Pane lake,

ačkoli valná část vašich tvrzení je pravdivá a byla jsem si jich vědoma již ve chvíli, kdy jsem svůj příspěvek psala, vidím věc z jiného pohledu. Tazatel v podstatě nepředložil žádná tvrzení, v čem bylo vyúčtování chybné, nevíme tedy, zda bylo vůbec chybné a zda jeho reklamace byla oprávněná. Také neznáme podrobnosti reklamačního řízení a způsob jeho vyřízení.

Také nevím, zda jste četl, co jsem skutečně napsala. Neradím tazateli, aby zaplatil vše. Radím mu, aby zaplatil částku, kterou mu jiný profesionál vypočte jako přiměřenou na základě podkladů, zákonů, vyhlášek a rozhodnutí shromáždění a která by měla korespondovat alespoň přibližně s tím, co by ve věci udělal případný soudní znalec.

Osobně pochybuji, že z velkého nedoplatku se reklamací stane přeplatek. Z toho vycházím. Žalováno je vyúčtování. Soud najme znalce, znalec přepočítá a stanoví správnou částku. (Zde možná vložka – žalovaný napadne výsledky znalce, bude znalec číslo 1, 2 ,3…) Soud žalobu nezamítne, ale odsoudí stále v rámci jedné kauzy částku dle výpočtu znalce, jehož výsledky nikdo nenapadne. Mezitím se živí advokáti.

A protože se pravděpodobně ukáže, že nedoplatek existuje a předpokládám, že o moc snížen být nemůže, bude žalobce mít ve věci žaloby na uhrazení nedoplatku vyúčtování služeb roku 2008 minimálně částečný úspěch. A nastoupí OSŘ, §142 odstavec 3: I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Jakkoli tedy může soud posunout splatnost vyúčtování až k datu seznámení žalovaného s posudkem znalce, tj. platného vyúčtování, ušetří tím žalovanému pouze úroky z prodlení, které budou v celé záležitosti spíše zanedbatelné (ještě nejsme ani rok po splatnosti, takže maximálně nějakých 10%). Nezbaví ho ale povinnosti uhradit přepočtené vyúčtování a (viz výše) klidně i náklady celého řízení včetně nákladů na znalce a advokáty žalobce (může být lehce 500% i 5000%, podle počtu znalců a advokátů).

Takže tazatel ať se laskavě rozhodne sám, jestli mu bude milejší „vstřícná předposranost“ nebo sebevědomá nabubřelost, která ho v konečném důsledku může stát střechu nad hlavou nebo minimálně několikanásobek částky, kterou měl platit původně. Čili jestli chce jednou mlátit hlavou do pilíře pod mostem po exekuci bytu po pravomocném rozsudku a žalostně štkát „ale pan lake říkal…“