26 Cdo 465/2023 Tři popletené soudkyně opět perlí
Soudkyně Nejvyššího soudu Dýšková, Brzobohatá a Jackwerthová opětovně
dokazují, že nerozumějí dobře právu a nedovedou vyložit právní normy
jednoduchého práva ústavně konformním způsobem. V tomto případě
neschopnost soudkyň myslet neměla závažné právní následky (ale v jiném
sporu by tomu mohlo tak být). K chybné argumentaci v judikátu 26 Cdo 465/2023–137 se
vyjadřuji dále u jednotlivých citací.
Část první
| Citace z judikátu: 11. Otázkou, kdy jsou okna, lodžie a balkóny součástí jednotky a kdy společnými částmi budovy, se již dovolací soud ve svých rozhodnutích zabýval […] a uzavřel, že pro závěr, které části domu jsou společné ve smyslu § 2 písm. e) zákona č. 72/1994 Sb. [resp. po novele provedené zákonem č. 103/2000 Sb. § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb.] je významný zejména účel jejich užívání a jejich určení v prohlášení vlastníka budovy, jen stavebně technické hledisko z pohledu zákona č. 72/1994 Sb. určující není. |
Tyto nesmysly soudkyně bezmyšlenkovitě opisují z řady vadných předchozích judikátů (jejichž seznam pečlivě opsaly). Při tom je to totální pitomost. Tento nesmysl opisují soudci stále dokola už dvacet let, ale je to stále stejný nesmysl jako tehdy. Šlo o přiléhavé tvrzení pouze v jednom případě, když soud rozhodoval o vadě prohlášení (původní vlastník totiž v prohlášení vymezil společnou domovní kotelnu jako jednotku)[1].
Účel užívání sám o sobě je bezvýznamný. Šlo by totiž o zmatečnou a dvojkolejnou právní úpravu: někdy by vlastnictví mohlo být určeno ad hoc podle toho co kdo v domě užívá, jindy by se mohl uplatnit obsah prohlášení vlastníka budovy. Právní úprava je však jiná, naprosto jednoznačná: Co je v domě společné určuje výhradně prohlášení vlastníka budovy, bez ohledu na to co kdo reálně užívá. Pouhé hledisko „účelu užívání“ je z právního hlediska bezvýznamné a nemůže překonat obsah prohlášení.
ZoVB sice zmiňuje, že společnými částmi domu [jsou] části domu určené pro společné užívání (1994/72/§2/g), avšak jde o pouhou definiční právní normu [2], která neukládá nikomu žádnou vymahatelnou povinnost.
Pokud se někdo domnívá, že určení společných částí v prohlášení je nesprávné (chybné či nemravné), má možnost jedině domáhat se změny prohlášení postupem podle 2012/89/§1169/3.
Tak je tomu u balkonů: Do prázdného prostoru balkonu má přístup přes svůj byt vždy jen vlastník jediné jednotky. Kdyby pro vlastnictví stavebních konstrukcí měl být rozhodující „účel užívání“, pak by vlastníci ostatních bytů bez přístupu na balkon automaticky ztratili spoluvlastnický podíl na balkonech a proto by na správu, opravy a údržbu těchto stavebních konstrukcí nebyli povinni nic platit. Tak tomu samozřejmě není – stavební prvky balkonů mohou být vyňaty ze společných částí jedině na základě prohlášení vlastníka budovy. Muselo by to být v prohlášení uvedeno výslovně, s taxativním výčtem všech stavebních prvků budovy, které nejsou společnými částmi.
Pouhé hledisko „účelu užívání“ jednotlivých
stavebních konstrukcí je pro věc naprosto bezvýznamné. Soudkyně
se tedy mýlily a opět opsaly ze starých judikátů neplatné pitomosti. Je
zajímavé, že hned v následujícím odstavci č. 12 to napsaly kupodivu
zcela správně:
| Citace z judikátu: 12. (…) Jestliže za daných okolností odvolací soud uzavřel, že balkóny jsou společnými částmi budovy, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, neboť pro závěr, které části domu jsou společné, je významné jejich určení v Prohlášení. |
Část druhá
Soudkyně se školácky zmýlily i ve zdůvodnění, kterým vyvracely
argumentaci navrhovatele ohledně společných částí, které jsou společné
vlastníkům jen některých jednotek. Soudkyně D + B + J totiž dlouhodobě
nechápou rozdíl mezi vlastnickým právem a užívacím právem [3]. Cituji
z judikátu:
| Citace z judikátu: 12. (…) Namítá-li navrhovatel, že balkóny jsou společné jen těm vlastníkům jednotek, k nimž náleží, pak přehlíží, že ten který balkón může užívat vždy pouze ten vlastník jednotky, z níž je přístupný. Nepatří tedy do společného užívání vlastníků více jednotek [v tomto případě konkrétně těch jednotek, k nimž náleží (jakýkoliv jiný) balkón], nýbrž pouze vždy vlastníka jediného, a proto nemůže jít ani o část domu, která je ve spoluvlastnictví jen některých vlastníků jednotek (§ 8 odst. 2 věta druhá zákona o vlastnictví bytů). |
Všimněte si, že soudkyně nejsou schopny rozlišit rozdíl mezi užívacím právem a vlastnickým právem. [3] Uživatel balkonu není totéž co vlastník balkonu; to vědí i studenti v prvním ročníku práv. Proto je argumentace tří sudiček nepřípadná a právně vadná.
