Vlastník se podílí na nákladech - nebo ne?
Neznalý snadno dojde k tomu, že se vlastník jednotky podílí na skutečných nákladech vynaložených na správu domu a na skutečných nákladech vynaložených na služby. I zde se takovéto nesprávné názory již objevily.
Není tomu tak. Podle ustálené rozhodovací praxe moudrých soudů ČR všech stupňů není žádná vazba mezi částkou, kterou je vlastník jednotky povinen hradit, a mezi skutečnými náklady.
Podrobněji:
Co se týká správy domu, vlastník jednotky je povinen hradit částku odhlasovanou na shromáždění vlastníků. Nepožaduje se, aby tato částka měla jakkoukoli vazbu na skutečné náklady. Není to tedy tak, že se vlastník podílí na skutečných nákladech na správu domu, nebo že platby všech vlastníků právě pokryjí skutečné náklady na správu domu. Nic takového není požadováno.
Co se týká služeb, je-li vyúčtování vadné, není vlastník jednotky povinen hradit ničeho, tj. ani skutečné náklady. Není to tedy tak, že se vlastník jednotky podílí na skutečných nákladech, nebo formulováno jinak, že platby všech vlastníků právě pokryjí skutečné náklady na služby. Nic takového není požadováno. (Dodejme, že vyúčtování je při dostatečně podrobném zkoumání vadné skoro vždy, stačí totiž jediná vada libovolné závažnosti a libovolné velikosti.)
Takto určil moudrý zákonodárce ČR a takto určení moudrého zákonodárce vykládají moudré soudy ČR.
Anonymous, jste silně popleten. Nebo jen z dlouhé chvíle provokujete.
Nerozlišujete skutečné náklady na správu od záloh, které vlastníci jednotek skládají na tyto náklady. Záloha není skutečný náklad! Může se v budoucnu nákladem stát, ovšem teprve až bude použita (*). Ovšem do té doby může být třebas vrácena plátcům. O tom přece rozhoduje shromáždění.
Jisto je, že Nejvyšší soud i Ústavní soud dal najevo, že většinové hlasování o výši záloh nemá žádné rozumné limity a nemusí se řídit ani ekonomickými ukazateli, ani skutečným stavem domu, ani nějakým plánem budoucích oprav. Je možno odhlasovat částky v jakékoliv výši, pouze s jedním jediným omezením:
- Schválená částka nesmí mít na vlastníka jednotky rdousící, resp. likvidační účinek. Viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. II. ÚS 1484/18, ze kterého cituji: „Ústavní soud rovněž neshledal, že by uložená platební povinnost měla na stěžovatele rdousící, resp. likvidační účinek, který by případně mohl vést k závěru o porušení práva na ochranu vlastnictví.“
Pokud jde o náklady na služby, také se naprosto mýlíte (i když z jiného důvodu). Nesprávně jste napsal:
- „… je-li vyúčtování vadné, není vlastník jednotky povinen hradit ničeho, tj. ani skutečné náklady“
To je ovšemže pitomost. Příjemci služeb vznikla zákonná povinnost uhradit skutečné náklady za služby už dne 1. ledna, na samém počátku zúčtovacího období. Vy si nepochybně pletete povinnost hradit s určením výše a data splatnosti úhrady.
Neobdržel-li příjemce služeb řádné vyúčtování služeb, nezbavil se tím povinnosti uhradit poskytovateli služeb co je dlužen! Jeho povinnost zaplatit za poskytnute služby trvá; nikam se neztratila ani nezmizela. Pouze se jeho závazek nestal (zatím) splatným, ale nepochybně existuje.
Justitianus
(*) Poznámka: Pro zjednodušení se nezabývám daňovými dopady úhrad záloh na správu domu.
„Nerozlišujete skutečné náklady na správu od záloh, které vlastníci jednotek skládají na tyto náklady.“ (Vložil Justitianus, 11. Květen 2021 – 15:44)
To nerozlišuje zákonodárce ani soudy (a v souladu s nimi často ani účetní).
„Příjemci služeb vznikla zákonná povinnost uhradit skutečné náklady za služby už dne 1. ledna, na samém počátku zúčtovacího období.“ (Vložil Justitianus, 11. Květen 2021 – 15:44)
Soudy mají jiný názor.
Vše uvedené v úvodním příspěvku je v souladu s ustálenou judikaturou, která je (minimálně co se týká Nejvyššího a Ústavního soudu) každému volně dostupná, takže se o tom může každý (i Vy!) přesvědčit. Dílčím způsobem jsou již dostupná i rozhodnutí nižších soudů. Nyní jsou soudy již ve fázi, kdy rozhodnutí na uvedené téma od sebe navzájem opisují, bez nějaké větší tvůrčí invence. Můžete se nicméně pokusit ustálenou judikaturu zvrátit. Hodně zdaru!
Geoffe, jestliže Vy neumíte rozlišit zálohu od skutečného nákladu, je to Váš problém. Rozlišuje to zákon, včetně zákona o účetnictví a ostatních účetních předpisů, včetně zákona o daních z příjmů. Povinně to rozlišuje každý/á účetní, jinak by nemohl/a ty peníze řádně zaúčtovat.
Vy si to ovšem pletete se tím, že v mnoha soudních sporech jde pouze o skutečnost, že osoba X je neplatičem. Spor tedy zpravidla není o tom na co SVJ tu částku použije, ani o tom zda jde o zálohu či o konečnou úhradu. Není-li spor veden o určení účelu platby, soud se tím nezabývá. Nemá důvod. Soud nebude jen z horlivosti (nebo z pouhé zvědavosti) zkoumat zda neplatič dluží zálohu na budoucí náklad správy domu, nebo dluží úhradu již vynaloženého nákladu. Je-li například žalován dluh na platbách do „fondu oprav“, soud se vůbec nemusí zabývat tím co tento pojem znamená. Soudcům postačí že částku odhlasovalo shromáždění podle § 1208 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb..
Váš problém je že neznáte ani občanský zákoník. Musím Vám tedy citovat:
| § 1791 (1) Vzniku a trvání závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na jehož základě má dlužník povinnost plnit; věřitel je však povinen prokázat důvod závazku. |
Z uvedeného plyne, že soud může pohodlně odsoudit neplatiče, aniž by se vůbec zabýval důvodem, na jehož základě má dlužník povinnost plnit. Rád jsem Vám zdarma rozšířil obzor, ale příště nepište o věcech, o kterých nic nevíte.
Abych se vrátil k tématu:
Anonymous se v úvodním příspěvku vymezil proti tvrzení, že, že
„vlastník jednotky [se] podílí na skutečných nákladech
vynaložených na správu domu“. To si pište, že se podílí na
skutečných nákladech! Nebo si Anonymous myslí, že za vlastníky
jednotek to všechno do dneška platil baron Benjamin Rotschild, Petr Kellner,
nebo bohatá teta z Austrálie??? Raději budu opět citovat zákon:
| § 1122 (1) Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. |
| § 1180 (1) Vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech (…). |
Justitianus
Poslední komentáře