Pár postřehů z praxe:

Banky požadujou splácení úvěru z fondu oprav, ať už si pod tim představujou cokoli. Úvěrový pracovníci nejsou účetní a maj zezhora nadirigovaný formuláře s kterýma nehnou a ani k tomu nemaj motivaci. Bančičky co se s váma budou o smlouvě bavit jsou zoufalci, mění co rok majitele a nikdy nevíte čeho se dočkáte.

Velký a solidní banky prostě nadirigujou minimální měsíční příjmy do fondu a každej rok jste povinný jim předložit tabulky, který to dokazujou a sedí na účetnictví. Účtovat předpis záloh na splátky úvěru jinak než přes fond oprav vyhodnotí banka jako porušení podmínek smlouvy a okamžitě sesplatní úvěr, v lepšim případě napálí pokutu podle smlouvy a vyzve k nápravě.

Banka chce hned na začátku smlouvu o dílo s konečnou cenou. Zároveň si ohlídá vlastníky co chtěj platit hotově a dokud neuvidí jejich prašule na účtě (složenej podíl z konečný ceny) tak vám ten zbytek nedá. Dohadovat placení těch co na to maj podle průběžnejch faktur vám banka nepovolí.

Když si nezajistíte přechod dluhu například stanovama na novýho vlastníka, ani vás nemusí zajímat katastrofický scénáře jeho útěku za hranice. Vono úplně stačí to že většina bank nepovoluje mimořádný splátky. Takže i kdyby vám hodnej bejvalej vlastník splatil celou částku co mu zbejvá, vy se můžete jít klouzat.

Novýmu vlastníkovi totiž v takovým případě nemůžete předepsat zálohy do fondu oprav ve stejný výši jako původnímu a najednou vám ve výkazech pro banku chybí příjmy do fondu. Takže paradoxně budete mít na účtě fůru peněz od původního vlastníka PLUS budete všem ostatním vlastníkům muset navýšit zálohy do fondu abyste splnili podmínky banky, jinak zase pokuta nebo sesplatnění.

(To samý platí pokud se vám povede ukecat banku na to že to budete mít v účetnictví jinde, prostě pokud nemáte povolený libovolný mimořádný splátky, tak sice budete mít velkej stav na účtě ale malý ty průběžný příjmy ke kterým jste se ve smlouvě o úvěru upsali.)

Poslední vysledovanej problém je to, že po vlastníkovi nemůžete v okamžiku prodeje bytu chtít jenom jeho podíl na jistině úvěru ale i na celym příslušenství (úroky, poplatky). Pokud jste si nedali fixaci úrokový sazby na celou dobu splácení tak jste v píheli, protože výši splátky po uplynutí fixace prostě neznáte takže je těžko můžete odcházejícímu vlastníkovi vyčíslit, že jo.

Takže ať si to kdo chce řiká co chce o podvodech a neschopných účetních, nejlepší je využít §1 odstavec 2 NOZu a neprůstřelně rozhodnout shromážděnim, že se splátky BUDOU platit z fondu (dlouhodobejch záloh na správu) a nejlíp to hned zakotvit do stanov včetně přechodu dluhu a vtlouct vlastníkum do hlavy, že s tim maji novýho vlastníka při prodeji seznámit. Tim se vyhnete všem problémům s bankama i nedostižnejma původníma vlastníkama.

Finančáky rozhodně se splátkama úvěrů z fondu oprav problém nemaj, protože to tak dělaj všichni a žádnej daňovej únik tam nehrozí. I ve starších diskuzích tady na portále k tomu máte návody co všechno papírově podchytit a jak to účtovat, jenom ty dotyčný z praxe prostě zdrhli když byli dehonestovaný jednim teoretikem kterej má čas a možnosti svoje teoretický postřehy a nadávky oponentům donekonečna opakovat. Praktici účtujou a nekecaj.

Jinak mý řešení (teda jsem ho nevymyslel, jenom popsal a funguje v 99% SVJ) zcela eliminuje všechny problémy 1–3 z úvodního příspěvku a kromě teoretiků co SVJ nevedou ani neúčtujou s nim nikdo problém nemá a okradenej taky nikdo neni, když si to prodávající s kupujícim vyřeší v kupní ceně, banka jásá nad bezproblémovým klientem a SVJ je furt na svym.

P.S. Judikáty jsou akorát na to, jak nový vlastník spor PROHRÁL. Jsou i tady na portále. Vzhledem k okolnostem ale jsem asi ten blb co o jeho názory tazatel nestojí. Dle mýho ale záleží na definici co znamená „to dělat řádně“ a pak je důležitý se rozhodnout jestli praktikovat složitou teorii jednotlivců nebo jednoduchou praxi tisíců. Při řádným ošetření funguje oboje bez újmy na jakýkoli straně, při blbým se dá zneužít všechno.