V první řadě: nejde vůbec o § 8 odst. 2 věta druhá ZoVB, jak napsaly tři sudičky. Tzv. relativně společné části jsou definovány jinde – v § 4 odst. 2 písm. c) ZoVB. A definice je zcela jiná, než se domnívají popletené soudkyně.
Podle § 4 odst. 2 písm. c) ZoVB platí, že „[p]rohlášení (…) musí obsahovat (…) určení společných částí budovy, které budou společné vlastníkům jen některých jednotek“. Tato definice neobsahuje žádnou omezující podmínku v tom smyslu, že by stavební konstrukce balkonu, užívaného jediným vlastníkem, nemohla být ve spoluvlastnictví vlastníků jen některých jednotek. Naopak platí, že všechny stavební konstrukce všech balkonů v domě mohou být v prohlášení vyčleněny jako (jediná) společná část, která je společná vlastníkům jen některých jednotek. ZoVB tuto možnost nevylučuje; ostatně je naprosto logické, že o relativně společné stavební prvky balkonů, lodžií či teras bude pečováno společně a zároveň.
D + B + J se zde opět naprosto zmýlily ve výkladu právní normy jednoduchého práva (i když judikatorní závěr je ve svém důsledku správný). Shrnuji, že předmětem sporu nebylo výlučné užívání, nýbrž vlastnictví (a s tím nerozlučně spojená povinnost přispívat). Pokud by mělo jít o výlučné vlastnictví některé části, pak by musela v prohlášení vlastníka budovy existovat definice této konkrétní části, s určením kdo je jejím výlučným vlastníkem. To ovšem v tomto případě nebylo splněno. Proto jakékoliv spekulativní úvahy o relativně společných čátech jsou od počátku bezpředmětné. Co není v prohlášení, to je společné. Pouze toto je jediný validní argument, který bylo třeba uplatnit.
Z uvedeného plyne, že soudkyně vůbec netušily kde mají hledat v ZoVB příslušnou definici relativně společných částí. Případně ji sice našly, ale nečetly a netuší co tam je napsáno. Případně ji sice četly, ale nedokázaly pochopit její obsah. Zase jen nějaké hádání, opisování a pseudoargumenty, namísto znalosti obsahu právní normy jednoduchého práva.
Dýšková, Brzobohatá a Jackwerthová jsou pro mne neustálým zdrojem údivu a pobavení. Pobavení je to ovšem poněkud smutné, spíše děsivé. Protože tyto tři desorientované osoby rozhodují v České republice o záležitostech týkajících se bytového vlastnictví.
Justitianus
Poznámka [1]: Viz judikáty III. ÚS 23/04, 31 Ca 247/98 a 28 Cdo 1788/2003.
Poznámka [2]: K pojmu „definiční právní norma“ viz usnesení Ústavního soudu ÚS 2784/13 ze dne 15. dubna 2014. Citace: „… ustanovení je svou povahou definiční normou, která nezakládá jinou povinnost, než spojovat konkrétní pojem s konkrétním obsahem. Nejedná se tedy o klasickou právní normu, ale o normu mající spíše formální význam, která se dotýká interpretace daného právního předpisu“.
