51 Co 136/2019 - Pohádka o horákyni a čertu
Žili, byli, stařeček se stařenkou v lesní chaloupce. A protože byli
hodní, vzali si k sobě do chaloupky nějaké nájemce; mezi nimi i chytrou
horákyni Jiřinku.
Všichni tam pospolu v chaloupce žili, nájemci i zálohy na služby poctivě platili. Ale když jim stařeček měl poslat roční vyúčtování služeb, tu zaplakal, zaochal, rukama zalomil. „Zle je, stařenko, zle. Mám jakási vyúčtování služeb sestavovat, bumážky psát, ale nevím jak na to. Co si počít?“
Stařenka jej těšila: „Neplakej, stařečku, neochej, rukama nezalamuj. Měli bychom ode všech nájemců i doplatky vybírat, z kůže je sdírat; ale když jim to placení odpustíme, snad zase odpustí oni nám, že od nás žádné bumážky nemají. Já jim to sama povím. A ty, staroušku, otevři truhličku, a ty nedoplatky za ně sám zaplať. Hlavně abychom se všichni rádi měli, spolu se těšili, zlého nikomu nepřáli.“
A jak řekli, tak i udělali. Tak tomu v chaloupce bylo rok za rokem: 2014, 2015, ba i 2016.
Jednoho krásného dne se horákyně Jiřinka vypravila do vsi na trh, husu prodat. A tu před ní – kde se vzal, tu se vzal – stojí myslivecký mládenec, černé vlasy, černé oči, a na hlavě pod kloboučkem dva růžky. Byl to, samosebou, čert, a to kvalifikovaný čert prvé třídy Zagerlochuriel, kterému v pekle říkali zkráceně Gerloch. A ten horákyni povídá:
„Vy ani nevíte, Jiřinko, jaké štěstí Vás potkalo. Vy byste se mohla v penězích topit, jako bohatá selka si žít, denně si chleba tlustě máslem mazat. Staroušci Vám nedávají žádná vyúčtování služeb, a Vy přece máte ze zákona nárok na pokutu za každičký den prodlení! Tady mi jen upište duši – podpis musí samosebou být vlastní krví – a já už se o to postarám, aby stařečci museli platit.“
Protože horákyně Jiřinka byla chytrá, hned podepsala čertu Gerlochovi úpis, a ten se pustil do své pekelné práce. Žaloba na stařečka se stařenkou zněla takto:
- Za nepředání vyúčtování za rok 2014 — pokuta 64000 Kč.
- Za nepředání vyúčtování za rok 2015 — pokuta 33450 Kč.
- Za nepředání vyúčtování za rok 2016 — pokuta 15200 Kč (toto vyúčtování služeb poprvé skončilo přeplatkem).
- Dohromady šlo ve sporu o 112650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8.5%.
Ptáte se, milé děti, jak ta pohádka dopadla? Zdalipak stroušci byli či nebyli potrestáni za svou velkodušnost (či snad lenost nebo hloupost)? Zdalipak se chytrá horákyně Jiřinka domohla všech těch pokut podle ustanovení § 13 zákona č. 67/2013 Sb.? Jestlipak čert Gerloch splnil svůj závazek, a zdalipak si za to může odnést Jiřinčinu duši rovnou do horoucího pekla?
Kdepak. Staroušci byli potrestáni, i když je srdnatě hájil mládenec Finist Jasný Sokol. Ale horákyně Jiřinka na nich vysoudila jen 15200 Kč, a sama musela nést své náklady řízení, takže na tom prodělala. Čert Gerloch musel roztrhat úpis podepsaný krví, ale do pekla si (jako vždycky) odnesl svou odměnu za právní zastoupení; takže od Belzebuba dostal nakonec pochvalu. Přečtěte si to sami v rozsudku Městského soudu v Praze 51 Co 136/2019 ze dne 4. června 2019.
Že by se skutečně mohlo jednat o šikanózní výkon práva, potvrdil zejména svědek Š., který při svém výslechu před soudem prvního stupně vypověděl, že syn žalobkyně ho oslovil a ptal se ho, jestli se nechce přidat k žalobě, že jeho maminka žaluje Ing. V., neboť to vypadá, že pan inženýr udělal něco špatně a že tímto způsobem by se na něm daly vysoudit slušné peníze. Výpověď svědka tak potvrzuje, že postup žalobkyně není veden žádným bohulibým záměrem, ale její kroky jsou vedeny čistě zištným motivem. Žalovaní se tak nemohou ubránit pocitu, že primárním cílem žaloby není uplatnění nároku, který by žalobkyni mohl vzniknout v souvislosti s jednáním žalovaných, ale toliko šikanózní výkon práva, resp. zjevném zneužití práva, jak předpokládá § 8 občanského zákoníku. |
Justitianus
Poslední komentáře