Pane Dvořáku,
Jako plátce byste se nepřihlašoval u Finančního úřadu, nýbrž u Vaší zdravotní pojišťovny.

Měl byste rovněž vědět, že obsah každého právního úkonu úkonu učiněného daňovým subjektem (plátcem pojistného) musí být posuzován podle jeho skutečného obsahu, nikoliv podle formálního označení.

Podle § 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků se při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybírání daně, pokud jsou zastřeny stavem formálněprávním a liší se od něho.

V oblasti zdravotní a sociální daně to platí rovněž a existuje k tomu bohatá judikatura. Jedná-li se o zastřený právní úkon, je třeba posuzovat skutečný obsah právního úkonu, ne pouze jeho formu. Viz namátkou rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 03.04.2007, čj. 1 Afs 73/2004 – 89.

Poslanci schválili zákony, v nichž se pro daňové zatížení používá pojem „pojištění“. Jestliže tedy zákonodárce zastřel pravý charakter zdravotní a sociální daně tím, že v textu zákona použil jiné slovní označení, nebrání to panu Pavlovi, aby zkoumal skutečný obsah zákonem uložených povinností a podle toho nazýval věci pravými jmény. Proti takovému jeho postupu nemůže ničeho namítat ani zdravotní pojišťovna, ani Finanční úřad. Tyto instituce jsou naopak povinny zkoumat skutečný obsah právního úkonu a podle toho teprve činit závěry.

lake