Poznámka [3]: Doporučená četba: Neexistuje nic takového jako „patřit k jednotce“
Poznámka [4]: Balkon, lodžie, terasa, kóje, parkovací stání je podle ZoVB (prázdný) prostor, který může být příslušenstvím bytu. Nikoliv součástí jednotky či bytu! Nikoliv věcným příslušenstvím jednotky či bytu! Hloupí soudci si tento pojem konstantně pletli, viz např. judikát NS 22 Cdo 1455/2008, kde po citování jakéhosi nesmyslu se nakonec soudce Spáčil vzpamatoval a uvedl správnou definici. Cituji: „Sklep ani kóje nejsou samostatnými věcmi, které by mohly být předmětem právních vztahů (§ 118 ObčZ), ale jsou součástmi domu (§ 120 odst. 1 ObčZ)“. K tomu citace: [městský soud] „uzavřel, že v daném případě nebylo prokázáno, že by předmětná sklepní kóje měla charakter místnosti, nejde tudíž o součást bytové jednotky; jde toliko o společný prostor, který nelze započítat do podlahové plochy bytu.“
Je dobře, že Justin sedí doma na prdeli a soudí soudci. Pokud se někdo cítí poškozen může to řešit jen on samotný, ne Justin který se domnívá, že sežral všechnu moudrost o „prázdném“ prostoru.
Justine pokud je balkon společnou částí domu, tvoří plášť domu, tak se to opravovalo z peněz všech, což je logické. Neopravoval se asi vnitřek balkonu, dlažba, která je v užívání pouze těch majitelů bytů, kteří na ní mají přístup. To je asi podstata, ale nestudovala jsem každé slovo rozsudku, takže se k tomu ani nechci moc vyjadřovat. Ty se stále domníváš, že balkon je pouze prázdný vzduch. Tak opravovali prázdný vzduch, který budou dýchat všichni v domě, proto platí všichni:-)))) Soudkyně k tomu došly možná dle tvých rad, jen tu blbost neuvedly v rozsudku podle tebe a to tě žere.
- Ufoun: „Neopravoval se asi vnitřek balkonu, dlažba, která je v užívání pouze těch majitelů bytů, kteří na ní mají přístup.“
Píšeš, že se neopravoval „vnitřek balkonu“, ale z nějakého nejasného důvodu zmiňuješ dlažbu. Ta je ovšem společnou částí domu. Běž se podívat na balkon! Ten „vnitřek balkonu“ je jenom prázdno plné vzduchu.
Ufoune, děláš naprosto stejnou chybu jako tři soudkyně: pleteš dohromady UŽÍVÁNÍ prázdného otevřeného prostoru s VLASTNICTVÍM dlažby, což je součást stavby bytového domu. A dokud nepochopíš ten rozdíl mezi vzduchem a stavebním materiálem, nepochopíš ani proč píšu že balkon je jen ten vzduch [1].
Je-li v prohlášení zmíněn balkon, lodžie, terasa, parkovací stání či kóje, jde vždy pouze o PRÁZDNÝ OTEVŘENÝ PROSTOR plný vzduchu. Přečti si konečně vaše prohlášení a najdi zda jsou v něm vyjmenovány hmotné stavební prvky – dlažba, zábradlí, hydroizolace, oplechování, fasáda, vynášecí deska balkonu kotvená do fasády, omítka, nátěry, atd.. Pak to zde ocituj.
- Ufoun: „Ty se stále domníváš, že balkon je pouze prázdný vzduch.“
Samozřejmě, že je to pouze vzduch! Ty o tom pochybuješ? Kdyby autor prohlášení měl na mysli něco jiného než to prázdno plné vzduchu, musel by v prohlášení taxativně vyjmenovat všechny stavební konstrukce – všechny části a vrstvy stavby, které tvoří balkon a které přecházejí z vlastnictví původního vlastníka do vlastnictví vlastníka jednotky. Kdy už si to vaše prohlášení konečně přečteš, namísto žvanění o ničem?
Co není v prohlášení vlastníka budovy výslovně vyjmenováno jako vlastnictví vlastníka jednotky, to je od počátku společné a zůstává to společné. Potvrzeno konstantní judikaturou Nejvyššího soudu – a prosím čti pozorně tento přehled:
|
Při posuzování hmotněprávní otázky, zda jsou lodžie společnými
částmi budovy či součástí jednotky, měl žalovaný vycházet z tehdy
účinných, tj. dosavadních právních předpisů, tedy zejména ze zákona
č. 72/1994 Sb. Nejvyšší soud se totiž uvedenou otázkou hmotného práva
občanského již zabýval – viz jeho rozsudky ze dne 23. 7. 2014, sp. zn.
