nejasnosti pojmů zálohy a závdavek
§ 1807 Záloha obsahuje:
„Má se za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je
záloha.“ Není obvyklé aby SVJ (smluvní správce) před uzavřením smlouvy
DOV (dodavatelsko-odběratelské vztahy) poskytlo druhé straně cokoliv co bude
součástí nějakého připravovaného obchodního případu. Poskytnutí
zálohy se sjednávají současně se smlouvou a podmínky poskytnutí jsou
obsaženy ve smlouvě. Takže časový sled postupu pro poskytnutí zálohy má
tyto úkony: dohoda o poskytnutí zálohy, začlenění do textu smlouvy,
podpis smlouvy, splnění podmínky poskytnutí, výplata zálohy.
Předpokládám, že i takto poskytnutá záloha je zálohou jak jsme byly
zvyklý doposud aplikovat. Je-li tomu tak, pak v tomto paragrafu definovaná
podmínka je pouze podmínkou postačující a nikoliv nutnou pro určení
zálohy. Dále mně překvapuje, že obě strany tj. i dodavatel může
poskytnout něco jako záloha, a ještě nutně nemusí být finanční platba.
Jako příklad mně napadá, když dodavatel, který byl vybrán na rekonstrukci
balkonů SVJ, jeden balkon ještě před uzavřením smlouvy jako vzor pro
odběratele zrekonstruuje.
Je třeba se zmínit i o ekonomických podmínkách poskytnutí zálohy:
Poskytuje odběratel dodavateli jako finanční platba před vyhotovením
dodávky a která má být využita na vyhotovení dodávky pro odběratele.
Účel určení platby pro zálohu je kriteriální a činí rozlišení od
platby předem v plném rozsahu za dodávku nebo od splátky jako dílčí
úhrada kdy v čase placení již plnění dodávky je vyhotoveno na náklady
dodavatele. Tyto rozdíly se projeví i při účtování, zálohy evidujeme na
účtech poskytnutých/přijatých záloh u odběratele/dodavatele, naopak
platby předem a splátky se účtují jako vyrovnávací položky
závazku/pohledávky u odběratele/dodavatele.
Závdavek § 1808–9
Instrumentu „závdavek“ nerozumím a nevidím jeho využitelnost pro SVJ,
jednak proto, že není zvykem smlouvy uzavírat ústně a ještě k tomu jako
„potvrzení“ dávat něco jako závdavek a zřejmě ve formě finanční
platby. Rovněž nedáváme obdobná „potvrzení“ o dodržení slibů
vyplývající z obchodního případu. Vždy předpokládáme, že dodavatel
dodávku dodá včas, kvalitně a v dohodnutém množství a že odběratel
zase dodávku převezme a uhradí. O jakém dluhu se jedná v těchto
paragrafech? Zákon řeší problém když slib není dodržen (závdavek
propadne příjemci) ale nenašel jsem řešení, co bude se závdavkem, když
všechno „dobře“ dopadne. Není mi jasný, zda závdavek je nebo není
součásti/nesouvisí s finančním vyrovnáním dodávky samotného
obchodního případu.
Pane AsiTak,
ustanovení § 1807 nedefinuje pojem „záloha“. Toto ustanovení pouze říká, že pokud si strany poskytly nějaké plnění ještě před sjednáním smlouvy, považuje se to za zálohu (dokud se neprokáže něco jiného).
Není tedy přiléhavá Vaše úvaha: „… v tomto paragrafu definovaná podmínka je pouze podmínkou postačující a nikoliv nutnou pro určení zálohy“.
Nejde totiž ani o „podmínku postačující“, nýbrž pouze o vyvratitelnou právní domněnku (že plnění se považuje za zálohu). Kterákoliv ze stran ovšem může tuto právní domněnku vyvrátit – a pak se o zálohu nejedná.
Také nesouhlasím s Vaší větou, že zálohu „[p]oskytuje odběratel dodavateli jako finanční platba před vyhotovením dodávky“. Podle judikatury je zálohou míněno něco poněkud jiného, viz rozsudek Nejvyššího soudu 32 Cdo 4604/2007:
„Zálohou je v občanskoprávních vztazích míněna část platby poskytnutá předem, zpravidla před vznikem práva na zaplacení konečné platby smlouvou sjednané (ceny kupní, ceny díla, provize atd.), případně platba uhrazená ještě před uzavřením určité smlouvy (viz § 498 obč. zák.). Právním důvodem k poskytnutí zálohy je závazek k úhradě určité (konečné) sumy vyplývající z konkrétního smluvního ujednání. “ |
Nejde tedy o to, že by se mělo jednat (vždy) o platbu před zhotovením dodávky. Může jít o platbu i po zhotovení dodávky, avšak v době, kdy není ještě známa konečná výše úhrady. Naopak platí, že pokud už bylo plněno a je známa konečná částka, nelze již zpětně vymáhat (žalovat) neuhrazené zálohy. To je případ typický pro poskytování služeb spojených s užíváním bytů. Po konečném vyúčtování lze úspěšně vymáhat pouze nedoplatek plynoucí z tohoto vyúčtování (a k tomu případné příslušenství tohoto dluhu).
lake
Děkuji za odpověď, chápu to. Jště bych Vás požádal o laskavost ke komentování pojmu „závdavek“. Děkuji.
Závdavek je prastarý způsob zajištění smlouvy. Zmínku o závdavku najdete i v Bibli. Je to kombinace zálohy a oboustranné smluvní pokuty.
Například při koupi hospodářství (gruntu) mezi lety 1539 – 1590 se běžná výše závdavku pohybovala kolem 15 procent z celkové ceny.
„Léta páně 1559 ve štvrtek den hromnic prodal grunt svůj podsedek Pavel Tupal Urbanovi Suchánkovi krejčímu za 55 kop. Hned mu zavdal 4,5 kop.“ |
„Jan z Benetic prodal grunt svůj Valentovi synu Držteplovu z Kamenice za 7 kop gr, zavdati má Valenta Janovi při svatém Jiří 2 kopy grošů, a na Vánoce má položiti léta [15]39 1 kopu gr. A potom při Vánocích klásti má po 1 kopě grošů až do vyplacení. Stalo [se] v neděli před svatou Markýtou.“ |
Dám příklad. Pan Sedlák šel na trh a koupil tam koně za 3 kopy grošů (= 180 grošů). Neměl u sebe distatečnou hotovost, takže dal prodávajícímu závdavek, řekněme dva tucty grošů (24 grošů). Dohodli se, že zbytek ceny složí kupující do konce týdne. Možná pokračování:
- Pan Sedlák zaplatí zbytek ceny 156 grošů a odvede si koně.
- Pokud by si pan Sedlák koupi rozmyslel, jeho 24 grošů propadá prodávajícímu a nedostane je zpět.
- Pokud prodávající prodej odmítne, nebo koně mezitím prodá jinému, dostane pan Sedlák zpět nejen svých 24 grošů, ale ještě jednou tolik – celkem 48 grošů.
V tom je právě rozdíl od zákohy: ta by se při neuskutečnění transakce vracela plátci. Závdavek funguje buď jako záloha (pokud se smlouva uskuteční), nebo jako oboustranná pokuta (pokud jedna ze stran uskutečnění smlouvy zmaří). Závdavek je dříve běžný a praktický způsob utvrzení závazku a je samozřejmě použitelný univerzálně i v SVJ.
lake
Poslední komentáře