Dotaz k zákonu 67/2013 Sb.
Dobrý den, nějakou dobu jsem tu nebyl a tak mi to možná uteklo, ale přes hledání jsem to nenašel tak snad se neptám podruhé, ale zajímalo by mě u Zákona 67/2013 Sb.:
- Platí nově vložené části – § 7 (Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku) a § 8 (Nepředloží-li příjemce služeb námitky v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí) – již pro Vyúčtování služeb za rok 2022?
- Je to tak, že tyto části zákona přebíjí veškerou dosud platnou judikaturu o správnosti a splatnosti vyúčtování, tedy že pokud vlastník nebude reklamovat případné chybějící údaje ve 30denní lhůtě, je vyúčtování považováno za řádné a splatné, a odpadnou tak diskuze o případných pokutách za nedodané řádné vyúčtování?
- „Platí nově vložené části již pro Vyúčtování služeb za rok 2022?“
Neplatí. Viz přechodové ustanovení § 14 odst. 2. zákona
- „… pokud vlastník nebude reklamovat případné chybějící údaje ve 30denní lhůtě, je vyúčtování považováno za řádné a splatné … ?“
Ne, tak tomu není. Splatné sice je, avšak nestává se
řádným.
Zákon neobsahuje zánik zákonných práv příjemce služeb.
Justitianus
Výklad zákonných norem je třeba posuzovat v souvislostech, ne isolovaně. Zákon č. 424/2022 Sb., který s účinností od 1. 1. 2023 zatím nejnověji novelisuje zákon č. 67/2013 Sb., nijak nezměnil Justitianem zmiňované ustanovení § 14 zákona č. 67/2013 Sb., nadepsané v tomto zákoně jako „přechodná ustanovení“. Zákon č. 67/2013 Sb. je prováděcím předpisem k novému občanskému zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.) a proto bylo třeba, aby začal platit ve stejnou dobu, jako NOZ (tedy od 1. 1. 2014). Proto ono ustanovení § 14 zjevně zavedlo jen tehdy dočasně potřebné pravidlo, jak vyúčtovat náklady za služby za zúčtovací období, započaté před 1. 1. 2014. To přechodné období, kvůli kterému je § 14 v zákoně č. 67/2013 Sb., je dávno pryč a tento § 14 se podle mého názoru nyní již neuplatní.
Jelikož zákon č. 424/2022 Sb. neobsahuje žádné vlastní přechodné ustanovení (lhostejno zda kvůli opomenutí zákonodárce, nebo naopak kvůli jeho záměru), jsem názoru, že tímto zákonem stanovená nová pravidla se použijí již pro vyúčtování za r. 2022.
Tento názor opírám o str. 7 – 15 zápisu z jednání Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny ze dne 1. 9. 2022 (viz [https://www.psp.cz/…xt/orig2.sqw?…]), na kterém bylo navrženo mj. nové znění § 8 zákona č. 67/2013 Sb., a o stenografický zápis z jednání Poslanecké sněmovny dne 14. 10. 2022 ([https://www.psp.cz/…12910101.htm]), kde bylo schváleno nyní dotazované novelisované znění § 8 zákona č. 67/2013 Sb. s tím.
Pane „náhodný kolemjdoucí“, vycházíte z nesprávného názoru, když obsah § 14 zákona č. 67/2013 Sb. bezdůvodně spojujete pouze s výjimečnou přechodovou situací v letech 2012 a 2013. Ustanovení § 14 zní:
|
§ 14 Přechodná ustanovení (1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se jeho ustanoveními i právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti. Vznik těchto právních vztahů a nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (2) Rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se provede podle dosavadních právních předpisů. |
Z uvedeného plyne, že vyúčtování za období roku 2022 se provede podle zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném do dne 31.12.2022, tedy ve znění před novelou zavedenou zákonem č. 424/2022 Sb.. Nedílnou součástí celého procesu vyúčtování je i posouzení zda vyúčtování je/není řádné a zda je/není splatné.
Tyto skutečnosti je tedy nutno posoudit podle dosavadního znění zákona a podle dosavadní konstantní judikatury: splatné je pouze takové vyúčtování, které je řádné, to jest: obsahuje všechny předepsané náležitosti a také částky ve správné výši.
Odlišné (volnější) posuzování splatnosti přeplatků/nedoplatků plynoucích z vyúčtování se použije podle nové právní úpravy teprve při vyúčtování zúčtovacího období roku 2023.
Justitianus
A já si dovolím nesouhlasit. Naštudoval snad všechny věci co jdou o přechodných ustanoveních najít včetně Legislativních pravidel vlády a Metodické pomůcky pro přípravu návrhů právních předpisů na stránkách vlády, a všechny se shodnou v tom, že platí jenom pro předpis se kterým jsou vydaný, tedy pro přechod z jedné právní úpravy na jinou.