26 Cdo 413/2013, či ze dne 1. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 886/2013), přičemž
dospěl k závěru, že vždy záleží na tom, zda zmíněné
stavební části vlastník ve svém prohlášení vymezí jako součást
jednotky či jako společnou část domu. Citováno z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem 15 A 5/2023 – 112 ze dne 02.04.2024 |
Potvrzeno. Balkon je prázdno plné vzduchu. Je možné to prázdno užívat,
není však možné samostatně vlastnit část zemské atmosféry. Katastr
nezapíše vlastnictví pěti metrů krychlových vzduchu. Není možné ten
vzduch ani opravovat či udržovat. Vysvětluju to zde během 12 roků asi
pošesté. A konečně to začínají chápat i soudci (pokud neopisují
nesmysly ze starších judikátů). Ty, Ufoune, to nechápeš dodnes.
S potěšením opět vysvětlil
Justitianus
Poznámka [1]:
Prostor definovaný stavebními konstrukcemi může být – podle
okolností – buď otevřený, nebo uzavřený pevnými stěnami a dveřmi;
pak by se tento prostor nazýval místnost. Místnosti mají
jiný právní režim – mohou být součástí bytu (a jejich podlahová
plocha se pak počítá do podlahové plochy bytu). Toto je vyloučeno
u otevřeného prostoru – balkonu, lodžie terasy, kóje, i kdyby snad byly
přístupné pouze z jednoho jediného bytu. Balkon (otevřený prostor) není
součástí bytu nikdy. Může samozřejmě být příslušenstvím
bytu podle 1964/40/§121/2, ale tím vzniká uživateli bytu pouze
právo užívat tento prostor spolu s bytem. Vlastníkovi bytu však nevzniká
povinnost cokoliv v tom nehmotném prostoru opravovat či hradit.
Justine uvádíš: Citováno z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem 15 A 5/2023 – 112 ze dne 02.04.2024. Jedná se o náš dům, žalobu jsem podávala já a soud vyhrála, takže něco o společných a soukromých částech, o prohlášení asi znám protože jinak bych nešla do soudního sporu. Soukromý balkon patří vlastníkům, včetně dlažby a zábradlí. Jednalo se o výměnu dlažby, zábradlí a zateplení lodžií, neprošlo to. Ve sporu jsem byla zcela úspěšná jak soud uvádí. Já si nenechám zmenšovat lodžii o velikosti 180×180, bych se tam už nevešla, přesto že mám 67 kg :-) Hlavně jedna strana lodžie je strana k sousední lodžii, druhá je prázdná – výhled, na třetí jsou balkonové dveře, na čtvrté jsou balkonové dveře a okno. Tady nešlo o zateplení, ale útratu co nejvíce peněz, 42 mil. Kč. Předseda si asi chtěl postavit barák. Je tam popsán i ten jeho podvod jak si nechal odsouhlasit společné části domu, pak nechal vypracovat novou projektovou dokumentaci i se soukromými částmi domu a tu předal k žádosti o st. povolení. Nikdy nebylo hlasováno o soukromých částech domu, věděl, že by to neprošlo, tak se uchýlil k podvodu.
Ufoune, vyzval jsem Tě opakovaně aby sis přečetla vaše prohlášení a citovala zde příslušné části. To jsi neudělala, a tak se s Tebou už nemám o čem bavit.
Předpokládám, že ses bránila proti zmenšení balkonu, to jest proti zmenšení prázdného prostoru plného vzduchu.
Gratuluji, že jsi to prázdno uhájila.
