Já vám povím takový příběh, jak zjednodušeně popsat fungování SVJ:

Je rodinný domek, v něm bydlí maminka, tatínek a dvě dospělé děti, všichni vydělávají. Protože mají jeden vodoměr, jeden elektroměr a jedny kamna, dohodnou se, že budou hradit náklady společně, pro zjednodušení rovným dílem. Zároveň se dohodnou, že budou měsíčně dávat do jedné krabičky každý 1500 Kč na služby (voda + elektřina + brikety) a do druhé krabičky každý 500 Kč na drobné opravy domu.

Zatímco tatínek, maminka a dcerka poctivě dávají do krabiček každý měsíc po 2000 Kč, syn se rozhodne, že se mu to zdá moc a tak tam dává jenom tisíc. Rodina v lednu zaplatí měsíční zálohu vodárnám i elektrárnám a musí koupit brikety, takže nejen použije celou zálohu na služby, ale ještě si musí půjčit celý obsah i z krabičky na opravy. V únoru a březnu to samé, kromě záloh vodárně a elektrárně jsou ještě na fakturách nedoplatky, brikety zase došly. V dubnu už se oteplí, briket je potřeba méně a tak na vodu a elektřinu už stačí jen peníze z první krabičky. V květnu, červnu, červenci a srpnu už brikety nejsou potřeba vůbec a tak se podaří vrátit do krabičky na opravy peníze, které se půjčily na služby, a podaří se trošku našetřit i v krabičce na služby. V září a říjnu se vyjde s penězi na služby, které se tam v těch měsících vložily, ale v listopadu se zaplatí voda a elektřina a zbyde sotva na brikety. V prosinci už na brikety není, tak se musí znova sáhnout do krabičky na opravy a půjčit si.

V lednu si tatínek sedne a spočítá, jak to teda bylo. Zjistí, že celkové náklady na elektřinu + vodu + brikety byly 68000 Kč a náklady na opravy byly 16000 Kč. Pokud by všichni platili jak měli, mělo by v kasičce na opravy být 8000 Kč a v kasičce na služby 4000 Kč, takže by se každému 1000 Kč vrátil. Jenže v žádné kasičce nic není. Protože se dohodli na placení všeho rovným dílem, tatínek spočítá, že měl každý dát do kasičky na opravy 6000 Kč a náklady na služby skutečně byly 17000 Kč na osobu – každý měl tedy zaplatit 23000 Kč. Tatínek se tedy obrátí na synáčka, aby doplatil těch 11000 Kč, které tímto dluží, tak aby v kasičce na opravy bylo oněch 8000 Kč a aby si tatínek, maminka a dcera mohli vyplatit své právoplatné přeplatky 3×1000 Kč.

Synáček ovšem pošle taťku do háje s tím, že se mu původní dohoda vlastně vůbec nezdá, protože ségra se každý den sprchuje, máma furt sedí u kamen a přikládá a taťka má puštěnou celý den televizi, kdežto on vlastně celý den někde lítá a spotřebovává minimum. Taťka do něj průběžně hučí, synáček odmítá zaplatit jednak svůj nedoplatek a jednak pořád platí míň než má. A protože nám meziročně zdražily služby a musela se opravit střecha, v listopadu se koupí za poslední peníze z kasičky na opravy brikety a v prosinci si je nutno půjčit na brikety u souseda. V lednu už není na brikety vůbec, nepůjčí už ani soused.

Tak milé děti, a kdo se bude v lednu tatínkovi divit, když chytne synáčka pod krkem a bude po něm chtít nejen nedoplatek z předminulého roku 11000 Kč, ale i nezaplacenou část záloh z roku minulého 12000 Kč? Já teda ne, já být maminkou, ségrou nebo sousedem, kteří všichni marně čekají na své peníze, tak bych mu ho ještě podržela. Ale protože v SVJ cizí lidi nemůžeme mlátit, podáváme na ně žaloby. A víte co, milé děti? Oni nám ještě nadávají za to, že jsme je roky ze svého živili…

P.S. Pane Sládek, ten konec není celý na vás. Vím, že máte problém se stanovením způsobu rozúčtování a další. Ale ten mechanismus je prostě takovýhle. Peníze se v SVJ nenarodí a tak Vaši spotřebu prostě musí táhnout někdo jiný anebo se na ni musí použít peníze určené na jiný účel. Pokud se Váš výbor cítí v právu, nelze se mu divit, že proti nesolventnosti SVJ bojuje. Obzvláště menší SVJ může i jeden neplatič dovést do platební neschopnosti, čemuž se SVJ může bránit jediným způsobem – navýšit zálohy nebo nevyplatit přeplatky těm řádně platícím. Ujišťuji Vás, že i kdyby měl pak neplatič tisíckrát pravdu, že interní mechanismy nefungují řádně, nikdo nebude na shromážděních jeho argumenty poslouchat, každý uvidí jen ty svoje zadržované peníze.