Pane AsiTak,
ustanovení § 1807 nedefinuje pojem „záloha“. Toto ustanovení pouze říká, že pokud si strany poskytly nějaké plnění ještě před sjednáním smlouvy, považuje se to za zálohu (dokud se neprokáže něco jiného).
Není tedy přiléhavá Vaše úvaha: „… v tomto paragrafu definovaná podmínka je pouze podmínkou postačující a nikoliv nutnou pro určení zálohy“.
Nejde totiž ani o „podmínku postačující“, nýbrž pouze o vyvratitelnou právní domněnku (že plnění se považuje za zálohu). Kterákoliv ze stran ovšem může tuto právní domněnku vyvrátit – a pak se o zálohu nejedná.
Také nesouhlasím s Vaší větou, že zálohu „[p]oskytuje odběratel dodavateli jako finanční platba před vyhotovením dodávky“. Podle judikatury je zálohou míněno něco poněkud jiného, viz rozsudek Nejvyššího soudu 32 Cdo 4604/2007:
| „Zálohou je v občanskoprávních vztazích míněna část platby poskytnutá předem, zpravidla před vznikem práva na zaplacení konečné platby smlouvou sjednané (ceny kupní, ceny díla, provize atd.), případně platba uhrazená ještě před uzavřením určité smlouvy (viz § 498 obč. zák.). Právním důvodem k poskytnutí zálohy je závazek k úhradě určité (konečné) sumy vyplývající z konkrétního smluvního ujednání. “ |
Nejde tedy o to, že by se mělo jednat (vždy) o platbu před zhotovením dodávky. Může jít o platbu i po zhotovení dodávky, avšak v době, kdy není ještě známa konečná výše úhrady. Naopak platí, že pokud už bylo plněno a je známa konečná částka, nelze již zpětně vymáhat (žalovat) neuhrazené zálohy. To je případ typický pro poskytování služeb spojených s užíváním bytů. Po konečném vyúčtování lze úspěšně vymáhat pouze nedoplatek plynoucí z tohoto vyúčtování (a k tomu případné příslušenství tohoto dluhu).
lake
Poslední komentáře