Paní Yvonno, souhlasím. Skutečně je to pro bytové vlastnictví jinak. Ale to „jinak“ znamená něco zcela jiného, než se většina rychločtenářů ObčZ domnívá.
Pro bytové vlastnictví (a obecně pro celou oblast absolutních majetkových práv) samozřejmě plně platí obecné ustanovení § 1 odst. 2 Občanského zákoníku: osoby si mohou ujednat – to jest pouze s účinky mezi sebou navzájem!!! – vlastní pravidla odchylná od zákonné úpravy.
Ustanovení § 978 jako lex specialis k tomu navíc přidává tu výjimku, aby ujednání odchylné od zákona mělo účinky nejen mezi účastníky navzájem (§ 1 odst. 2), ale také vůči třetím osobám; tedy vůči těm, kdo nejsou účastníky onoho ujednání. Ustanovení § 978 tedy nepochybně dává smluvnímu ujednání osob větší váhu a širší dopad, nežli ujednání pouze podle § 1 odst. 2.
Jde tedy v § 978 o rozšíření okruhu osob, na které ujednání dopadá. Existuje-li ujednání podle lex specialis § 978, musí se jím řídit i třetí osoby. Nemohou tedy namítat vůči své osobě neplatnost či neúčinnost pro odchylku od zákonné úpravy. Toto rozšíření účinků autonomie vůle jednajících osob je však přípustné (1) pouze pro oblast absolutních majetkových práv (část třetí ObčZ včetně bytového vlastnictví) a (2) pouze připouští-li to zákon výslovně.
Porovnejme znění § 1 odst. 2 a § 978 – uvidíte že je to přesně tak, jak jsem zde napsal.
| § 1 2. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. |
| § 978 Od ustanovení této části se lze odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím osobám, jen připouští-li to zákon. |
Justitianus
Poslední komentáře