Celková částka „náklady na teplo“ je konečná. Rozpočítá se mezi příjemce a nic se k ní nepřidává. To jen pro úplnost. Bytům pod 80% průměrných nákladů je do 80% nákladů dopočítáno. Tuto dopočtenou částku za všechny pod80% byty sečteme (většinou jde v domě o několik bytů, notoricky známých, které jsou buď nad kotelnou, nebo je obývají Eskymáci), vydělíme náměry na měřidlech (ale vyloučíme již náměry bytů pod80%) a každému podle jeho náměrů odečteme. Jelikož se může stát, že odečtěním nějaké částky se nějaký byt dostane pod 80% nákladů, tak pro byty, kde se nám to stane, opakujeme tento krok až do chvíle, kdy všichni vyhoví podmínce, aby vyhověli alespoň minimu, tj. 80% průměru na m2. Pokud jeden či více bytů topí tak, že přesáhnou 200% průměru nákladů na m2, je pro tyto byty stanovena hranice, a celková částka nad tuto hranici se v poměru náměrů měřičů zbylým bytům připočítá. Pokud topí nad hranici 200% více bytů, zvyšuje to celkové náklady na m2, takže se zároveň zvyšuje průměr. Snad neprozradím nějaké tajemství, když řeknu, že v nějakém třetím kroku se rozpočítávají drobné. Je tu taky otázka koeficientů, a to zejména K polohy. Nejde ovšem o polohu bytu, jak se občas mylně uvádí, ale o polohu jednotlivých vytápěných místností. Koeficienty dle polohy vertikální, horizontální a polohy vůči světovým stranám ovšem ve vyhlášce uvedeny nejsou, ačkoliv v jisté podobě u zúčtovatelů fungují, a velmi často dávají smysl. Ale o konečné podobě způsobu rozúčtování by mělo rozhodovat shromáždění SVJ nebo valná hromada družstva – s přihlédnutím ke stanovám a předchozím usnesením.