51 Co 136/2019 - Pohádka o horákyni a čertu
Žili, byli, stařeček se stařenkou v lesní chaloupce. A protože byli
hodní, vzali si k sobě do chaloupky nějaké nájemce; mezi nimi i chytrou
horákyni Jiřinku.
Všichni tam pospolu v chaloupce žili, nájemci i zálohy na služby poctivě platili. Ale když jim stařeček měl poslat roční vyúčtování služeb, tu zaplakal, zaochal, rukama zalomil. „Zle je, stařenko, zle. Mám jakási vyúčtování služeb sestavovat, bumážky psát, ale nevím jak na to. Co si počít?“
Stařenka jej těšila: „Neplakej, stařečku, neochej, rukama nezalamuj. Měli bychom ode všech nájemců i doplatky vybírat, z kůže je sdírat; ale když jim to placení odpustíme, snad zase odpustí oni nám, že od nás žádné bumážky nemají. Já jim to sama povím. A ty, staroušku, otevři truhličku, a ty nedoplatky za ně sám zaplať. Hlavně abychom se všichni rádi měli, spolu se těšili, zlého nikomu nepřáli.“
A jak řekli, tak i udělali. Tak tomu v chaloupce bylo rok za rokem: 2014, 2015, ba i 2016.
Jednoho krásného dne se horákyně Jiřinka vypravila do vsi na trh, husu prodat. A tu před ní – kde se vzal, tu se vzal – stojí myslivecký mládenec, černé vlasy, černé oči, a na hlavě pod kloboučkem dva růžky. Byl to, samosebou, čert, a to kvalifikovaný čert prvé třídy Zagerlochuriel, kterému v pekle říkali zkráceně Gerloch. A ten horákyni povídá:
„Vy ani nevíte, Jiřinko, jaké štěstí Vás potkalo. Vy byste se mohla v penězích topit, jako bohatá selka si žít, denně si chleba tlustě máslem mazat. Staroušci Vám nedávají žádná vyúčtování služeb, a Vy přece máte ze zákona nárok na pokutu za každičký den prodlení! Tady mi jen upište duši – podpis musí samosebou být vlastní krví – a já už se o to postarám, aby stařečci museli platit.“
Protože horákyně Jiřinka byla chytrá, hned podepsala čertu Gerlochovi úpis, a ten se pustil do své pekelné práce. Žaloba na stařečka se stařenkou zněla takto:
- Za nepředání vyúčtování za rok 2014 — pokuta 64000 Kč.
- Za nepředání vyúčtování za rok 2015 — pokuta 33450 Kč.
- Za nepředání vyúčtování za rok 2016 — pokuta 15200 Kč (toto vyúčtování služeb poprvé skončilo přeplatkem).
- Dohromady šlo ve sporu o 112650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8.5%.
Ptáte se, milé děti, jak ta pohádka dopadla? Zdalipak stroušci byli či nebyli potrestáni za svou velkodušnost (či snad lenost nebo hloupost)? Zdalipak se chytrá horákyně Jiřinka domohla všech těch pokut podle ustanovení § 13 zákona č. 67/2013 Sb.? Jestlipak čert Gerloch splnil svůj závazek, a zdalipak si za to může odnést Jiřinčinu duši rovnou do horoucího pekla?
Kdepak. Staroušci byli potrestáni, i když je srdnatě hájil mládenec Finist Jasný Sokol. Ale horákyně Jiřinka na nich vysoudila jen 15200 Kč, a sama musela nést své náklady řízení, takže na tom prodělala. Čert Gerloch musel roztrhat úpis podepsaný krví, ale do pekla si (jako vždycky) odnesl svou odměnu za právní zastoupení; takže od Belzebuba dostal nakonec pochvalu. Přečtěte si to sami v rozsudku Městského soudu v Praze 51 Co 136/2019 ze dne 4. června 2019.
|
Že by se skutečně mohlo jednat o šikanózní výkon práva, potvrdil zejména svědek Š., který při svém výslechu před soudem prvního stupně vypověděl, že syn žalobkyně ho oslovil a ptal se ho, jestli se nechce přidat k žalobě, že jeho maminka žaluje Ing. V., neboť to vypadá, že pan inženýr udělal něco špatně a že tímto způsobem by se na něm daly vysoudit slušné peníze. Výpověď svědka tak potvrzuje, že postup žalobkyně není veden žádným bohulibým záměrem, ale její kroky jsou vedeny čistě zištným motivem. Žalovaní se tak nemohou ubránit pocitu, že primárním cílem žaloby není uplatnění nároku, který by žalobkyni mohl vzniknout v souvislosti s jednáním žalovaných, ale toliko šikanózní výkon práva, resp. zjevném zneužití práva, jak předpokládá § 8 občanského zákoníku. |
Justitianus
Pohádka sice pěkná, ale neúplná. Na to, že byla napsána 10. 12. 2023, tak jaksi opomenula, že citovaný rozsudek Městského soudu v Praze 51 Co 136/2019 ze dne 4. června 2019 byl rozsudkem Nejvyššího soudu, č.j. 26 Cdo 4074/2019–166, ze dne 23. 6. 2020 zrušen (s vyslovením právní věty, že „nárok nájemce na pokutu za neprovedení vyúčtování podle § 13 odst. 1 PlnByt nezávisí na výsledku vyúčtování“) a v navazujícím řízení u Městského soudu v Praze byl nárok nájemců v plné výši (112 650 Kč s úrokem z prodlení) potvrzen.
Pohádka je moc dlouhá a ne příliš přehledná. Pokusím se ji napsat stručně. Na rozsudku je totiž zajímavé odůvodnění, proč soud přiznal nárok pouze částečně a kterou část nároku přiznal a kterou část nároku nepřiznal:
Za vyúčtování, kde příjemci služeb vznikl nedoplatek, který po něm poskytovatel služeb nepožadoval, soud nárok nepřiznal s odůvodněním, že příjemci služeb nevznikla žádná škoda, právě naopak, příjemce služeb byl zvýhodněn (i když to nemusel vědět, když neměl vyúčtování) a žádný výchovný dopad pokuty na poskytovatele služeb zde není.
Za vyúčtování, kde příjemci služeb vznikl přeplatek, který mu poskytovatel služeb zadržel a nevyplatil, soud nárok přiznal s odůvodněním, že tak přiměje poskytovatele služeb přeplatky nezadržovat a vyplácet a má tedy výchovný dopad.
Pochopil jsem správně podstatu pohádky?
Byla věc předána Ústavnímu soudu? Co měl Ústavní soud řešit a nebo co řeší? Zda je tu vazba mezi nárokem na pokutu a existencí, resp. výší škody, tj. zda má pokuta výchovný dopad?
Zajímavý je i výrok o nákladech, ty se zpravidla přiznávají úspěšnému, zde se tak nestalo, což podle mne není dostatečně odůvodněno.
Poslední komentáře