Pohádka je moc dlouhá a ne příliš přehledná. Pokusím se ji napsat stručně. Na rozsudku je totiž zajímavé odůvodnění, proč soud přiznal nárok pouze částečně a kterou část nároku přiznal a kterou část nároku nepřiznal:

Za vyúčtování, kde příjemci služeb vznikl nedoplatek, který po něm poskytovatel služeb nepožadoval, soud nárok nepřiznal s odůvodněním, že příjemci služeb nevznikla žádná škoda, právě naopak, příjemce služeb byl zvýhodněn (i když to nemusel vědět, když neměl vyúčtování) a žádný výchovný dopad pokuty na poskytovatele služeb zde není.

Za vyúčtování, kde příjemci služeb vznikl přeplatek, který mu poskytovatel služeb zadržel a nevyplatil, soud nárok přiznal s odůvodněním, že tak přiměje poskytovatele služeb přeplatky nezadržovat a vyplácet a má tedy výchovný dopad.

Pochopil jsem správně podstatu pohádky?

Byla věc předána Ústavnímu soudu? Co měl Ústavní soud řešit a nebo co řeší? Zda je tu vazba mezi nárokem na pokutu a existencí, resp. výší škody, tj. zda má pokuta výchovný dopad?

Zajímavý je i výrok o nákladech, ty se zpravidla přiznávají úspěšnému, zde se tak nestalo, což podle mne není dostatečně odůvodněno.