Závdavek je prastarý způsob zajištění smlouvy. Zmínku o závdavku najdete i v Bibli. Je to kombinace zálohy a oboustranné smluvní pokuty.
Například při koupi hospodářství (gruntu) mezi lety 1539 – 1590 se běžná výše závdavku pohybovala kolem 15 procent z celkové ceny.
| „Léta páně 1559 ve štvrtek den hromnic prodal grunt svůj podsedek Pavel Tupal Urbanovi Suchánkovi krejčímu za 55 kop. Hned mu zavdal 4,5 kop.“ |
| „Jan z Benetic prodal grunt svůj Valentovi synu Držteplovu z Kamenice za 7 kop gr, zavdati má Valenta Janovi při svatém Jiří 2 kopy grošů, a na Vánoce má položiti léta [15]39 1 kopu gr. A potom při Vánocích klásti má po 1 kopě grošů až do vyplacení. Stalo [se] v neděli před svatou Markýtou.“ |
Dám příklad. Pan Sedlák šel na trh a koupil tam koně za 3 kopy grošů (= 180 grošů). Neměl u sebe distatečnou hotovost, takže dal prodávajícímu závdavek, řekněme dva tucty grošů (24 grošů). Dohodli se, že zbytek ceny složí kupující do konce týdne. Možná pokračování:
- Pan Sedlák zaplatí zbytek ceny 156 grošů a odvede si koně.
- Pokud by si pan Sedlák koupi rozmyslel, jeho 24 grošů propadá prodávajícímu a nedostane je zpět.
- Pokud prodávající prodej odmítne, nebo koně mezitím prodá jinému, dostane pan Sedlák zpět nejen svých 24 grošů, ale ještě jednou tolik – celkem 48 grošů.
V tom je právě rozdíl od zákohy: ta by se při neuskutečnění transakce vracela plátci. Závdavek funguje buď jako záloha (pokud se smlouva uskuteční), nebo jako oboustranná pokuta (pokud jedna ze stran uskutečnění smlouvy zmaří). Závdavek je dříve běžný a praktický způsob utvrzení závazku a je samozřejmě použitelný univerzálně i v SVJ.
lake
Poslední komentáře