Neurčitost (a z toho plynoucí nesplnitelnost) spočívá v neurčitém vymezení (přesněji nevymezení, resp. nemožnosti vymezení) tzv. „vlastní správní činnosti“. Pokud je Vám snad zřejmý rozdíl mezi správní činností „vlastní“ a „jinou než vlastní“, tak nám ho zde, prosím, popište. Tvrdím, že odlišit tzv. „vlastní správní činnost“ není možné z principu, nikoliv pouze pro nedostatek formulační dovednosti zákonodárce. Zákonodárce přitom neuvádí, že o tom, co je tzv. „vlastní správní činnost“, rozhoduje osoba odpovídající za správu domu (což by bylo také řešení), tzn. že jakékoli rozhodování kýmkoli je vyloučeno, je třeba rozúčtovávat podle zákona. (To, že tzv. správní firmy si někdy stanoví odměnu v závislosti na počtu jednotek v domě, s tím naprosto nemá co společného, ačkoli se to jako argument uvádí v důvodové zprávě.)

Máte pravdu, příklad ilustruje něco jiného, než neurčitost (ani jsem to netvrdil). Příklad s náklady na právní pomoc ilustruje porušení základní zásady spoluvlastnictví věci, že spoluvlastník se podílí na rozhodování, odpovědnosti a nákladech v poměru odpovídajícím výši jeho spoluvlastnického podílu. Jedná se tak nejenom o nespravedlnost, jak uvádíte, ale i o rozpor s deklarovanými zásadami, na nichž je spoluvlastnictví věci (a jeho zvláštní případ – bytové spoluvlastnictví) postaveno.