Justitianus
Justine ty si četl rozsudek, tak víš proti čemu jsem se bránila. Proti zásahu do soukromého vlastnictví, výměně oken – mám nové s trojskly, výměna balkonových dveří – mám nové s trojskly, proti dlažbě na lodžii – mám novou a hodně drahou, proti výměně zábradlí, mám udržované, natřené, proti zateplení lodžie – je to moje lodžie a jen já o tom mohu rozhodnout a vzduch mě opravdu nezajímá. Jistě je tam určitě citováno z prohlášení, tak čti, já ti to nebudu vysvětlovat. Ty vždy uvádíš, že všemu rozumíš, od všeho máš klíče. Vím, že ten rozsudek je dlouhý, zamotaný, účastnily se tři strany, tak si přečti jen jak rozhodl soud, snad je to od bodu 19, nevím přesně a nemám důvod se k tomu vracet. Ale stejně tě miluju, tvoje hlášky mě často pobaví, i z blbých rad se člověk poučí, protože ho donutí nad tím přemýšlet a vyhledávat § :-)))))
Pokud je to společné, tak takový narušitel, který nebude chtít vyměnit své okno, zábradlí atd., aby vzhled baráku nebyl narušen a zůstal celistvý, tak může být docela problém…
Pokud to vzhled nenarušuje, tak ať si klidně nechá co neoprávněně vyměnil, problém ale bude třeba za 20 let, kdy bude znova nutno něco řešit – s tím, čí to vlastně je, když zbytek domu bude mít společné a kverulant soukromé (okna, dveře, zábradlí, dlažbu)…
Justine nebudu ti opisovat přes 20 stran a kopírovat schéma každého poschodí. Soudil to nejlepší soudce KSS, který přednáší správní právo na VŠ. Podklady mu pro to připravoval nejhorší soudce KSS. Kdybych tam nebyla, pukla bych to. Když se to ubíralo blbým směrem, tušila jsem, že je někde chyba. Proto jsem tomu třetímu soudci strčila zápis ze členské schůze z r. 2018, kde předseda uvedl, že okna a lodžie podle prohlášení nepatří do společných částí domu a SVJ nemůže zasahovat do vlastnických práv, všichni členové výboru to podepsali. Něco pošeptal tomu hlavními soudci, udělali přestávku a šli se podívat do prohlášení, našli to na str. 19. Ten co to připravoval, nedošel tak daleko, asi ho to nebavilo. Proto říkám, kdo jde k soudu, musí vědět o čem to je, advokát Vás nezachrání, nedá vše souvislost, jeho zájem je, aby spor pokračoval a vydělal další prachy. Jen ten, kdo v tom žije, zná všechny souvislosti.
Asi si umíte představit, jakého máme blbce předsedu, když to věděl a přesto šel do soudního sporu. Vše jsem mu vysvětlovala. Ne, on si potřeboval postavit ten svůj barák.
- Ufoun: „Justine nebudu ti opisovat přes 20 stran a kopírovat schéma každého poschodí.“
Zřejmě nechápeš co je to prohlášení, nebo se schválně vymlouváš. Lodžie mohou být zmíněny v jedné větě popisující společné části. Lodžie přístupná z Tvého bytu může být zmíněna v jedné větě v čáti popisu Tvé jednotky. Žádná schemata poschodí nejsou zapotřebí.
Vymlouváš se, abys nesplnila ten základní úkol – citovat z vašeho prohlášení tu jednu větu o lodžii/lodžiích, případně o zábradlí, dveřích či dlažbě lodžie. O judikátu KSUL 15 A 5/2023 – 112 se s Tebou vůbec nebavím. Z něj jsem citoval jenom přehled judikatury Nejvyššího soudu.
Chceš-li rozebírat KSUL 15 A 5/2023 – 112, otevři si k tomu prosím vlastní diskusi. Zde se diskutuje o 26 Cdo 465/2023. Děkuji.
Justitianus
Podívejte se na výdělky soudců Nejvyššího soudu. Pochopíte, že kvalitní práci čekat nemůžete.
Je nějaká obrana proti soudcům Nejvyššího soudu? Opakovaně úmyslně rozesílají nepravdivá poškozující tvrzení. Dokážeme aspoň řádově vyčíslit újmu, již vzniklou a hrozící? I v Česku je použitelná judikatura členských států EU (včetně judikatury UK z doby členství) a je dostupná. Takže je možné argumentovat judikátem z Bulharska. Ten soudci Nejvyššího soudu nemusí znát, ale budou ho muset zohlednit.
Před mnoha lety jsem slyšel (nebo četl) vyjádření právníka a ex-poslance dr. Vojtěcha Filipa a bezpochyby člena právního výboru Parlamentu, a to že české právo není založeno na precedentech.
Na wikipedii lze nalézt
„Soudní precedent je uznáván jako FORMÁLNĚ ZÁVAZNÝ PRAMEN PRÁV V ANGLOAMERICKÉM A MEZINÁRODNÍM PRÁVU (judge made law, case law). Dnes již malý význam mají SPRÁVNÍ precedenty. V KONTINENTÁLNÍ EVROPSKÉ PRÁVNÍ KULTUŘE NEJSOU ROZHODNUTÍ VYŠŠÍCH SOUDŮ FORMÁLNĚ ZÁVAZNÁ A VYMAHATELNÁ. KLÍČOVÉ JUDIKÁTY PODLE ZÁKONŮ A NORMATIVNÍCH PRÁVNÍCH SMLUV MAJÍ ALE KVAZIPRECEDENČNÍ VÝZNAM“.
Poslední komentáře