Volba rozdílné rozvrhové základny (rovným dílem/dle počtu členů osob domácností/poměrem spoluvlastnic­tví/poměrem měření spotřeby) pro stanovení podílu příspěvku nebo vyúčtování vychází z věcné povahy prostředkované služby správy a skutečnosti, jakým podílem jednotka participuje tj. buď vytváří „náklad u dodavatele“ nebo jednotka „dodávku konzumuje“ ev. „dodávku konzumuje společná část“. V aplikaci metody „rovným dílem – poplatek za služby správce“ nic „nemravního“ nevidím, neboť skutečně úkony správce (zaúčtovat došlý „nájem“, evidovat technické a účetní informace, vyúčtovat, vymáhat dluhy, provádět odečty spotřeby…) jsou stejné nákladné jak pro malou tak pro velkou bytovou jednotku. Samozřejmě „spravedlivé pravidlo“ lze konstruovat i další, složitější … např. dle počtu osob domácnosti a výšky polohy jednotky v domě (které patro) – náklady výtahu. Zákon který umožňuje v rámci SVJ a schvalovacích procedur pro každou službu toto pravidlo stanovit individuálně je sice „mravní a fajn“ ale správce na zpracování „předpisu nájmu/vyúčtování“ má většinou již hotový počítačový program, který není schopen tuto operaci provádět rozdílně pro jednotlivá spravovaná SVJ.