Velmi stručně je to takhle:

1. věřitel podá žalobu k příslušnému soudu (součástí je návrh na vydání platebního rozkazu)
2. soud rozhodne a řízení skončí podle okolností buď pravomocným platebním rozkazem nebo rozsudkem, kterým uloží dlužníku zaplatit dlužnou částku, případně úrok, a k tomu případně náhradu nákladů řízení za právní zastoupení žalobce

(nebo může SVJ spor i prohrát, pak je riziko, že bude naopak SVJ platit náklady řízení dlužníkovi, pokud byl zastoupen advokátem)

3. jestliže dlužník uloženou povinnost nesplní, podá věřitel návrh na nařízení exekuce (nebo soudní výkon rozhodnutí, ale to je z praktického hlediska k ničemu, exekutor je lepší) – opět sám, nebo prostřednictvím právníka

4. soud návrh posoudí a exekuci nařídí, provedením pověří exekutora

5. pověřený exekutor pohledávku v lepším případě vymůže, v horším případě ne (jestliže nenajde žádný majetek). Exekutor má nárok na odměnu za provedení exekuce, kterou si vymáhá od dlužníka, ale pokud je exekuce neúpěšná, musí ji uhradit věřitel (SVJ).

Je vždy lepší vymáhat pohledávku co nejdříve po vzniku, je větší šance, že se dlužník a jeho majetek dohledá).

O pohledávce může v kroku 1–2 místo soudu rozhodovat rozhodce, ale JEN TEHDY, jestliže je mezi dlužníkem a SVJ uzavřena rozhodčí doložka, kterou svěří své spory do působnosti rozhodce místo soudu. V obchodních sporech je to běžné, ale u SVJ tohle nepředpokládám, takže tato alternativa je v 99,9% případů pouze hypotetická.