lidí v nájemním… Proč, probůh, my, máme tak obrovský podíl bydlení ve vlastním a ještě v té tragické variantě, což jsou bytové domy? To je, podle mého, jednoznačně vina politiků.
Nedalo mi to, alespoň graf přikládám.
Zajímavé, tu slovenskou variantu neznám. Víte o ní něco víc? To pak svj musí povinně předat veškerou správu někomu a nemá žádné kompetnece? Nemá ani výbor? Nemůže pak nic ovlivnit?
Pane zdeseny clene SVJ, můžete nám doložit jedno, lépe dvě ukončená insolvenční řízení, kde SVJ, které do insolvenčního řízení uplatnilo včas pohledávku na správu domu a služby spojené s vlastnictvím a užíváním bytu, obdrželo uhrazení pohledávky s využitím novely insolvenčního zákona (§298 odst.8 zákona č. 182/2006 Sb.).
Autoři novely Občanského zákona i odpovědní za současný stav v soudnictví dobře věděli, co činí… Světu jsme k smíchu. V závěru svého příspěvku mluvíte o neschopnosti výboru SVJ, ale ona je to pouze bezmoc. Proti „demokraticky“ prosazovaným zájmům zahraničního kapitálu (banky) a parazitům, které si naši zákonodárci opečovávají ze státních prostředků a prostředků SVJ ani pečlivý, řádný a odpovědný předseda SVJ moc nezmůže. Vychytralost parazitů může obhajovat pouze člověk, který si sám ověřil, že v našem státě žít na úkor druhého není dnes postižitelné. Jirka
ale popisuji vám, jaké preference už v tuto chvíli SVJ mají. O čemž ten předseda svazu lže a tyto stávající preference popírá v médiích.
Vy tvrdíte, že SVJ je bezmocné proti zájmům bank.
Já jsem vám předložil rozhodnutí nejvyššího soudu, že tomu tak v insolvenčních řízeních není a citaci zákona a právní literatury. Tak mi prosím předložte vy důkaz bezmoci SVJ, libovolné soudní rozhodnutí kdy SVJ v insolvenčním řízení v rozporu se zákonem či judikaturou neuspělo.
ale nic problémového jsem v něm nenašel. Apropos.. pokud někdo bydlí v takovém Mostu , jeho byt má cenu 300.000 Kč…tak 10% z prodeje bytu je 30.000 Kč… což není nic moc.. udělat dluh v takové výši nemusí být dlouhodobá záležitost.
Jinak Most minimálně 2× tolik.
https://www.sreality.cz/…ej/byty/most?…
A 10% z dvojnásobku je i při velmi drahém vytápění z plynové kotelny dálkově tak 1 a 1/2 roku. Navíc jak popisuji, tak tohle je jen před vyhlášením insolvence, po jejím má SVJ přednostně ne 1/10, ale 10/10.
Ten předseda svazu by místo lhaní při lobbingu měl školit družstva a SVJ jak pohledávky řešit a jak podáváním insolvenčního návrhu blokovat zmizení jednotky exekuční dražbou. A jak správně postupovat při prodeji jednotky dlužníkem.
úspěšně vylobuje, že místo vaší zodpovědnosti budou pohledávky SVJ a jejich úhrada nákladem bank či kohokoliv jiného, tak především klesne možnost úvěrování a tedy bude méně lidi schopno získat bydlení a zároveň vlastníkům klesne cena majetku.
Děkuji nechci
A lži považuji za nepřijatelné a neetické kdykoliv. A dotyčný tam lže až se mu od huby práší, neboť tvrdí cosi o tom, že na SVJ nezbude nic. Což, pokud by SVJ postupovala v rámci současného práva správně, by nemohlo nastat.
který je zde navrhován funguje takřka všude v okolních zemích. Tam lidé nebydlí , byty jsou laciné a banky neúvěrují ?
Asi chci moc v zemi, kde předsedou vlády je agent STB co rozkrádá peníze EU, masivně protěžuje zneužívání dotaci pro malé farmy svým agrokoncernem a masivně zneužívající svá média k vytváření dojmu, že výsledkem jeho vlády je i něco jiného, než jeho osobní profit.
Ale mě skutečně vadí, když v situaci:
Kdy pro případ insolvence kam může SVJ dlužníka poslat i bez soudu a kam musí dlužníka poslat pokud je v exekucích:
1/10 ceny jednotky preference SVJ před všemi zabezpečující ve většině případů více než rok pro platby svj splatné před podáním insolvenčního návrhu
10/10 ceny jednotky preference SVJ hned po odměně insolvenčního správce pro platby svj splatné po zahájení insolvenčního řízení
A v případě prodeje jednotky dlužníkem soudní praxe převádí jeho dluhy na nabyvatele, a toto má být novelou ještě více osvětleno jasnější formulací 1186.
