V usnesení VS Cmo 315/2015 soud žádné argumenty neuvedl (na rozdíl od usnesení VS Cmo 229/2015, které mi dává za pravdu). Ani Vy jste neuvedl žádný argument, jen opisujete z vadného judikátu, který ani žádné validní argumenty neuvádí. Takže plně platí co jsem zde už napsal:
Psalo se zde o tom dříve, viz: http://www.portalsvj.cz/…blbcem-o-noz
A do dnešního dne žádný právník ani soud nevyvrátil argumenty tam
uvedené …
Selhání soudu ve věci 7 Cmo 315/2015 (jak jsem už uvedl) má ústavní rozměr. Jde o bezdůvodnou, ničím neodůvodněnou libovůli váhajícího soudce a neschopnost soudu splnit legitimní očekávání občana, který se na soud obrací. Cituji z nálezu Ústavního soudu:
| Nález Ústavního soudu Ii ÚS 444/03 ze dne 30. 6. 2005 Ústavní soud (…) vyložil, že za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny. (…) Pokud obecné soudy přijaly výklad, který je ve svém důsledku výkladem retroaktivním, (…) pak porušily čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a současně nešetřily principy právní jistoty a důvěry občana v právo, jež jsou integrálními součástmi atributů právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy (viz citovaný nález sp. zn. I. ÚS 344/04). |
Podotýkám, že v zde diskutovaném případě zákonodárce nemlčí! V přechodových ustanoveních NOZ určuje jednoznačně, že práva a povinnosti (jak věcné, obsažené v Prohlášení vlastníka, tak i jiné, obsažené ve stanovách SVJ) které vznikly před účinností NOZ, se i nadále posuzují podle dosavadních právních předpisů. Tedy podle zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů. K tomu viz § 3028 NOZ.
Přečtěte si NOZ, pane Jasný. A nálezy Ústavního soudu o nepravé retroaktivitě. Opisováním zprasených judikátů se k právu těžko přiblížíte.
Justitianus
Poslední komentáře