Vztah § 258 a § 1209

Ve vámi odkazovaném § 1221 se toho člověk moc nedozví. Na to aby potřeboval dvacet judikátů a stejně se v nich nedočte úplnou odpověď.

Nadhodím několik otázek (možná mě později napadnou další).

Základní otázka totiž zní, je-li § 258 obecná a § 1209 doplňující speciální úprava, nebo jde o paralelní úpravy žijící vedle sebe, a žalobce si může vybrat režim právní úpravy, podle které podá žalobu. V minulosti soudy rozhodovaly různě (byly judikáty, kdy soudy dovodily, že jde o paralelní úpravu, převažovaly judikáty, že jde o obecnou a speciální úpravu, ale nebyly jasné detaily).

Nicméně i když si odpovíme, že § 1209 je speciální vůči § 258 (tedy že nejde o paralelní úpravu), nebudeme z toho moc moudří.

• musí být žalobce vždy přehlasovaným vlastníkem (§ 258 o tom nic neříká!)
• může žalobu podat i statutární orgán, který není členem SVJ (z § 258 vyplývá, že ano, avšak § 1209 nic neříká)
• může žalobu podat třetí osoba, pokud dovodí svůj právní zájem (z § 258 vyplývá, že ano, avšak § 1209 nic neříká)
• platí prekluzivní lhůta tří měsíců i pro odst. 2 a odst. 3 § 1209 (§ 1209 nic neříká)
• uplatní se rovněž objektivní lhůta 1 roku, když odst. 1 § 1209 (narozdíl od § 259) hovoří pouze o třech měsících

Vztah mezi §§ 258–261 a § 1209 je jasný, srozumitelný a dobře pochopitelný. Jediný kdo to naprosto nepochopil jsou – jako obvykle – oslové práva, čeští soudci.

Každé z těchto ustanovení se zabývá odlišnou situací, řeší odlišné vztahy (jinak vzniklé a s jiným obsahem), a uplatní se při řešení odlišných konfliktů. Z uvedeného plyne, že obě ustanovení existují vedle sebe. Žádné z ustanovení § 258 až § 261 není v postavení lex generalis a § 1209 není lex specialis.

Je třeba porozumět tomu, že SVJ je právnická osoba, která vystupuje nejméně ve dvou velmi odlišných rolích: jako osoba typu spolek [1] [2] a jako osoba pověřená správou cizího majetku. Také vlastník jednotky vystupuje ve dvou velmi odlišných rolích: jako vlastník a spoluvlastník brání svá vlastnická práva, a zároveň uplatňuje i zcela jiná práva jako člen spolku. Jakmile pochopíme dualitu postavení SVJ a vlastníka jednotky, pochopili jsme kdy se použijí §§ 258–261 a kdy § 1209.

• Uvnitř (z hlediska vnitřních právních poměrů právnické osoby) SVJ vystupuje jako spolek sui generis vůči svým členům. Právní poměry mezi spolkem a jeho členy určují stanovy SVJ. Spolkové neshody se řeší podle §§ 258–261.
• Navenek SVJ vystupuje jako správce cizího majetku vůči spoluvlastníkům tohoto majetku. Právní poměry mezi spoluvlastníky určuje prohlášení. Omezení vlastnických práv chráněných Ústavou (důležitý důvod [3]) se řeší podle § 1209.

Tomuto dělení přesně odpovídá i systematické zařazení obou ustanovení v občanském zákoníku:

• Ustanovení §§ 258–261 jsou systematicky zařazena v Pododdílu 2 „Spolek“ a seskupena pod společným podnadpisem „Neplatnost rozhodnutí orgánu spolku“.
  Z toho by i hloupému českému soudci mělo být jasné, že §§ 258–261 se týká spolkových záležitostí a vztahů mezi spolkem a členem spolku.
• Ustanovení § 1209 je systematicky zařazeno v Pododdílu 5 „Správa domu a pozemku“. Podle odst. 1 tohoto ustanovení platí: Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl.
  Z toho by i hloupému českému soudci mělo být jasné, že § 1209 se týká (pouze) vlastnictví a sporů vzešlých z rozhodování o důležitých záležitostech, zasahujících do samé podstaty vlastnictví.

➡️ Shrnutí:
Jestliže jde o záležitost správy domu a pozemku podle § 1209, je tím vyloučeno aplikovat „spolkové“ ustanovení § 258. A obráceně: jde-li o čistě spolkovou záležitost, na kterou dopadají §§ 258–261, pak nejde o ochranu vlastnických práv podle § 1209. Tím jsem, doufám, odpověděl na Vašich pět otázek.

Justitianus

[1] Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku: „Společenství vlastníků jednotek je ve své podstatě species spolku, popř. svépomocného družstva.“
[2] Ustanovení § 1221 občanského zákoníku: „Nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku.“
[3] Důležitou záležitostí se rozumí taková záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. (28 Cdo 3246/2007, 29 Cdo 3706/2010)

Vysvětlujete to hezky, ale Nejvyšší soud si už 10 let (i po velké novele OZ) myslí něco jiného, a sice, že § 1209 je speciální vůči § 258.

• Tamten: „… ale Nejvyšší soud si už 10 let (i po velké novele OZ) myslí něco jiného, a sice, že § 1209 je speciální vůči § 258.“

Pane Tamten, je mi úplně jedno co si myslí hloupí čeští soudci. A taky je mi jedno co tvrdíte Vy, protože dnešní stav je jiný než uvádíte.

Uplatnění § 258 není žádnou novinkou. Už po roce a půl od nabytí účinnosti NOZ připustil JUDr. Holejšovský použití § 258, když v judikátu uvedl:

Je mi samozřejmě známo, že popletové v talárech (viz senát 26 ve složení Ferák, Dýšková, Brzobohatá) zastávali dlouho protizákonný názor a odmítali připustit, že právní úprava § 258 obsahuje něco jiného nežli § 1209. Jejich pomýlený judikát jsem kritizoval zde: Vadná argumentace Nejvyššího soudu 26 Cdo 4567/2016.

Justitianus