Tak mě skutečně vadí, když chodí představitel svazu družstev do médií a tvrdí tam, jak chudáci SVJ jsou v pořadí uspokojování pohledávek až za bankami, což je lež.
https://echo24.cz/…omereni-dane?… A ještě dodatek. Pokud má stát nastavená pravidla pro přidělování dotací,tak ty pravidla platí pro všechny. Nemůžete si pane zdesený myslet, že někomu, kdo se vám nelíbí, ty dotace přidlěny nebudou. Zkuste si najít, kdo ty pravidla schvalovat, které straky to byly.
Víte pane zděšený, banky si své klienty vybírají, každému úvěr neposkytnou. SVJ nemůže ovlivnit to, komu je byt převeden. Určité zvýhodnění SVJ je proto na místě.
Banky v prvé řadě myslí na sebe a na to, že kdyby poskytovaly úvěry jednotlivým členům společenství, tak pravděpodobně přijdou o dost kšeftů, a to přesně z toho důvodu, o němž píšete – tj. některý žadatel může být natolik rizikový, že mu úvěr neposkytnou. Toto pak nabourá záměr SVJ a úvěr si v důsledku toho nevezme z onoho SVJ nikdo. Tak si banky vymyslely okliku, obalily ji omáčkou výhodnosti, a poskytují úvěr SVJ jako celku a rizika onoho žadatele o individuální úvěr pak logicky přebírá na sebe a nese SVJ. To může být právě ten zbytek příběhu který možná často stojí za stesky pana šéfa svazu družstevníků
jak jsem i opakovaně popsal jaká konkrétně.
A ten předseda svazu družstev místo aby článek na Babiš Heute použil k osvětlení této skutečnosti i laickým čtenářům, aby správné uplatňování pohledávek SVJ požadovali po svých SVJ, tak místo toho lže a tvrdí, že SVJ nemají zvýhodnění a jsou na tom ve srovnání s bankami bita.
Tímto místo edukace a zlepšení fungování SVJ dociluje pravého opaku, utvrzuje jak členy SVJ, tak statutáry SVJ, co se nenamáhali nastudovat si zákony, judikaturu a právní literaturu sami, tak tyto všechny utvrzuje ve skutečnosti, že jsou chudáci co nemohou nic dělat. Takže vrcholný představitel místo zlepšování docílí pravého opaku. Jediný zájem co sleduje je jeho vlastní koryto, protože čím víc bude tvrdit, jak jsou SVJ znevýhoďnována, tím líp se mu bude i tvrdit, že jeho lobistické služby ta SVJ potřebují, protože bez další změny (již ovšem změněných zákonů) prostě na chudáka SVJ nic nezbude.
pouze plateb splatných před zahájením insolvenčního řízení.
Vám připadá sledování narůstajícího dluhu více než rok (ve větších městech několik let) výborem SVJ jako cokoliv jiného, než nekompetentní výbor?
Skutečně potřebujeme místo většího tlaku na zodpovědnost statutárů SVJ další zákonné úlevy aby ve vedení SVJ zůstali nekompetentní jedinci?
Proč ty lidi, co mají byty ve vlastnictví na tom původní družstvu tak nesmyslně lpí a nemůžou bez něj žít? Proč si od těch družstve nechají vnucovat někdy až neskutečné blbiny? Znáte někdo odpověď? Já tomu nerozumím. Proč tomu tak je?
Původní bytová družstva dnes spíše fungují jako správcovské firmy, které mají svůj profesionální aparát , který ví o správě nemovitostí mnohonásobně více, než drtivá většina amatérských členů výborů , jejichž hlavní pracovní činnost je často hodně vzdálená od správy nemovitostí. Aby se člověk , který pracuje jako například technolog výroby ve fabrice stal řádným členem výboru a pracujícím na plně profesionální bázi , musí hodně a hodně studovat. Kolik členů výboru na to má ? Profesně, časově i finančně? Jaké má možnosti? Existují někde nějaké kurzy pro členy výboru , kde by se naučili vše co potřebují ? A nedivte se , koná se shromáždění , vyskytne se problém , který členové výboru nikdy neřešili. Jediný , který si s ním ví rady je zástupce správcovské firmy. Kdo má tedy na to všechno ovládnout a přesvědčit o „správnosti“ své cesty ?
Poslední komentáře