Také nejsem právník, ale rozsudek chápu jinak:

V rozsudku ke konci je psáno :

Lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. 

Čili dovolací soud dovolání zamítl „z formálních důvodů“ .

Podstatné je podle mě v rozsudku soudu nižšího stupně toto :

Námitku žalovaného, že jako většinový spoluvlastník rozhodl o použití zisku z pronájmu na úhradu dlouhodobých nákladů na rekonstrukci domu, soud prvního stupně odmítl. Předpokladem platnosti rozhodnutí většinového spoluvlastníka vynaložit náklady na zhodnocení či údržbu společné věci (a povinnosti menšinového spoluvlastníka podílet se přiměřeně svému spoluvlastnickému podílu na nákladech údržby) je seznámení menšinového spoluvlastníka s takovým záměrem, aby se k němu mohl vyjádřit. Podmínkou tohoto seznámení je účinné předestření záměru vynaložení nákladu v určité, jasné a nezaměnitelné podobě umožňující menšinovému spoluvlastníku kvalifikované vyjádření nebo vznesení jeho připomínek. Protože žalovaný žalobkyni nedal možnost se k zamýšleným výdajům vyjádřit, nemohl její podíl z hospodaření se společnou věcí použít pro rozpor s ustanovením § 139 odst. 2 občanského zákoníku… 

Mně z toho vyplývá, že za určitých okolností výše uvedených lze použít prostředky spoluvlastníka i bez jeho souhlasu.