Dobry den, taky mam tuhle zlusenosti jak tu nekdo psal vyse, slo i o zdravi. V dobe covidu byt nade mnou koupil novy majitel, svepomoci ho zrekonstruoval a nastehoval tam mladou rodinu s detmi. Ja jsem i v dobe nejvetsiho lockdownu normalne fungovala a chodila do prace, ovsem cela rodina v byte nade mnou byla stale doma a bylo to horsi a horsi. Manzele se stale hadali, kriceli na sebe, deti neustale doma, nevybehane, se vsim mlatily, stale dupaly. Trvalo to rok a uz se to opravdu nedalo vydrzet, domluva, samozrejme, neexistovala. Nakonec to doslo tak daleko, ze jsem, bohuzel, skoncila na psychiatrii, kde mi doporucili odpocivat a hodne spat, protoze si dlouhodoby stres vybral svou dan. Jenze zdrojem toho, byl prave, pobyt doma. Kdyz clovek prijde z prace a chce si odpocinout, uplne se to neda, kdyz vam nad hlavou beha stado slonu. Na vlastni pest jsem si pozvala do bytu pracovnika hygieny a nechala udelat analyzu mereni krocejoveho hluku, protoze druzstvo o tomto nechtelo ani slyset, protoze udajne nema zadnou moznost, jak situaci resit. Celkem 8 mereni se muselo opakovat, aby se doslo nejakeho objektivniho vysledku a vyslo najevo, ze normy byly prekroceny mnohonasobne nad unosnou mezi. Hygiena pote vypracovala znalecky posudek s tim, ze se musim obratit na druzstvo a zadat napravu, jinak ze se mohu branit soudne. Nakonec se veci opravdu daly do pohybu a bytove druzstvo si take nechalo udelat znalecky posudek a vyslo najevo, ze problem byl v neodborne rekonstrukce – dlazba polozena bez izolace. Majitel bytu musel najemniky vystehovat, strhnout podlahu a polozit predepsanou izolaci. Od te doby je svaty klid. Clovek porad slysi, ze nad vame nekdo zije, asi jako v kazdem panelaku, ale da se v tom normalne zit. Takze vam radim, brante se, ne kazdy ma finance na to, se prestehovat na kraj lesa.