Geoffe, jestliže Vy neumíte rozlišit zálohu od skutečného nákladu, je to Váš problém. Rozlišuje to zákon, včetně zákona o účetnictví a ostatních účetních předpisů, včetně zákona o daních z příjmů. Povinně to rozlišuje každý/á účetní, jinak by nemohl/a ty peníze řádně zaúčtovat.

Vy si to ovšem pletete se tím, že v mnoha soudních sporech jde pouze o skutečnost, že osoba X je neplatičem. Spor tedy zpravidla není o tom na co SVJ tu částku použije, ani o tom zda jde o zálohu či o konečnou úhradu. Není-li spor veden o určení účelu platby, soud se tím nezabývá. Nemá důvod. Soud nebude jen z horlivosti (nebo z pouhé zvědavosti) zkoumat zda neplatič dluží zálohu na budoucí náklad správy domu, nebo dluží úhradu již vynaloženého nákladu. Je-li například žalován dluh na platbách do „fondu oprav“, soud se vůbec nemusí zabývat tím co tento pojem znamená. Soudcům postačí že částku odhlasovalo shromáždění podle § 1208 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb..

Váš problém je že neznáte ani občanský zákoník. Musím Vám tedy citovat:

Z uvedeného plyne, že soud může pohodlně odsoudit neplatiče, aniž by se vůbec zabýval důvodem, na jehož základě má dlužník povinnost plnit. Rád jsem Vám zdarma rozšířil obzor, ale příště nepište o věcech, o kterých nic nevíte.

Abych se vrátil k tématu:
Anonymous se v úvodním příspěvku vymezil proti tvrzení, že, že „vlastník jednotky [se] podílí na skutečných nákladech vynaložených na správu domu“. To si pište, že se podílí na skutečných nákladech! Nebo si Anonymous myslí, že za vlastníky jednotek to všechno do dneška platil baron Benjamin Rotschild, Petr Kellner, nebo bohatá teta z Austrálie??? Raději budu opět citovat zákon:

Justitianus