Stejné protiústavní nesmysly jako senát 22 mají v hlavě i popletené soudkyně senátu 26. A to dokonce ještě v roce 2024!

Soudkyně Dýšková, Brzobohatá a Jackwerthová tupě opsaly z judikátu 22 Cdo 1511/2019 tuto kravinu do usnesení 26 Cdo 1857/2023 ze dne 20.05.2024:

• Dýšková, Brzobohatá a Jackwerthová: „12. S přihlédnutím k dovolacím námitkám pokládá dovolací soud za potřebné uvést, že závěr odvolacího soudu, podle něhož lze platnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek zkoumat jen v řízení zahájeném k návrhu podle § 1209 odst. 1 o. z., je v souladu s ustálenou judikaturou …“

Holky opsaly nesmysl z některého staršího judikátu. Otázka je proč ten nesmysl opisovaly, když vzápětí – v odstavci 17 – jej zase popřely. Nejde-li o důležitou záležitost podle § 1209, k přezkumu lze samozřejmě přikročit i na základě § 245, případně § 258 až 26O.

Ve sporu šlo o stavební úpravu lodžie. Dovolatelé (vlastníci bytů) argumentovali (nesprávně), že lodžie jsou příslušenstvím jejich bytů a tudíž jejich výlučným vlastnictvím, a SVJ proto o nich nemůže rozhodovat.

• Dýšková, Brzobohatá a Jackwerthová: „20. V dalším řízení bude na odvolacím soudu, aby s ohledem na námitky dovolatelů nejprve spolehlivě posoudil, zda lodžie přiléhající k jejich bytu je jeho příslušenstvím, a tudíž jejich výlučným vlastnictvím, či zda je společnou částí domu. V návaznosti na takto přijatý závěr poté zhodnotí, zda shromáždění Společenství všemi napadenými usneseními rozhodovalo v rámci své působnosti svěřené mu stanovami a zákonem.“

Hloupé soudkyně zde opět opsaly nesmysly, protože neznají právní úpravu: Podle 1964/40/§121/2 platilo, že [p]říslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. Ze skutečnosti, že lodžie je označena v prohlášení jako „příslušenství bytu“ lze usoudit pouze to, že je určena k tomu, aby byla s bytem užívána. Pouhé příslušenství bytu však NENÍ ve vlastnictví vlastníka bytu, takže lodžie je bezpochyby společná.

Kdyby totiž původní vlastník měl v úmyslu „věnovat“ lodžii vlastníkovi konkrétní jednotky, byl by musel tuto lodžii uvést jako věc vedlejší u vlastníka věci hlavní[1] podle §121/1. Podle 1964/40/§121/1 totiž platilo, že [p]říslušenstvím věci jsou věci, KTERÉ NÁLEŽEJÍ VLASTNÍKU VĚCI HLAVNÍ a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Definice příslušenství věci (se stejným obsahem) je dnes součástí NOZ (§ 510/1).

Vidíme zde neznalost práva, neschopnost myslet a podvádění při opisování, stejně jako u trojice soudců zmíněných v úvodním příspěvku. Soudkyně opisovaly, a zas opsaly nějaký totální nesmysl! Nemohly by si ty dámy konečně udělat jasno v tom co je příslušenství věci a co je příslušenství bytu? Pro začátek by stačilo půjčit si někde výtisk občanského zákoníku z roku 1964 a přečíst si ustanovení § 121.

Justitianus

Poznámka [1]: Původní vlastník měl ještě další možnost, jak přenechat lodžii do výlučného užívání vlastníkům bytů, ze kterých je na lodžie přístup. Mohl všechny lodžie označit v prohlášení vlastníka budovy za „společnou část domu, která je společná vlastníkům jen některých jednotek“ (1994/72/§4/2/c).