Jakmile k přechodu dojde, zanikají v propadlišti dějin, respektive platí pouze pro případy, které splňují podmínku vzniku před účinností původního znění. Přechodná ustanovení nejsou plnohodnotný paragraf textu právního předpisu platný na dobu neurčitou a pro všechny, natož pro novely do budoucna.
Třeba v dokumentu Metodická pomůcka pro přípravu návrhů právních předpisů (II.část) na stránkách vlády píšou: při vzniku každé další nové právní úpravy je proto třeba vztah nové právní úpravy k právní úpravě dřívější řešit také novými přechodnými ustanoveními.
Krásně je to vidět u vyhlášky 269/2015 Sb. – zaprvý, že se už nikdy nikdo tímhle přechodným ustanovení řídit nebude, i když to tam pořád zůstává viset a bude viset navěky, a zadruhý, že novela 376/2021 Sb. má pro odklad účinnosti svých nových paragrafů přechodný ustanovení vlastní.
Chtěl-li by zákonodárce odložit účinnost novely 67/2013 Sb. až na vyúčtování za zúčtovací období 2023, musel by to tam napsat. Protože ale v obou dokumentech na který odkázal pan „náhodný kolemjdoucí“ se znění týhle novely jasně provazuje s účinností novely 376/2021 Sb. (tedy s rozšířením informační povinnosti konkrétně citovaný i v Důvodový zprávě), jsem důvodně přesvědčen že tam je účinnost od 1.1.2023 schválně. Jinak by tam podle všech pravidel muselo být stejný přechodný ustanovení jako v 376/2021 Sb.
Důkaz – výňatky ze stenografickýho zápisu ze schůze Poslanecký sněmovny, na který dal odkaz pan „náhodný kolemjdoucí“:
Bartoš: Třetí změnou, kterou bych zde zmínil, je navrhované výslovné stanovení důsledků vad vyúčtování pro splatnost nedoplatku za služby v § 7 odst. 3. Pokud vada vyúčtování nebude mít vliv na vypočtenou výši nedoplatku, stane se vyúčtování splatným. Cílem je zabránit tomu, aby splatnosti nedoplatku nezabránilo např. uvedení rodného příjmení ženy, která se během zúčtovacího období provdala a příjmení si změnila. Informace, které musejí být ve vyúčtování uvedeny a které nemají souvislost s vypočtenou výší nedoplatku, byly navíc podstatně rozšířeny transpoziční novelou prováděcí vyhlášky k zákonu. Závěrem mi dovolte vyjádřit podporu i pozměňovacímu návrhu pana předsedy Havránka, kterým se navrhuje změnit § 8 zákona o službách. Touto změnou by bylo zabráněno nepoctivému jednání příjemců služeb, které může způsobit újmu nejen poskytovateli, ale také poctivým příjemcům služeb.
Huječek (MMR): Ano, zákon č. 67/2013 Sb. je lex specialis k občanskému zákoníku – informace. Ve chvíli, kdy se stanovuje lhůta pro námitky s nevyvratitelnou domněnkou souhlasu se způsobem a obsahem vyúčtováni, tak tam to funguje. My i vy tímto návrhem na tu nevyvratitelnou domněnku se snažíme donutit soudy k tomu, aby neschvalovali nepoctivé jednání některých příjemců služeb, kteří by čekali, až jim naroste soukromoprávní pokuta do těch 3 let a teprve potom by si začali stěžovat na problém s vyúčtováním.
Pane páčko, zjevně Vám ušlo to nejdůležitější: Přechodové ustanovení v § 14 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. se vztahuje k témuž právnímu předpisu ve znění před poslední novelizací. Zákon se postupně měnil takto:
| č. | Účinnost od – do | Novely | Poznámka |
| 1. | 01.01.2014 – 31.12.2015 | Vyhlášené znění | |
| 2. | 01.01.2016 – 30.06.2020 | 104/2015 Sb. | |
| 3. | 01.07.2020 – 31.12.2022 | 163/2020 Sb. | |
| 4. | 01.01.2023 – 31.12.2023 | 424/2022 Sb. | Aktuální znění |
Je třeba porozumět tomu, že pojem „tento zákon“ použitý v v § 14 označoval postupně čtyři odlišná znění téhož právního předpisu.
Obdobně pojem „dosavadní právní předpisy“ zahrnuje všechna dřívější znění zákona č. 67/2013 Sb. a jeho prováděcích vyhlášek. Která z variant právního předpisu se použije – to závisí pouze na okmžiku počátku zúčtovacího období.
