Popsal jste situaci, bohužel, pravdivě. Jsem ráda, že mé zkušenosti z fungování velkého bytového družstva odvážně potvrdil i někdo jiný. Já si dovolím k tomu, co jsme už o fungování velkých družstev napsali, doplnit pro mnohé obdivovatele družstev nepříjemné otázky. Například:

Je to, jak velká družstva fungují, správné z pohledu morálky?

Nezaslouží si ta situace, kterou jsem hodnotila v příspěvku výše jako poddanství (a poddanství za opravdu hodně peněz), podstatnou změnu zákona?

Může být řešením slučování malých korporací do monstrcelků a nebo by naopak mohl být řešením rozpad stávajících monstrcelků na malé svéprávné korporace, které si budou např. moci vybírat, koho do svého společenství chtějí a koho nechtějí?

Nebylo by cestou řešení přestat se vysmívat domovním řádům a připustit, že vlastníci domů mají právo stanovit si podmínky a dát před přijetím nového člena do společenství jasně najevo, jak se v jejich domě „bydlí“?

Neodpadla by takovým přenastavením bytové politiky, tj. tím, že by se jen umožnilo „vráně k vráně sednout“ řada diskusí, nespokojeností, řevnivostí… zkrátka problémů?

Zkusme hledat společně řešení.