Chtěl jsem pomoci a zabránit alespoň takto panice, která v laické veřejnosti zcela zbytečně nastala. Evidentně je tu minimálně jeden hater, který potřebuje pouze konfrontaci a přesvědčovat svět o tom, že vše je špatné.. Zákon je v pořádku, problém je v lidech, kteří ho nesprávně aplikují.

Předpokládal jsem, že pokud chci vést odbornou debatu, podklady si dohledám sám. Tak třeba toto je z poslední doby – II.ÚS 3653/17. Přečtěte si to prosím a potom teprve hatujte. Věřím, že ostatním moje rada pomohla. Své příspěvky tímto končím.

Některé pasáže, které se týkají drtivé většiny problematických garáží (je vždy třeba posuzovat každý případ jednotlivě): 18. Úvahami o zneužití práva a výkonu práva v rozporu s dobrými mravy se podrobně zabýval Nejvyšší soud a Ústavní soud nemá důvodu jeho právní závěry přezkoumávat. Vytýká-li pak stěžovatel obecným soudům, že jejich právní závěr opomíjí, že k jeho uplatnění předkupního práva došlo v důsledku protiprávního jednání vedlejší účastnice a že jenom proto obecné soudy vůbec měly příležitost tento výkon jeho práva označit za zneužití práva, pak Ústavní soud podotýká, že obecné soudy tuto okolnost zvažovaly, přičemž zejména Nejvyšší soud poměřoval důsledně proporcionalitu zásahu do stěžovatelova předkupního práva vůči ochraně vlastnického práva vedlejší účastnice. Stěžovatel ostatně ani netvrdí, že by skutečnost, že určité právní jednání (do 31. 12. 2013 právní úkon), bylo učiněno v reakci na protiprávní jednání někoho jiného, zbavovala takové právní jednání způsobilosti být kvalifikováno jako zneužití práva.

19. Obdobně to platí i pro stěžovatelovu námitku, že rozsah, v němž svého předkupního práva využil, byl dán objektivními okolnostmi, nikoliv jeho subjektivním vztahem ke stěžovatelce. I zde Ústavní soud podotýká, že se touto skutečností obecné soudy dostatečně zabývaly. Ani skutečnost, že uplatnění určitého práva je determinováno objektivními okolnostmi, je nezbavuje způsobilosti být kvalifikováno jako zneužití práva. Vzaly-li obecné soudy v tomto směru v potaz nejen prakticky nulový hospodářský efekt, který by pro stěžovatele měla úspěšná realizace jeho předkupního práva, ale i zájem na tom, aby se spoluvlastnictví garáže co nejvíce blížilo právům jednotlivých spoluvlastníků užívat jednotlivá parkovací stání, a to v návaznosti na vlastnictví bytových jednotek, a tyto ohledy podle obecných soudů převážily nad zájmem stěžovatele rozšířit své spoluvlastnictví o část spoluvlastnického podílu vedlejší účastnice, pak výsledku tohoto poměřování nemá Ústavní soud čeho vytknout.

20. Dovozuje-li pak stěžovatel, že akceptace právního závěru obecných soudů by měla obecné dopady na celou jednu kategorii spoluvlastníků, kteří jsou v obdobném postavení jako on, přehlíží, že právní závěr obecných soudů, jak zdůraznil zejména Nejvyšší soud, je založen na pečlivém zvažování konkrétních okolností daného případu. Právní závěr, že uplatnění předkupního práva stěžovatelem je zneužitím práva, je proto bez dalšího nezobecnitelný na jiné osoby uplatňující předkupní právo, a to včetně spoluvlastníků garáží v obdobném postavení, v jakém je stěžovatel. V každém takovém případě musí obecné soudy zvažovat konkrétní okolnosti daného případu, mezi něž nepatří jen velikost převáděného či nabízeného spoluvlastnického podílu nebo jeho části, ale např. i dohodou či prohlášením vlastníka stanovený režim užívání společné věci a jeho účel (tj. např. zda mají parkovací stání náležet primárně bytovým jednotkám a případně v jakém poměru), význam nabytí předmětného spoluvlastnického podílu či jeho části pro osobu uplatňující předkupní právo atd.

21. Pokud stěžovatel namítal narušení principu právní jistoty při akceptaci právního názoru obecných soudů v jeho věci, pak Ústavní soud konstatuje, že samotnou existencí korektivu zneužití práva dle § 8 občanského zákoníku či zákaz výkonu práv a povinností v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 starého občanského zákoníku jistě dochází k určité relativizaci obecných norem právního předpisu, v němž jsou tyto korektivy obsaženy. Tato relativizace je ovšem nutná pro zabránění dopadů obecnosti právní úpravy v individuálních případech, v nichž by důsledná aplikace právních norem vedla k vyprázdnění jejich vlastního účelu či dokonce účelu právního předpisu, v němž jsou obsaženy. Princip právní jistoty a předvídatelnosti práva tak nemůže být narušen tím, že každý může s jistotou předvídat, že zneužije-li své právo, nebude mu poskytnuta právní ochrana.