Ústavně konformní výklad
Zúčtovací období je zpravidla dvanáctiměsíční; následné vyúčtování, vyřizování námitek a finanční vyrovnání se může táhnout dalších 8 měsíců. Racionální zákonodárce si byl vědom toho, že znění zákona se může kdykoliv změnit v průběhu těchto dvaceti měsíců. Proto ustanovil v § 14 odst. 2 jednoznačně, že veškerá práva a povinnosti poskytovatelů a příjemců služeb se až do konce budou posuzovat podle toho právního předpisu, který byl účinný v okamžiku počátku zúčtovacího období.
| Znění dotčeného ustanovení: | Jak je třeba je vyložit ústavně konformě: |
|
§ 14 Přechodná ustanovení (2) Rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se provede podle dosavadních právních předpisů. |
§ 14 Přechodná ustanovení (2) Rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 67/2013 Sb. v aktuálním znění, se provede podle dosavadních právních předpisů. |
Příklady:
- Pro spor o vyúčtování služeb za zúčtovací období roku 2015 se aplikuje „dosavadní právní předpis“, což je 67/2013 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 104/2015 Sb., a prováděcí vyhláška č. 372/2001 Sb.
- Pro spor o vyúčtování služeb za zúčtovací období roku 2020 se aplikuje dosavadní právní předpis, což je 67/2013 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 163/2020 Sb., a prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb. ve znění účinném na počátku sporného zúčtovacího období.
- Pro spor o vyúčtování služeb za zúčtovací období roku 2022 se aplikuje dosavadní právní předpis, což je 67/2013 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 424/2022 Sb., a prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb. ve znění účinném na počátku sporného zúčtovacího období.
Justitianus
Vážený pane Justitiane,
tam nejde o znění toho paragrafu. Jde o to, že to není paragraf v těle právního předpisu, ale paragraf „přechodných ustanovení“. Přechodná ustanovení mají mandát jenom k tomu, aby jednorázově upravila přechod na nový předpis ze starého, případně posunula platnost apod.
Přechodná ustanovení tak platí většinou jen jednorázově a na přechodnou dobu, případně pro ty případy, které i po letech splňují tu podmínku, která je v nich uvedena (např. definice jednotky podle ZoVB).
Schválně jsem uvedl jako příklad Vyhlášku 269/2015 Sb. – kdyby platila vaše logika, vyúčtovávali bychom teplo po každé novelizaci podle 372/2001 Sb.
Pane Páčko, doporučuji prostudovat přechodové ustanovení vyyhlášky č. 376/2021 Sb..
|
Čl. II Přechodné ustanovení Rozúčtování a vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody mezi příjemce služeb za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se provede podle vyhlášky č. 269/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. |
Takže neplatí Vaše nesmyslné „… vyúčtovávali bychom teplo po každé novelizaci podle 372/2001 Sb.“.
Justitianus
Vážený pane Justitiane, já to ustanovení nastudované mám, proto s ním nahoře argumentuju. Ukazuje jasně, že každé přechodné ustanovení má jednorázovou platnost na přelom období, kterých se týká, a platí pouze pro přechod těchto období, nikoli do budoucna a pro novelizace zákonů. Ze zákona se neodstraňuje, ale jeho platnost je jen na konkrétní případy splňující původní podmínku.
Přechodné ustanovení §7 vyhlášky 269/2015 Sb. tak platilo pro přelom let 2015/2016, přechodné ustanovení z čl. II vyhlášky 376/2021 Sb. platí pro přelom let 2021/2022, a přechodné ustanovení zákona 67/2013 Sb. platilo pouze pro přelom let 2013/2014, respektive dodnes platí pouze tam, kde ještě případně neskončilo zúčtovací období započaté v roce 2013.
A protože zákon 424/2022 Sb. nemá pro námi diskutované paragrafy žádné přechodné ustanovení, které by jeho platnost oddalovalo, pak nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2023, a to mimo jiné právě proto, jak zaznělo na výboru i ve sněmovně, že se k tomuto datu začnou vyrábět vyúčtování s rozšířeným rozsahem povinných informací.
Justitiane,
označujte náležitě své domněnky a své fantasie.
Pokud píšete, jak je třeba vyložit zákon, potom vězte, že nejste tím, kdo je oprávněn vykládat zákon.
V daném případě jsou i jiné výklady, a ten, který zde uvedl pan páčko, navíc na rozdíl od Vás podrobně a přesvědčivě zdůvodnil a podložil.
V tomto s Vámi souhlasím.
Vycházel jsem z běžně se vyskytující situace, že zúčtovací období nemusí vždy odpovídat obyčejnému kalendářnímu roku, a z toho možná vznikl zdánlivý nesoulad ohledně výkladu zmíněného § 14 (v odpovědi jsem se možná příliš rozmáchnul ;-), zatímco dotaz zněl na r. 2022). Správcovství řeším také, tak jsem se asi do tématu zabral víc, než bylo třeba.
„Splatné sice je, avšak nestává se řádným.“ (Vložil Justitianus, 4. Únor 2023 – 5:30)
Pouze správné vyúčtování je splatné, podle ustálené judikatury.
To přestane platit?
Ano, to přestane platit.
| „Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku.“ |
Justitianus
"Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku.“
Jak správně musí být vypočtena výše nedoplatku, aby se jednalo o vadu, která neovlivňuje splatnost? Částka musí být správná na haléře, pětihaléře, desetihaléře, koruny, desetikoruny, stokoruny?
Rozdíl sedm korun je už moc?
Poslední komentáře