Plná moc
V jednání mezi vlastníkem jednotky a SVJ dochází k situacím, kdy za
vlastníka jedná jím určený zmocněnec. Taková situace nastává poměrně
často – vlastník jednotky má zákonem uloženu povinnost určit
společného zástupce v případě, kdy jednotka je ve spoluvlastnictví, nebo
ve společném jmění (2012/89/§1185/2). Vlastník jednotky však může
zmocnit jinou osobu kdykoliv, protože právo nechat se zastoupit je upraveno
přímo v občanském zákoníku. (Není tedy přípustné takové právo
omezit např. stanovami SVJ.)
Funguje to i opačně: SVJ je zpravidla při právním jednání zastoupeno členy svého statutárního orgánu, což je uvedeno ve veřejném rejstříku. Může však být zastoupeno i jinou osobou, kterou tím SVJ pověří (např. advokátem, smluvním správcem, nebo osobou kterou smluvní správce k výkonu zástupčího oprávnění určil).
Ústavní soud se vyjádřil k formě a obsahu plné moci v zajímavém judikátu IV.ÚS 2618/23 ze dne 07.05.2024. Závěry uvedené v judikatuře NSS a ÚS zde krátce shrnuji:
- Plná moc nemusí být nadepsána „Plná moc“.
- Plná moc nemusí být na samostatné listině.
- Plná moc je jednostranným právním jednáním zmocnitele vůči třetí osobě.
- Plná moc nemusí obsahovat prohlášení zmocněnce, že své zmocnění přijímá.
- Plná moc nemusí obsahovat ani podpis zmocněnce.
- Osoba, které je plná moc předkládána, nemá ani právo, ani povinnost zjišťovat jaké jsou vztahy mezi zmocněncem a zmocnitelem, jakou dohodu mezi sebou sjednali, ani není oprávněna posuzovat zda zmocněnec přijal či nepřijal své zmocnění.
Ústavní soud citoval ve svém judikátu IV.ÚS 2618/23 ze dne 07.05.2024 text z rozsudku Nejvyššího správního soudu 7 As 75/2014–27 ze dne 27.11.2014. Judikát NSS se týkal správních řízení, avšak tam uvedené závěry jsou použitelné i v soukromoprávní sféře. Cituji z judikátu Ústavního soudu :
| „Plná moc (nebo také průkaz plné moci) je jednostranným prohlášením zmocnitele (účastníka správního řízení) především o rozsahu zmocnění a osobě, která byla zmocněna a dokládá, že se účastník správního řízení dohodl na svém zastoupení s jinou osobou (zmocněncem), a že mezi zmocněncem a zmocnitelem byla o tomto zastoupení uzavřena smlouva, ať již ústní nebo písemná. Ta má soukromoprávní povahu. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5429/2007, v němž Nejvyšší soud vyslovil závěr, že "[p]ři zastoupení na základě plné moci je třeba rozlišovat mezi dohodou o plné moci (zastoupení či zmocnění) na straně jedné a mezi samotnou plnou mocí na straně druhé. Dohoda o plné moci (zastoupení či zmocnění) je smlouva mezi zmocnitelem a zmocněncem, kterou se zmocněnec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu, popřípadě za dohodnutých podmínek; uzavřením této dohody vzniká právní vztah zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem. Plná moc je jednostranný právní úkon zmocnitele, určený (adresovaný) třetí osobě (třetím osobám), v němž zmocnitel prohlašuje, že si zvolil zmocněnce, aby ho zastupoval v rozsahu uvedeném v této plné moci; plná moc z hlediska obsahu právního úkonu představuje osvědčení (průkaz) o zastoupení, vzniklém na základě dohody o plné moci (zastoupení či zmocnění).“ |
Justitianus
Poslední komentáře