Pokud by menšinovému spoluvlastníku vůbec nebyla dána možnost vyjádřit se k zamýšlené investici (druhu a výši)… by šlo z hlediska hospodaření spoluvlastníků se společnou věcí o neplatný právní úkon a menšinovému spoluvlastníku by vznikla povinnost vydat investujícímu spoluvlastníku, pokud by šlo o investici na nutné opravy nebo údržbu bezdůvodné obohacení (§ 451 odst. 2 ObčZ a § 456 ObčZ). Jeho výše by byla dána podílem na investici odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu ke společné věci, přičemž povinnost vydat bezdůvodné obohacení by vznikla vynaložením investice za trvání spoluvlastnického vztahu. Pokud by šlo o jiné investice než nezbytné opravy a údržbu, pak povinnost menšinového spoluvlastníka vydat bezdůvodné obohacení by vznikla až při zániku jeho spoluvlastnictví, např. při jeho zrušení nebo při prodeji spoluvlastnického podílu, a to ve výši zhodnocení jeho podílu“.

• do oprav/úprav nutných je „bezdůvodné obohacení“ splatné neprodlenně
  (zjevně po uplatnění nároku)
• „investice jiné než nezbytné“ až po zániku spoluvlastníctví

KLÍČOVÉ je, že ať tak či onak – nesouhlasící spoluvlastník/spo­luvlastníci ZAPLATÍ
(jedno zda ve viditelném nebo vzdáleném horizontu – ale ZAPLATÍ – > daň za luxus být členem SVJ).

Otázka kterou jsem se snažil řešit tedy

• jeli mnou uvedený postup zcela legální v souladu s judikaturou pak by to měla být výstraha stávajícím spoluvlastníkům co je zjevně může potkat až se některým z nich „zvýší právní povědomí“ a začnou mít dost volného rizikového kapitálu
• nebo zda je v uvedeném postupu chyba (=mnou neviděná překážka) která by je před tímto ochránila

Neználek